Výroční zpráva BIS a její (ne)překvapivé informace

Ruský agent na českém území, tichá Čína, co břehy mele, a dezinformátoři snažící se podkopat důvěru ve volební systém. Výroční zpráva BIS za minulý rok přinesla zajímavé informace.

Když byli v rámci disproporce diplomatických sil vyhoštěni ruští diplomaté z území českého státu, museli si Rusové používající statusy ruských diplomatů jako krytí najít jiný způsob špionáže. Byly omezeny osobní styky ruských diplomatů a proruských českých aktivistů, ale přes to všechno se jednomu ruskému agentovi dařilo na našem území působit.

Dle zprávy BIS měl tento člověk vazby mezi novináři i zprostředkované kontakty na některé politiky, čehož využíval k nastolování proruské politické agendy. Týkalo se to například koordinování veřejných vystoupení daných politiků nebo medializací narativů v souladu se zájmy ruské federace.

„To, že ČR je terčem nejrůznějších – rozvratných řekněme – taktik ruské federace už řadu let, není žádným tajemstvím,“ uvádí Hynek Melichar, odborník na bezpečnost z katedry politologie Univerzity Palackého.

Podle něj je naprosto zřejmé, že tady působili a dost možná ještě působí lidé, kteří jsou ruskou stranou nějakým způsobem ovlivňováni nebo zaplaceni. Souvisí to samozřejmě i se šířením dezinformací či se sabotážemi, jako byly Vrbětice.

„Všechno je to součást stejné množiny – snaha ovlivňovat politiky, novináře a především veřejné mínění směrem k větší náklonnosti k Rusku, jeho interpretaci světa a světového dění. Teď retrospektivně vypadá o to nebezpečněji, že Rusové byli v tenderu na Temelín a další elementy toho, že třeba dokázali přes prostředníky ovládnout některé české firmy, včetně zbrojovek.“

Čína a její vliv

„Nezapomínejme v kontextu stávajícího dění ani na Čínu, která, i podle té zprávy, je v ovlivňování možná i o něco aktivnější než Rusko,“ dodává Melichar.

Čína měla ku příkladu zájem o české politické prostředí hlavně tedy ve vztahu s parlamentními volbami a možným povolebním scénářem. Zajímal je možný dopad na česko-čínské vztahy.

BIS uvádí, že s orientací v povolebním prostředí Číně pomáhali někteří akademici, o jejichž expertizy měli zájem kromě čínských zpravodajů i někteří čínští diplomaté. Naše akademické prostředí představuje pro Čínu cenný zdroj, ale pro nás je to riziko, jelikož se jedná o podporu zájmů cizí moci.

Podle Melichara se vyskytují zprávy, že někteří členové akademické obce nějakým způsobem v tomto Číně pomáhají, avšak není zřejmé na kolik záměrně a nezáměrně. V některých případech nám akademický výzkum může něco říkat obecně, a to může být samozřejmě nějakým způsobem zneužitelné. „Ale ty zprávy o tom, že i Číňané mají v ČR své lidi i na akademické půdě nejsou také nic zásadně nového,“ tvrdí Melichar.

Kybernetické útoky

Zvýšil se počet kybernetických útoků, které jsou důsledně promyšlené a mají závažné dopady. Ty také nejčastěji pocházejí z čínské a ruské strany.

Kromě státních subjektů byly jejich cílem i organizace z nevládního sektoru jako například neziskové organizace. Hlavně ty zaměřené nějakým způsobem na mezinárodní vztahy, lidská práva a podobně.

Hrozba kybernetických útoků pro nás není snadno rozpoznatelná, jelikož útočníci využívají těžko odhalitelné bezpečnostní nedostatky softwaru i hardwaru, na něž neexistuje bezpečnostní záplata.

Domácí dezinformační scéna

Dále zpráva BIS uvádí, že se v období loňských sněmovních voleb objevily koordinované kampaně domácích šiřitelů hoaxů, které převážně cílily na osoby ve zhoršené životní situaci a frustrované, nespokojené jedince. Dezinformace spojené s tématy covidu-19, očkováním a protiepidemickými opatřeními, která byla v dané době velmi aktuální, se šířily především na Facebooku, pomocí řetězových mailů. Vyskytovaly se také na dezinformačních webech. Některé z těchto dezinformací šířilo i několik kandidátů do Parlamentu.

Odborník na dezinformace z Univerzity Palackého Miroslav Libicher říká, že hlavní potenciální nebezpečí je ukryto spíše v podmínkách, které umožňují pohodlné šíření dezinformací. Například klesající důvěra v klasická zpravodajská média a postupný rozpad obecné společenské shody na základních faktech.

„Podle mě k tomuto stavu přispívala i některá mainstreamová média, když v období covidu-19 například pořádala debaty mezi různými osobnostmi, bez ohledu na to, zda jsou tyto osobnosti vůbec oborově kompetentní a zda jsou jejich názory kvalitně podložené. Důležitější bylo, aby zněly vyhrocené teze a docházelo ke konfrontacím, což je divácky atraktivní,“ říká Libicher.

Taktéž situace, kdy se před kamerami hádají dva epidemiologové bez dalšího komentáře a vysvětlení podle Libichera na důvěryhodnosti příliš nepřidává.

Anti-covid hnutí dle zprávy poskytlo prostor pro šíření radikálních a extremistických tezí do společnosti. Scéna však nebyla jednotná, takže celkový dopad byl spíše marginální.

Libicher dodává: „Dezinformační kanály, které šíří i ty nejabsurdnější dezinformace (např. čipy ve vakcínách, covid-19 jako biologická zbraň) by neměly být zcela ignorovány, protože promlouvají k publiku, které je sice obtížné přivést ke kritičtějšímu uvažování, ale zároveň dovede rychle změnit agendu.“

To se podle něj ukázalo hned 24. února tohoto roku, když ruská vojska překročila hranice Ukrajiny a dezinformační komunity zaměřené na covid-19 se prakticky okamžitě změnily ve skupiny obhájců Putinova režimu.