Akademici žádají vyšší mzdy. Průměrný profesor má až o 67 % vyšší plat než ten na filozofické fakultě

„Nedůstojné mzdy, zcela neadekvátní ocenění odborné kvalifikace, pedagogická činnost hodnocená hluboko pod úrovní průměrných platů v daných lokalitách. Taková je pozice akademiků na humanitních a sociálně-vědních pracovištích,“ začíná petice, na jejímž znění se shodlo vedení Filozofické Fakulty Univerzity Palackého. Výzva vydaná ke konci června již nasbírala přes tisícovku podpisů. Setkala se také s podporou bývalého ministra školství Petra Gazdíka, jenže ten k 30. červnu rezignoval a nahradil jej právník Vladimír Balaš. Setkají se akademici s dostatkem podpory i u nového ministra?

Podle olomouckého děkana Filozofické fakulty Jana Stejskala, který poskytl redakci Houpacího Osla rozhovor, vyšly zjara najevo výrazné rozdíly v průměrných platech na univerzitách: „My jsme to věděli latentně dlouho, ale udělali jsme na jaře takový pokus. Z veřejných zdrojů jsme zjistili, jaké jsou platy na různých fakultách všech velkých univerzit. A filozofické fakulty jsou hluboce pod průměrnými platy, které na těch univerzitách jsou.“

Největší rozdíly jsou podle něj ale právě v Olomouci. „Například průměrný profesor Univerzity Palackého má o 67 % vyšší plat než průměrný profesor Filozofické Fakulty Univerzity Palackého,“ uvedl Stejskal na neoficiálním setkání akademiků ještě před uveřejněním petice.

„Jenže my jsme zjistili, že jsou i hluboce pod regionálním školstvím,“ pokračuje v našem rozhovoru. Zatímco učitelům na základních a středních školách se plat průběžně zvyšoval, na vysoké školy se pozapomnělo. Mzdy na základních školách se průměrně pohybují okolo 46 tisíců korun, průměrné výdělky odborných asistentů jsou mezi 24 až 32 tisíci korun. „To už nejsou ti chudičtí kantoři, kteří si museli brát na léto brigády, nebo byli na léto propouštěni, aby školy mohly šetřit. A já chválím přechozí garnitury, že tomu školství přidali,“ dodává. Jenže tím pádem se výrazně zmenšil podíl financí, které se dávají na vysoké školy.

Financování vysokých škol

Institucionální financování vysokých škol se v současnosti odvozuje od tří ukazatelů. Výkonová část vychází z výstupů činnosti dané fakulty a jejich kvality.

Fixní část, představující základní prvek, se odvozuje od počtu studentů a ekonomické náročnosti programů, v čemž výrazně tkví podfinancování filozofických fakult. „Ta ekonomická náročnost byla vypočítána někdy v 90. letech. Vycházela z tehdejší situace,“ popisuje pro Houpacího Osla Stejskal.

Například přírodovědné obory vyžadovaly drahé přístroje a počítače, proto se usoudilo, že student přírodovědecké fakulty je násobně dražší než ten z filozofické. Načež Stejskal dodává: „Ale mezitím uběhlo třicet let, věci se změnily, drahé počítače má dneska každý v kapse, ty drahé přístroje se taky nekupují každý rok. A ty nepoměry se promítají dál a dál.”

Společenská poptávka

Nově jsou do financování zahrnuty také cíleně určené prostředky na základě takzvané „společenské poptávky“. Na základě tohoto koeficientu je poskytováno 736,8 milionů korun, z toho je 500 milionů určeno na podporu lékařským fakultám, 230 pedagogickým a zbytek je pro podporu Ekonomické knihovny VŠE.

„V mnoha zemích jsou takové rozdíly nemyslitelné, pokud tam vysokoškolští pedagogové mají rozdílné peníze, tak je to kvůli grantům, a ne protože jsou rozdílně potřební podle nějaké, ani ne pořádně zdůvodněné metody,“ komentoval rozdělování financí předseda odborové organizace František Kratochvíl, který se též účastnil setkání.

Stejskal ale také v rozhovoru dodává, že podpora pedagogických fakult pomocí koeficientu společenské poptávky byla efektivní. „Stát rozhodl pedagogickým fakultám cíleně přidat a projevilo se to. Takže pedagogické fakulty nejsou povětšinou součástí naší petice, protože jsou spokojeny.“ Proto vidí cestu spíše ve vytvoření nového koeficientu či doplnění stávajícího než ve složitém přepracovávání výpočtů ekonomické náročnosti.

V kontextu společenské poptávky se ovšem nabízí myšlenka, že jsou tedy humanitní a sociálněvědní disciplíny nepoptávané a zbytečné. Taková představa je také silně zažita ve společnosti – už jenom založit výukový program hranolkářství, aby ti lidi byli aspoň k něčemu.  Jenže opak je pravdou.

Výzkum společnosti STEM/MARK ukázal, že o absolventy těchto oborů má zájem více než 70 % zaměstnavatelů. Důvod je nasnadě. „Mluví zpravidla několika cizími jazyky a orientují se v politice, historii, kultuře či společnosti,“ uvádí stránka humanitky.cz.

„Díky tomu jsou absolventi filozofických fakult uplatnitelní napříč obory – od médií a nejrůznějších soukromých firem přes politické orgány v Česku i ve světě až po střední školy a jiné státní, neziskové či kulturní organizace,“ uvádí dále stránka.

Nejvíce obětí, největší škody, nejdelší lockdowny

„My jsme ti, kteří vás budou tlumočit, až pojedete do světa, my jsme ti, kteří vám umožní přístup do EU…“ shrnul na setkání olomoucký proděkan filozofické fakulty Petr Bilík užitečnost humanitních oborů.

Načež mu ironicky kontroval Stejskal: „A my jsme ti, které jste neposlouchali, když jste sestavovali strategii proti covidu, a podle toho to dopadlo.“

Právě průběh pandemie uvádí v rozhovoru Stejskal jako dobrou demonstraci potřebnosti humanitněvědních oborů. V tuzemsku se totiž náhle vyrojily hromady epidemiologů. „Ale dopadlo to tak, že nikdo nezkoumal, jak ta společnost ty záležitosti bude zpracovávat, jak je bude přijímat, jak s ní je třeba pracovat, jak je vlastně rozvrstvena a dopadli jsme úplně tragicky,“ konstatuje dále. „S největším počtem obětí, nejhoršími ekonomickými škodami a nejdelšími lockdowny.“

Ministr ale přestal být ministrem

Jak celá věc dopadne není zatím zcela jisté. Podle děkanů filozofických fakult byl Gazdík zatím jediný ministr, který na jejich setkání přijel informován a aktivně diskutoval a navrhoval řešení. „Jenže ten ministr přestal být záhy ministrem a jsme zase na začátku,“ podotýká v rozhovoru Stejskal.

Gazdík totiž k 30. červnu rezignoval kvůli vazbám na podnikatele Michala Redla. Ten byl obviněn z korupce a vzat do vazby v rámci Hlubučkovy kauzy, která byla spojena s vyšetřováním korupce na pražském magistrátu, zejména s hospodařením dopravního podniku. Gazdíka pak nahradil právník a vysokoškolský pedagog Vladimír Balaš, který byl zvolen poslancem díky preferenčním hlasům.

Stejskal má v souvislosti s Balašem pochybnosti i o síle ministrova slova. „Hlavně se obáváme, že jeho pozice ve vládě, už z toho, jak se do té vlády dostal, bude slabší než toho předchozího.“

Nicméně zdůrazňuje, že na řadě fakult petice silně rezonovala a setkala se s podporou. Petici podepsala také řada významných i známých osobností – mezi často zmiňované patří kněz Tomáš Halík nebo spisovatel Jáchym Topol. „Zjistili jsme, že podporu mezi kolegy máme. Pan ministr tu petici četl a zděsil se nad těmi platy. Se svým týmem se s tím rozhodli něco dělat a my toho teď chceme využít a vstoupit do těch pootevřených dveří,“ uzavírá Stejskal rozhovor pro Houpacího Osla.