Nejnovější

(Ne)známá republika Arcach je ve válce, ve které figurují i velmoci. Arménie musí opustit okupovaná území v Ázerbájdžánu, říká Bacik

Republika Arcach, dříve také Náhorně-karabašská republika, je de facto nezávislou republikou s většinou aspektů autonomního státu, nicméně není v současnosti uznávána žádným členským státem OSN. V oblasti se po několika letech klidu zbraní opět začíná válčit a vypadá to vážně. O co v konfliktu jde a proč se bojuje o hornaté území bez surovin a většího geopolitického potenciálu? Místní svědectví podala studentka z Jerevanu a ke konfliktu se také vyjádřil turecký politolog.

Náhorní Karabach (NK) je již od začátku dvacátého století horkou půdou. Během 1. světové války se zde střetly arménské a ázerbájdžánské jednotky, podporované Brity, respektive Osmany. Krátkou nezávislost obou zemí ukončil Sovětský svaz, kdy se po obsazení obou států stalo z NK autonomní území uvnitř Ázerbájdžánské svazové republiky, obývané především etnickými Armény. Po roce 1988 a intenzivněji po rozpadu SSSR v roce 1991 se však boje o Náhorní Karabach rozhořely nanovo. Důvodem arménské vzpoury bylo především omezování práv a utlačování karabašských Arménů. Souběžně také v Jerevanu probíhaly masivní demonstrace na podporu obyvatel okupovaného NK.

Během války se za Arménii postavilo oficiálně pouze Řecko, zatímco Ázerbajdžán byl podporován mnoha muslimskými národy, především Tureckem. I přesto, že měla ázerská armáda téměř dvojnásobnou převahu, válku prohrávala. Proto byly v roce 1994 zahájeny jednání o příměří, které bylo v květnu stejného roku za pomoci Ruska skutečně ujednáno. Válka si vyžádala přes 30 tisíc životů a nejméně milion lidí přišlo o střechu nad hlavou.

Mocnosti vše sledují zpovzdálí… zatím

Po několika letech se ozbrojené střety mezi státy obnovily. Největším z nich je ten aktuální, probíhající od konce září 2020.

„Je složité určit, kdo byl iniciátorem současného konfliktu. Obě strany, Arménie i Ázerbájdžán, se navzájem obviňují ze započetí války,” uvádí pro redakci Houpacího Osla turecký politolog Gökhan Bacik, který působí na Univerzitě Palackého v Olomouci. Shodují se s ním i mezinárodní organizace, neboť stále nedokázaly rozklížit hlavního viníka.

Konflikt v NK, 28. 9. 2020; Zdroj: BCC

V současnosti se válčí na celé hranici mezi Náhorním Karabachem a Ázerbájdžánem. Obě země do bojů zapojily i těžkou techniku. Nejpravděpodobnějším cílem Ázerbájdžánu je získat kontrolu nad východní rovinatou částí Náhorního Karabachu.

„S přihlédnutím na mezinárodní právo je nutné, aby Arménie opustila okupovaná území v Ázerbájdžánu,” upozorňuje Bacik. „Jen pro připomenutí, Arcašská republika, která byla vytvořena na okupovaném Ázerském území, není dodnes uznaná ani samotnou Arménií.”

Do konfliktu se nepřímo zapojilo také Turecko, které slíbilo Ázerům nejen materiální, ale i vojenskou pomoc. Do boje jsou verbováni vojáci ze Syrské lidové armády, což jsou syrští bojovníci ve službách Turecka. Mluví se ale i o bojovnících z Libye, kteří se do konfliktu údajně také zapojili. Turecká vláda to však nadále popírá.

Náhorní Karabach, respektive Arménie, má na papíře jediného spojence – Rusko. To se ale v konfliktu neangažuje do takové míry jako Turecko. Rusové sice jsou společně s Arménií a dalšími postsovětskými státy v Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB), jejíž součástí Ázerbájdžán není, nicméně vojenskou techniku a zbraně Moskva dodává oběma stranám. Přímá účast Ruska v konfliktu se proto nedá očekávat, ačkoliv lze předpokládat, že Rusové budou stát na straně Arménů.

Ve jménu Arménie, ve jménu cti

„Nemám strach z Ázerů ani z Turků, protože jsme silný národ a budeme svou zemi chránit. Jde jim o jediné – vyhladit náš křesťanský národ. Nejedná se jen o Karabach, oni neskončí, dokud nepobijí všechny Armény,“ říká studentka lékařské fakulty v Jerevanu, která si přála zůstat v anonymitě a jejíž rodina pobývá ve východní části země. „Všichni jsme v pořádku, ale nevím, co bude zítra. Jsme ve válce.”

Také z těchto slov lze vycítit hlavní důvod, kvůli kterému se na tomto území prolévá krev. Na rozdíl od jiných konfliktních ploch se totiž Náhorní Karabach doopravdy jeví jako oblast bez významnějších zdrojů a nerostných surovin, nedisponuje ani strategickou polohou. Za zmínku stojí snad jen přítomnost Jihokavkazského plynovodu, který leží několik kilometrů od hranice Náhorního Karabachu a mohl by tak být konfliktem ohrožen.

Jihokavkazský plynovod; Zdroj: Wikimedia Commons

Oblast Náhorního Karabachu je ovšem silně zakořeněná v duchovní sféře Arménů, kteří ji obývají od nepaměti. Na území se nachází množství klášterů, a je to tedy neodmyslitelná součást země. Kontrola této oblasti je pro Armény otázkou cti. Nejsou mezi nimi žádné spekulace o tom, zda-li má smysl posílat další a další muže na smrt. Otázka Náhorního Karabachu tamější společnost sjednocuje. Všichni muži, kteří toho jsou schopni, odjíždějí bojovat na frontu, a ženy, které nemají domácí povinnosti, zase pomáhat do polních nemocnic a kuchyní. Každý, kdo může, přikládá pomocnou ruku.

Zaminovaný kraj bez kapky života

Opuštěná dálnice za Zangilanem; Zdroj: Adam Pešout

Dnešní území mezinárodně neuznávané republiky Arcach nebylo vždy tak jednolité. Dnes se uvádí, že 95 % jeho obyvatel jsou etničtí Arméni. Ti však historicky obývali jen oblast samotného Náhorního Karabachu, která v současnosti tvoří jen necelou polovinu Arcachu. Mimo historickou oblast NK je pod kontrolou Arcašské republiky také sedm regionů (převážně na západ a jih od NK), které obývali do roku 1989 z drtivé většiny Ázerové. V průběhu války byli nuceni své domovy opustit – jejich počet se tehdy pravděpodobně blížil k hranici půl milionu. Tyto regiony jsou dodnes vylidněné, protože Arméni se nechtějí stěhovat do bývalých Ázerských vesnic a měst. Dalším možným důvodem absence obyvatel je také stálá přítomnost aktivních min.

V květnu 2019 autor textu navštívil jednu z vylidněných pohraničních částí takzvaného Lačinského koridoru na západě NK. Vybydlené domy, spadané elektrické vedení, zdemolované silnice, cedulky s varováním o přítomnosti min. Je zjevné, že lidé se sem nehrnou a nemají proto ani žádný důvod. Pracovní trh neexistuje a nebezpečí v podobě stále aktivní munice je zásadní hrozbou. Nejděsivější pohled se nabízí na místní dálnici, která pravděpodobně kdysi byla plná aut, v současné době je ale problém vůbec nějaké potkat. Jediný větší obydlený komplex představuje vojenská základna. Z celého Lačinského koridoru je dodnes cítit válka, která se tudy prohnala před necelými 30 lety.

Poznámka: Zpravodajské informace pochází z ČT24, iRozhlasu a The Wall Street Journal, není-li uvedeno jinak

Ruiny města Qubadli v Lačinském koridoru; Zdroj: Adam Pešout
Adam Pešout (Články)
Student žurnalistiky na FF UPOL se zájmem o geopolitiku.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*