Nejnovější

Změna ve světovém řádu: Východ a Západ jsou mrtvé pojmy

Wikimedia Commons | Staff Sergeant Aaron Allmon - M1A1 Abrams

KOMENTÁŘ: Žijeme v zažitém stereotypu. Při pohledu na mapu světa si ji většinou rozdělíme na demokratický západní blok a autoritářský východní. Tyto pojmy postupně od rok 1989 umíraly. Až do bodu, že dnes nemají žádný význam. Ve světě je moc koncentrována bezprecedentním způsobem.

Když se podíváme na dnešní mapu světa, vidíme hromadu různých zemí. Každá je jiná a jedinečná. Zároveň si můžeme uvědomit, že funkční demokratické zřízení je spíše výjimkou. Přesto mnoho zemí, které jsou na vzestupu nebo opravdovými mocnostmi, nemá demokratické státní zřízení. Každá země vnímá jinak koncept základních lidských svobod a lidských práv a má jiný náhled na fungování suverénního státu.

Řada politiků si také uvědomila, že totální válka a invaze na území jiných států nejsou potřeba k vlastnímu vzestupu. Pokud tedy nehovoříme o ovlivňování a dotování občanských válek v rozvojových zemích, které je většinou účelové a dotující stát zas až tolik nebolí.

Třeba Německo či Velká Británie stále plní normy velmocí. Své prostředky investují především do spolupráce a do vlastního růstu. Nevedou války jako tomu byl dříve. Stačilo k tomu základní uvědomění: dokud se krveprolití netýká přímo jich – nebojují. Také proto jsou to neohrožení aktéři světové ekonomiky a politiky. Obrovská moc koncentrovaná na jednom kontinentu, který funguje na bázi vzájemné spolupráce, je snad neporazitelným konceptem pro dnešní svět.

Uznávaný americký politolog Francis Fukuyama ve své knize The End of History and the Last Man hovoří o liberální demokracii jako o poslední fázi vývoje lidské historie s tím, že lidstvo už nikdy nic lepšího nevymyslí. Otázkou však zůstává, jestli si velmoc jakou je Čína nevystačí se svým zaběhlým autoritářským režimem.

Zlatá éra Ruska jako velmoci skončila

Říkejte si o mně, že jsem sluníčkář, ale doby, kdy Rusko mělo vliv na dění v globální politice, jsou dávno pryč. Trvalá pozice v Radě bezpečnosti po boku Francie, Británie, USA a Číny je přežitek. Putinovi poslíčci na Ukrajině ukázali, že jediné nebezpečí, které ruská mašina představuje, je v jaderných zbraních. Ruská federace nemá šanci jak na Ukrajině, tak nikde jinde po světě. Stahuje své jednotky ze Sýrie za účelem “urychlení obsazování” ukrajinského území.

Globální vliv Ruska brutálním tempem klesá. Rubl jako měna prakticky nemá smysl. Otázka zní: Koupím si za ni v obchodě toaleťák nebo si s ní vytřu zadek přímo? Co je výhodnější?

Asie a její cesta za štěstím

Čínská zahraniční politika se odvíjí úplně jinak. Rostoucí (prozatím regionální) hegemon si brousí zuby na pozici nejsilnější světové ekonomiky. Jeden rozdíl tady najdeme – Čína nikdy dobrovolně nevstoupí do války se Spojenými státy. Zatímco ruská politika je velice zbrklá a nepředvídatelná, Číňané si dvakrát dobře rozmyslí, než udělají další krok. Čínská ekonomika již dávno není uzavřená a precizně plánovaná na dalších pět let. Změnila se na obchodního giganta globálních rozměrů, centrum výroby a exportní velmoc.

Právě na asijském kontinentu zažívají pojmy Západ a Východ pomalou a bolestivou smrt. Bývalý obr z východního bloku – Rusko – se nikomu rovnat nemůže. Krátce zde vyjmenuji některé země, které ho dohánějí (pokud se tak již po invazi nestalo) v ekonomickém a mocenském hledisku: Japonsko, Indie, Indonésie nebo Pákistán. Každá z těchto asijských zemí má více obyvatel než Rusko (kromě Japonska, to má o dvacet milionů méně). To dává těmto ekonomikám ohromné možnosti v jejich růstu. Přijetím pokročilejších metod v ekonomii a politice se z nich můžou stát (a z Indie se stává) další hybatelé globálního dění.

Například Indové se v klidu můžou srovnávat i se samotnou Čínou. Velká výhoda v tomto regionu tkví ve faktu, že na základě geografických podmínek se tyto země nemohou střetnou v ozbrojeném konfliktu v plném měřítku. V cestě jim stojí Himálaje a pravda, že by se to ani jedné z nich nevyplatilo, i když se moc v lásce nemají. Přeci jen, zhruba tři miliardy lidí v obou zemích by z ničeho nic byly na mizině nebo by bojovaly.

Právě tyto faktory nahrávají pozvolnému, ale velkému ekonomickému růstu. Asie již není otloukánek, ale právoplatný ekonomický, diplomatický a vojenský hráč.

Spolupracující nebo rozdělený svět?

Každý kontinent již má své velmoci. Západ a Východ, stejně tak třetí svět, jsou dávno mrtvé pojmy. V Jižní Americe je to Brazílie, která již stěží dovolí USA operovat ve své sféře vlivu. Její ekonomika spolu s armádou postupně posilují a za chvíli se pravděpodobně stane, že Spojené státy nebudou důležité absolutně pro nikoho. Občanská válka ve Venezuele možná byla posledním šířením amerického vlivu do těchto končin.

Stejně tak Asie. Tam se o moc nervou jen Indie s Čínou. Noví ekonomičtí hráči od Saúdské Arábie, přes Pákistán a Írán, až po asijské tygry (Jižní Korea, Singapur, Malajsie aj.) na sebe nenechají dlouho čekat. Pokud si Američané chtějí udržet vliv i v těchto končinách, tak je to může také stát válku s Čínou o Jihočínské moře a Tchajwan.

Svět je rozdělený již úplně jinak. Zároveň funguje na bázi hluboké spolupráce, kdy je jeden region alespoň částečně závislý na jiném. Snad jediný politik, který si to neuvědomuje, je Putin…

Jakub Jurek (Články)
Student politických věd a novinář - amatér, co se zajímá o Ukrajinu a Blízký východ. Rád pije kafe a do všeho mluví.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*