Martin Kotek: Virtuální boom teprve přijde. Lidstvo má poprvé možnost zažít to, co v reálu není možné.

Jak lze dobře využít virtuální realitu mimo zábavní průmysl? A jaké jsou její potenciální rizika? Houpací Osel přináší rozhovor se zakladatelem a prezidentem Asociace virtuální a rozšířené reality AVRAR Martinem Kotkem.

Organizace AVRAR oficiálně zahájila svou činnost v říjnu loňského roku. Sdružuje podnikatele, vývojáře, grafické designéry, ale i pedagogy či publicisty, jejichž záměrem je popularizovat a rozvíjet technologie virtuální a rozšířené reality.

Česká republika a virtuální realita. Jak dobře na tom jsme?

Několik příkladů dokazuje, že Česká republika patří mezi světovou VR špičku, ačkoliv tomuto odvětví hrají prim USA, Německo a Čína. Třeba československá VR hra Beat Saber se stala během prvního týdne po uvedení na trh nejstahovanější VR hrou na Steamu i Oculus Store a na podzim vyjde na Play Stationu. Fantastickým úspěchem jsou také VR brýle XTAL od českého start-upu VRgineers, které dokazují, že i v malé zemi může vznikat unikátní hardware.

To se bavíme o zábavním průmyslu, ale jak si vedeme v oblasti kultury nebo vzdělávání?

Je zde projekt Theatre VR Jindřicha Skledala, kde se může každý stát svou oblíbenou postavou v Hamletovi. A samozřejmě musím opět připomenout Virtual Medicine s nejkomplexnější VR anatomií lidského těla na světě. Nesmíme ale zaspat. Virtuální boom teprve přijde a hlavní předpoklad, abychom mohli patřit mezi světové lídry ve virtuální realitě i v budoucnu, je dostatek schopných vývojářů, které teprve vyprodukuje český vzdělávací systém.

„České školství nestačí tempu doby, transformuje se velmi pomalu.“

A ten to stíhá?

Nikoliv, zde je kámen úrazu.

Jak to?

České školství nestačí tempu doby, transformuje se velmi pomalu, což ve svém důsledku ovlivňuje nejen technologické, ale i celé české ekonomické prostředí. Mnoho odborníků poukazuje na nutnost propojovat akademickou, privátní a státní sféru. To u studentů podnítí větší motivovanost.

Funguje už takový systém na některých českých školách?

Dobrým příkladem pozitivního trendu, který vede k rozvoji virtuální reality u nás, je Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky při ČVUT. Tam vzniká Testbed pro průmysl 4.0, jehož AR simulátor (AR – “augmented reality, rozšířená realita” pozn. red.) výrobní linky stojí na kooperaci vědců z univerzit u nás i v zahraničí s velkými firmami i menšími firmami, jako jsou Siemens a Škoda Auto nebo Centrum města budoucnosti, které se zabývá tvořením virtuálních plánů Prahy. To je názornou ukázkou spolupráce ČVUT CIIRC a státní firmy Operátor ICT.

A co střední školy?

Zde bych jako pozitivní deviaci jmenoval Smíchovskou střední školu v Praze a Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Plzni, kde vznikají projekty, v nichž studenti spolupracují na konkrétních projektech s privátním i státním sektorem. Takovým příkladem je právě virtualizace koncentračního tábora Osvětim nebo Terezína či VR aplikace pro první pomoc. S Výzkumným ústavem pro podnikání a inovace na podzim spouštíme dvouletý projekt, který má pomoci středním školám s integrací virtuální reality do výuky.

Jsou tady nějaké další přelomové projekty?

Už jsem zmínil lidskou anatomii od Virtual Medicine, ale nejsou zdaleka jediní, kdo udává směr na tomto poli. Firma MSD IT zaučuje doktorandy na virtuálním operačním sále a stejná firma vyvíjí AR aplikaci, která pomáhá lidem správně zvládat cviky. Firma Solirax také umožnila celé třídě najednou procházku krevním řečištěm už před třemi lety.

Ve Spojených státech řeší nedostatek financí na přístroj školy tak, že udělají podobně jako knihovnu sdílenou VR laboratoř, kterou může navštěvovat více škol. Myslíte, že by to mohla být také cesta pro Českou republiku?

Něco takového se chystá i u nás, ale zatím vám k tomu nemůžu nic říct.

„Když můžeme pomocí virtuální reality nasimulovat povrch Marsu, proč by nemohli teroristé nasimulovat jakékoliv místo na zemi?“

V čem vidíte přínos virtuální reality do lidského světa?

Virtuální realita nám může zkvalitnit život na mnoha úrovních. V medicíně může pomáhat při rehabilitaci pacientů s porušenou míchou nebo při léčbě demence. Může transformovat výuku – kupříkladu slovenský startup Virtual Medicine pomáhá studentům medicíny studovat lidské tělo tak úspěšně, že už si vysloužili pozvání do Amerického kongresu. Lidstvo má poprvé v historii možnost zažít to, co v reálu není možné. Minulý rok na konferenci Czech VR Fest představila Veronica McGregor z NASA virtualizaci reálných dat Marsu. Díky tomu se lidé poprvé v historii mohou projít po povrchu Marsu, i když jen virtuálně. Prožitek je to ale téměř reálný.

Mnozí lidé vnímají virtuální realitu jako rizikovou. Mají důvod k obavám?

Virtuální realita může mít i stinné stránky. Na podzim 2017 navštívil Asociaci virtuální a rozšířené reality izraelský bezpečnostní expert Daniel Schueftan. Virtuální realita ho fascinovala, ale ihned varoval před zneužitím virtuální reality teroristy. Když můžeme pomocí fotodokumentace nasimulovat povrch Marsu, proč by nemohli teroristé nasimulovat jakékoliv místo na zemi – bojiště, letiště, obchodní dům a trénovat své jednotky přímo v místech útoku?

Existují nějaká rizika pro samotné uživatele virtuální reality?

Kvalitní virtuální realita uživatele pohltí tak, že zapomíná na své reálné okolí. Proto je potřeba dobře nastavit dispozice místnosti s virtuální realitou – zkontrolovat nábytek, nebezpečné předměty, mít kolem sebe dostatečný prostor – tak, aby uživatel předešel nehodám. Už se stalo, že jeden ruský hráč na následky úrazu při používání VR brýlí zemřel.

Také se dá čekat, že budoucnost přinese natolik úžasnou virtuální realitu, že kvůli její mimořádnosti někteří uživatelé budou dávat přednost životu ve virtuální realitě před životem skutečným. Viděli jste například Matrix nebo Black Mirror?

Pokud se bavíme o výuce ve VR, je potřeba, aby učitelům pomáhali asistenti, kteří pohlídají, aby studenti nedělali vylomeniny, protože učitelé zatím nemají monitorovací systémy, které by je o stavu studentů informovaly, zatím co mají na hlavě VR brýle.