Paradoxy ve vedení KSČM podtrhují její pád

KOMENTÁŘ. O KSČM nebylo po fiasku v podzimních volbách do sněmovny nějakou dobu slyšet. Téma ruské invaze na Ukrajinu však dala její předsedkyni Kateřině Konečné větší šanci využít mediální prostor. To se však úplně nedaří a z rozporuplných situací vychází KSČM jako nejednotná strana, která zřejmě putuje do propadliště dějin stále rychleji.

Po devastující prohře KSČM v parlamentních volbách převzala její vedení poslankyně Evropského parlamentu Kateřina Konečná. Na podzim se nechala slyšet, že hodlá stranu zrekonstruovat a omladit. Volala i po silnější české levici, která je momentálně opravdu téměř neexistující.

Podobně jako ČSSD je však už nějakou dobu v červených číslech. To, že se strana minimálně na čtyři roky ocitne ve finanční tísni, došlo jejím členům po neúspěchu velmi rychle. Straníci proto přišli s výzvou, aby odcházející poslanci věnovali polovinu odchodného do stranické kasy. Od podzimních voleb však uplynulo už přes půl roku a podle nedávného vyjádření mluvčí KSČM pro Novinky.cz tak žádný z bývalých poslanců neučinil.

(Komunistická) strana Čech a Moravy?

Možná, že onen nový směr KSČM, o kterém na podzim mluvila předsedkyně Konečná, s sebou nese více prvků kapitalismu, aby oslovila i pravicovější voliče. Může se to zdát jako nesmysl, ale při volebním výsledku 3,6% je pro záchranu strany třeba udělat opravdu cokoliv. Tedy zřejmě kromě příspěvků z vlastních kapes. Tato naprosto ironická situace ale ukazuje, že KSČM sice slovo komunismus v názvu má, ale když přijde na jeho aplikování, nehrnou se tímto směrem ani její vlastní poslanci.

Rozpory mezi ideologií, kterou KSČM zastává a tím, jak ve skutečnosti funguje je ještě absurdnější v souvislosti s jedním z předvolebních hesel KSČM. „Pomoc potřebným, zdanit bohaté.“ Nevztahuje se toto heslo tak trochu na současnou situaci strany? Pravdou ale je, že komunisté mají ve zvyku zapomínat na nedávnou historii. Při oslavách sta let od založení komunistické strany loni na podzim z programu úplně vypustili třeba vykonstruované procesy v padesátých letech.

Máme rádi Rusko. Nebo ne?

V poněkud silném vyjádření popisuje Kateřina Konečná svoji teorii, že Putin má ke komunistické ideologii daleko. Kritizuje ruský establishment a Putina i za to, že „se Putinovi příliš nestýská po internacionálním socialistickém státu.“ Podle ní se po rozpadu SSSR definitivně uzavřela kapitola komunismu v Rusku a mezi komunistou a Putinem je podle ní stejný rozdíl, jako mezi uhlobaronem a zeleným aktivistou.

„Současné Rusko je ukázkou toho, kam může země klesnout, když opustí socialistickou cestu. Všechny projevy, ve kterých roní Vladimir Putin krokodýlí slzy nad rozpadem SSSR, nedokáží zakrýt ekonomická i kulturně-politická fakta, která přímo odporují čemukoliv socialistickému nebo komunistickému,“ uvádí dále ve vyjádření na webu KSČM. Skoro by se zdálo, že Kateřina Konečná konečně otočila a zaujala negativní postoj k proruskému narativu. Ale jen zdálo…

I přes tyto zdánlivé antipatie k putinovskému Rusku Konečné zřejmě nevadí šíření článků podporující rétoriku ruské propagandy ani přímo na webu KSČM. Hned nad článkem kritizujícím Putinův politický systém je dostupný zavádějící rozhovor s maminkou z Rusy ostřelované mariupolské porodnice.

Narativ tohoto článku se naprosto shoduje s tvrzeními ruské propagandy. Žena známá z fotografií těsně po náletu byla ruskou stranou nejprve označena za herečku, která na sobě měla make-up a umělé těhotenské břicho, ale v rozhovoru, který ruská strana označuje za pravdivý, se příběh opět mění. Na svém Facebooku Konečná sdílí útočné statusy na prezidenta Zelenského, její Facebook je také pravidelně obohacován jejími rozhovory pro proruské Parlamentní listy. Ale v komentářích se dušuje, že Rusko nepodporuje.

Změna postojů jako existenční hrozba?

Rozporuplná vyjádření předsedkyně strany jdou ruku v ruce s lhostejností poslanců k jejímu finančnímu stavu. Snaha o záchranu strany je sice ještě patrná, minimálně z nevěrohodného distancování se od Putinovského režimu. Bohužel pro komunistickou stranu je láska k Rusku společným znakem většiny její voličské základny, která je ale nyní na rekordním minimu.

Předsedkyně se jakožto nejvýraznější tvář strany nemůže od proruských vyjádření distancovat úplně, neboť by to pro KSČM znamenalo konec definitivní. Sen o modernizované levici se tak postupně rozplývá.