„Jsme jako šašci na královském dvoře,“ tvrdí o své pozici celouniverzitní ombudsman Jaroslav Šotola

Autorky: Tereza Hubáčková, Ema Němečková

Mgr. Jaroslav Šotola PhD. (*5. listopadu 1977) je historicky prvním celouniverzitním ombudsmanem na Univerzitě Palackého v Olomouci. Na Filozofické fakultě UP vystudoval filozofii a historii a doktorské studium absolvoval na Univerzitě Karlově v oboru antropologie. Od roku 2009 byl vyučujícím kulturní antropologie na UP. Obor antropologie na univerzitě také pomáhal zakládat. Od roku 2020 byl fakultním ombudsmanem, přičemž se věnoval hlavně tématu dopadů negativních aspektů mocenské asymetrie v akademickém prostředí.

Když se řekne ombudsman, málokdo si představí šaška na královském dvoře. Přesně tohle přirovnání ale Jaroslav Šotola, historicky první celoškolský ombudsman Univerzity Palackého, použil. „To mi říkala jedna kolegyně z Maďarska, která má zkušenosti ze Spojených států a z korporátního prostředí, že ombudsman je často člověk, který má jako jediný možnost či vyloženě odvahu říct generálnímu řediteli, co se doopravdy v té firmě děje.” On sám si moc dobře uvědomuje, že jeho práce nespočívá jen v oblibě všech. Dokonce platí pravidlo, že všemi oblíbený ombudsman vlastně není dobrý ombudsman. Občas zkrátka musíte někomu šlápnout na kuří oko.

K této, podle některých nevděčné roli ho přivedl tvrdý náraz na realitu. Dříve žil ve spokojené akademické bublině, dokud skrze studující nezjistil, že kolega na katedře sexuálně obtěžoval studentky. „Byl to pro mě obrovský šok. Jednak to, v jaké míře se to dělo, a jednak, jak ty studentky byly bezbranné, protože měly pocit, že se jich nikdo nezastane,“ vzpomíná Jaroslav Šotola. Tento případ mu ukázal, že systém na univerzitě není nastavený tak, aby pomáhal těm, kteří to potřebují. A tak se rozhodl ho změnit.

Technologie mají pomoci

Nejčastěji dnes řeší zneužití moci – od nevhodného chování až po nerespektující zpětnou vazbu, která dokáže studentům srazit sebevědomí. Sám přitom sebekriticky přiznává, že jako začínající učitel také býval tvrdý a vracel seminárky plné vykřičníků. Dnes už ví, jak důležitá je u zkoušek obyčejná seberegulace – třeba jen to, když si pedagog uvědomí, jak se tváří.
Pomoci by s tím mimo jiné měla aplikace FaceUp, která funguje jako digitální schránka důvěry. Ta lidem umožňuje nahlásit problém anonymně, ale zároveň ombudsmanovi dává šanci si s oznamovatelem chatovat a doptat se na detaily, které mohou vést k vyřešení problému. To dříve často nebylo možné, například pokud student zaslal dopis bez jakýchkoliv osobních informací, řešení problému mohlo jen těžko dojít ke zdárnému konci. V tomto by měla právě aplikace pomoci nahlásit problém bez nutnosti vystoupit z anonymity.

Hrozba vyhoření

Velkým rizikem této profese je osamělost a vyhoření, protože ombudsman nemůže měnit rozhodnutí univerzity. Nemá moc jako třeba policie či soudy. Může jen vyjednávat, „otravovat“ a snažit se systém pomalu učit, jak reagovat líp. U některých případů navíc čelí takzvanému tvrzení proti tvrzení, u jiných mu chybí souhlas obětí s tím, aby jejich příběh použil, například jako příklad do budoucna. „Nerad používám slovo oběti, raději používám „přeživší problému“. Často mi nedají souhlas o jejich konkrétním případu mluvit, protože se například bojí, že konkrétní pedagog jim bude dělat problémy i do budoucna – jako třeba, že je nenechá odstátnicovat,“ uvádí Šotola.
Někdy práce přerůstá přes hlavu i jemu jako ombudsmanovi. Nedávno mu to na procházce připomněla manželka: „Řekla mi, že už ji štve, jak o tom pořád mluvím, anebo nemluvím, protože mám plnou hlavu práce. Říká, že to musím nechat v pět hodin tam a domů přijít s čistou hlavou.” Zatím mu to prý úplně nejde, ale pomáhá mu meditace a pravidelné setkávání (tzv. „intervize”) s ostatními ombudsmany, kde anonymně sdílejí případy a navzájem se psychicky podporují.

Nejsme policie

Přestože ČT před několika lety uvedla seriál Ochránce, který se snaží přiblížit práci ombudsosob, Šotolova realita vypadá jinak. Seriál prý sice zatím neviděl, často ale slýchá, že je laděný jako krimi. „Já ale nedělám vyšetřování, já dělám šetření. Nechci být spojován s nějakým represivním aparátem,“ ohrazuje se proti srovnání s policisty.
Oproti dřívější praxi, kdy vykonával funkci fakultního ombudsmana navíc k vyučování (mimo funkci ombudsmana zastával i funkci pedagoga), je nyní zaměstnán na plný úvazek jako univerzitní ombudsman. Dříve měl často výčitky, že praxi ombudsmana nedělá naplno. Teď je tu naplno nejen pro studenty, ale i pro zaměstnance – od akademiků, přes zaměstnance menzy, až po uklízečky. Ti jeho služeb využívají překvapivě ještě více než sami studenti. Do budoucna by navíc rád fungoval proaktivněji, například zlepšením péče o zahraniční studenty a vytvářením bezpečnějšího prostředí pro LGBTQ+ komunitu a studující s handicapem.

Od mrtvých k živým

Jaroslav Šotola se ke své momentální pozici celouniverzitního ombudsmana dostal shodou náhod. Na univerzitě Palackého původně vystudoval historii a filozofii. „Dělal jsem historické věci, ale pak mě přestali bavit ti mrtví a začali mě bavit ti živí,“ říká se smíchem o svém přesunu k antropologii, kterou pak v roce 2008 na Univerzitě Palackého i spoluzakládal. Antropologie se mu teď při ombudsmanování náramně hodí. Umí se díky ní na svět dívat optikou druhého člověka, nezačít ho hned soudit. Jak sám uvedl, i díky tomuto oboru drží nejen oči otevřené i v těch závažnějších případech, jako například u zmiňovaných případů sexuálního obtěžování. Když ale přijde na to, jak celouniverzitní ombudsman tráví svůj volný čas, žádné velké dobrodružství to není. „Jsem antisportovec. Rád jsem v přírodě, to určitě, ale kdybyste se mě zeptali, kdy jsem v ní byl naposledy delší dobu, musel bych hodně vzpomínat.“ Psychohygiena je pro něj ale důležitá, a tak volný čas tráví s rodinou, občas něco uvař a aby ho to přes den v práci pořádně probralo, dává si k obědu pálivé asijské jídlo.