Rape academy a 62 milionů. Proč je důležité o tom nepřestat mluvit?

Světová média plní v posledních dnech zprávy s titulky ve kterých se objevují slovní spojení jako: „62 milionů“ nebo: „Ne všichni muži“. CNN odkryla rozsáhlou síť sexuálních predátorů, kteří zdrogují a následně znásilňují své ženy a partnerky v bezvědomí. A nejen to. Vzájemně si dávají rady a prodávají uspávací prostředky. „“

Zpravodajský server CNN zveřejnil článek, ve kterém investigativní tým spolu s novinářkami Isabell Beer a Isabel Ströh rozkrývají rozsáhlou kauzu týkající se serveru motherless.com. Právě tam se totiž dá najít více než 20 000 videí, na kterých muži sexuálně zneužívají své partnerky, které jsou v bezvědomí. Jedná se o tzv. „sleep content“, kde jedna z osob vypadá, že spí. Problém je ovšem v tom, že ženy ve videích nespí. Jsou v bezvědomí a pod vlivem sedativ a z výpovědí, které CNN shromáždilo vyplývá, že oběti těchto činů ani nevěděly, že se jim něco takového dělo.

Na webu je pro registrované uživatele také k dispozici link na telegramovou skupinu „Zzz“, čítající více než tisíc členů. Členové se navzájem udíleli rady, jak nejlépe zdrogovat své partnerky, jaké léky nebo sedativa použít, jaké zvolit dávkování s ohledem na váhu, nebo jak dlouho počkat, než bude žena skutečně v bezvědomí. Lidé si tam mezi sebou medikamenty také distribuovali. Investigativní tým CNN zkontaktoval jednoho z mužů nabízejícího léky a ten jim nabídl, že za 150 euro (cca 3600 korun) může dodat tekutinu bez chuti a bez zápachu. Podle něj „Tvoje žena nic neucítí a nic si nebude pamatovat“. Ve skupině také kolovaly odkazy na livestreamy a videa, kde členové v reálném čase znásilňují svoje „spící“ partnerky. Za přístup k videím se platilo většinou kryptoměnami. U kryptoměny je velmi náročné vysledovat tok a při instantním převodu nikdo nemusí ověřovat svou identitu.

To, že ženy ve videích skutečně spí, ověřují muži tzv. „eye-checkem“ (muž zvedne ženě horní oční víčko, aby bylo vidět, že skutečně spí, protože oko nereaguje na světlo). Videa, která spadají do kategorie tzv. „sleep porn“, jsou většinou opatřena hashtagy jako například #eyecheck nebo #passedout.

Motherless.com

Web, na kterém jsou tato videa zveřejňována, patří společnosti Kick Online Entertainment S.A., kterou už v roce 2025 vyšetřoval britský regulační orgán Ofcom. Vyšetřování se netýkalo obsahu na stránce, ale toho, že server neměl dostatečné prověřování možného ilegálního obsahu. Vyšetřování bylo uzavřeno poté, co Kick Entertainment S.A. dodal veškeré dokumenty. V roce 2026 spustil Ofcom nové vyšetřování týkající se toho, zda Kick Entertainment S.A zavedl kontroly věku za účelem zabránění šíření dětské pornografie a v únoru udělil majiteli webu pokutu.

I když má mateřská společnost zapsané sídlo v Lucembursku, server motherless.com je oficiálně provozovaný ve Spojených státech. Provozovatelé webů v USA mají naprosto minimální zodpovědnost za to, co jejich uživatelé zveřejňují, takže jsou majitelé velmi dobře chránění před jakýmkoliv trestem. Stránka samu sebe popisuje jako „místo s volnou morálkou, kde všechno zůstane navždycky legální“. Legalita některých videí je ovšem velmi zpochybnitelná.

Proč se to děje?

Clare McGlynn, profesorka na Durham University ve Velké Británii a expertka na násilí vůči ženám a dívkám řekla CNN, že obsah podobného typu glorifikuje násilné chování jak v online, tak v offline prostoru.

Pro lidi, kteří jsou členy online „sleep porn“ komunity, je přitažlivé nejen zneužívání samotné, ale i to, že se jedná o určité tajné společenství. Uživatelé tak mají pocit, že jsou členem jakéhosi „bratrstva“, kde si vytvářejí komunitní vazby a umocňují své narcistní potřeby. Takto komentovala fenomén online znásilňovacích komunit psycholožka Annabelle Montagne, která posuzovala polovinu mužů v případu Pelicot (případ Francouzky Gisèle Pelicot, kterou dlouhodobě znásilňoval manžel Dominique, když byla pod vlivem omamných látek, pozn. editora), včetně samotného Dominiqua, který zločiny organizoval.

Sandrine Josso, francouzská zákonodárkyně, nazvala tyto komunity „školou násilí“ (původně „rape academy“, pozn. editora). V mnoha telegramových skupinách, včetně „Zzz“, totiž vznikaly jakési manuály a postupy, za jejichž splnění dostal člověk náležité ocenění a stoupl v pomyslném hierarchickém žebříčku.

Mnoho lidí dává tyto jevy do přímé spojitosti s tzv. manosférou, která propaguje „tradiční uspořádání společnosti“. Influenceři v manosféře také krmí své sledovatele informacemi o tom, jak jsou ženy hloupější a jednodušší než muži a cíleně odmítají ty muže, kteří pro ně nejsou „dost dobří“ (nemají dost peněz, dost vysoké společenské postavení…). Také je zde důležitý moment, kdy tito lidé tvrdí, že žena v manželství, nebo v dlouhodobém vztahu nemá právo odmítnout sex, protože je to jedna z komodit, kterou žena do vztahu přináší. Včetně péče o domácnost a zajištění základních potřeb muže. Muži pak na oplátku ženu finančně zajistí a „postarají se o její bezpečí“.

„Ne všichni muži“

Když jsem poprvé narazila na sociálních sítích na zmínku o 62 milionech, nedalo mi to a podívala jsem se do komentářů. Samozřejmě, že díky algoritmům jsem nejdříve viděla vyjádření, která poměrně ostře odsuzovala pachatele. Čím dál jsem četla, tím četnější ale byly komentáře typu „ne všichni muži“, nebo „to, že je tam 62 milionů návštěv, neznamená, že toho bylo součástí 62 milionů lidí“, anebo dokonce „pro ty, kteří říkají, že to jsou videa ukazující znásilnění, mám špatnou zprávu. Je to pouze web, který ukazuje uměle vytvořené situace. Pro lidi, kteří mají rádi BDSM, nebo mají další fetiše. Všechno je to vyráběno ve studiu a podle scénáře“. Nevím, zda to všechno psali reální lidé, nebo to byly výplody trollích farem, aby zvýšily dosah.

A také nevím, jestli na tom vlastně záleží. Za zmínku totiž stojí i to, že 62 milionů návštěv nasbíral web jenom během února 2026. V březnu návštěvnost přesáhla 80 milionů. Tato čísla nám částečně ilustrují i to, jak velký problém to je. Ano, většina návštěv je sice z USA, to ale neznamená, že to není celosvětový úkaz. CNN se dostalo do kontaktu s mužem z Polska, který dlouhodobě svoji ženu sexuálně zneužíval a nahrávky distribuoval právě ve zmíněné skupině na Telegramu. CNN vyzpovídalo také ženy z Anglie nebo Walesu, které byly oběťmi činů svých partnerů. 

Argument „ne všichni muži“ se může v první chvíli zdát jako dobrý, ale čím víc nad ním člověk přemýšlí, tím nestabilnějším se stává. Podívejme se na čísla: podle statistické ročenky Úřadu vlády České republiky za rok 2025 bylo za uplynulý rok v ČR nahlášeno 1067 znásilnění. Taky bylo nahlášeno 70 případu sexuálního nátlaku a 721 případů pohlavního zneužití. Odhady Amnesty International ale uvádí, že je v ČR hlášeno pouze okolo pěti až osmi procent všech případů. Ředitelka české Amnesty Linda Sokačová říká, že v České republice zažije znásilnění každá desátá žena a každý třicátý muž. Také je potřeba vyvrátit mylný názor, že pachatelem je většinou někdo, koho oběť nezná. Opak je pravdou. Znásilnění v 90 % případů spáchá někdo, koho oběť zná: kamarád, partner, manžel, spolužák, kolega nebo příbuzný. A nikdy to není chyba oběti. Nemůže za to ani to, jak je oběť oblečená, ani to, jestli je, nebo není pod vlivem omamných látek. Za znásilnění může vždycky jenom pachatel.

Podle televizní stanice FOX 2 Detroit je v USA 10–14 % vdaných žen znásilňováno svými manžely, 50 % dotázaných mužů studujících na vysokých školách si myslí, že manžel „nemůže“ znásilnit svoji manželku (sňatkem vzniká mužům neomezené právo na sex) a 34 % tázaných vysokoškoláků mužů se vyjádřilo, že by znásilnili ženu, kdyby to bylo bez právních následků.

Proto se čím dál víc mluví o tom, že dokud si ženy nebudou moct být jisté tím, že jsou v bezpečí, zejména ve svých domovech a se svými partnery, raději budou ostražité. CNN vyzpovídalo několik žen, které se staly obětmi svých partnerů. Nejenom, že se styděly za to, že se jim tohle stalo, taky se bránily tomu to nahlásit, protože „je to přece jejich manžel“. Nechtěly rozbít rodinu, ani společenství, ve kterém se pohybovaly. Většina z nich musela vyhledat psychologickou pomoc kvůli panickým atakám a úzkostem, které následovaly po nahlášení. Ale je potřeba znovu zdůraznit, že žádná z nich za to nemohla. Znásilnění nikdy není chyba oběti. 

Nelze znovu nezmínit případ Gisèle Pelicot, který v posledním roce a půl hýbe světem. Pelicot nám ukázala, co to znamená nebát se a „přimět hanbu, aby změnila stranu“. Byl to totiž moment, kdy slovo dostala žena, ne násilník. Také se ukázalo, jak neúplná je legislativa týkající se problematiky znásilnění v bezvědomí a online contentu tohoto typu obecně. 

Gisèle Pelicot taky inspirovala tisíce žen k tomu, aby svůj příběh zveřejnily, pachatele nahlásily a nenechaly se zahanbit něčím, za co nemůžou. Jestli vy, nebo vaši blízcí máte podobnou zkušenost, neváhejte se obrátit na organizace zabývající se domácím násilím:

Bílý kruh bezpěčí: bezplatná nonstop linka 116 006

ProFem: informační linka 608 222 277

ROSA – centrum pro ženy: bezplatná nonstop linka 116 016

Nejste v tom sami.