Když přišel únosce, snažila jsem se ho zastavit. Došlo mi ale, že nemám právo zasahovat, říká režisérka

Festival o lidských právech Jeden svět letos odstartoval s filmem Děti v mlze. Ten sleduje třináctiletou Di, která pochází z etnika Hmongů, kteří žijí v severním Vietnamu. Během oslav lunárního Nového roku ožívá v jejich kultuře starodávná tradice únosu nezletilých dívek za účelem sňatku. Di se stane obětí takového únosu. O hmongských tradicích a pozadí natáčení filmu jsme mluvili přímo s režisérkou snímku Diễm HÀ Lệ. „Když ale Di volala o pomoc, tak jsem se ale snažila přemluvit její mámu, aby alespoň ona zasáhla. Ale ona mi řekla, že Di věděla, do čeho jde,” říká dokumentaristka.

Text vyšel ve spolupráci s filmovým festivalem Jeden svět, který probíhal v řadě českých měst, mezi nimi i v Olomouci, letos s podtitulem Cesty svobody. Houpací Osel je mediálním partnerem Jednoho světa a přináší díky tomu sérii článků a rozhovorů na základě snímků, které bylo na akci možné zhlédnout.

V kolika jste se vdala?

Já se ještě nevdala, ale chápu, na co narážíte. Hlavně v severním Vietnamu je běžné, že se dívky vdávají opravdu mladé. Moje kamarádky z dětství se vdaly ještě dřív než Di z filmu. Jedna z nich se vdala dokonce v jedenácti. To co je ale jiné v hmongské kultuře, je unášení nevěst. To se u nás neděje.

Když jsem se o téhle tradici dozvěděla, byla jsem zděšená. Pro Hmongy je to ale naprosto běžné. Starší generace se to u mladších snaží podporovat i přes zákaz vlády. Věří totiž, že když manžel svojí budoucí ženu unese, ukáže tím svoji sílu a odhodlání. Zároveň tím ale dá sílu i své ženě. Navíc často říkají malým holkám, že nejlepší muž, kterého v životě najdou, jen ten, který se je pokusí unést.

Jak rozšířená je tahle tradice unášení nevěst?

Je to jen mezi Hmongy. Nevím o tom, že by to ve Vietnamu dělala ještě nějaká další etnická skupina. Spousta lidí si ale ani nedokáže představit, že by se unášení nevěst ještě vůbec někde mohlo dít. I Hmongové se ale vdávají normálně. Někteří únos jen předstírají, aby neurazili své starší příbuzné. Stále je ale dost případů, kdy se jedná o normální únos, který je podle Hmongů legitimní. Nápadník tak může ženu unést kdekoliv. A to i v domě jejích rodičů.

Myslíte, že se téhle tradice Hmongové někdy vzdají?

Před 15 lety se to dělo i v Číně, v Laosu a Thajsku. Ale teď už se to tam neděje. Unášení nevěst už je jen ve dvou provinciích v severním Vietnamu. Ta tradice se u Hmongů stále silně drží.

Ve filmu bylo vidět, že se vietnamská vláda snaží s tímto problémem něco dělat. I vy jste už zmiňovala, že unášení nevěst je ve Vietnamu nelegální. Jsou opatření, která vláda podniká, efektivní? Z filmu to působilo, že si Hmongové se zákony moc hlavu nelámou.

Vietnamská vláda v severních částech země nemá takovou autoritu. Hmongové žijí značně izolovaně od zbytku Vietnamu. Navíc kvůli tomu, že jejich území je blízko čínské hranice, Vietnam nechce na Hmongy moc tlačit. Snaží se spíš vzdělávat hmongské děti. Vláda nabízí hodně stipendií pro minority. Slibuje si od toho, že s větší vzdělaností a mobilitou bude i hmongský region víc prosperovat. S tím souvisí i odvázání se od starých tradic. To se ale stále nedaří.

Jak jste se dostala k rodině Di?

Když jsem dokončila školu v roce 2016, rozhodla jsem se, že chci udělat dokument. Původně jsem měla v plánu udělat ho o převážení žen přes čínsko-vietnamské hranice, ale když jsem se dostala na sever mezi Hmongy, zjistila jsme, že jim vůbec nerozumím. Hmongové totiž nemluví vietnamsky. Jenže oni předstírali, že mi rozumí. Takže jsem je vyzpovídávala ve vietnamštině. Když jsem se pak vrátila do Hanoje pro překlad, zjistila jsem, že si ze mě dělali jen srandu.

Ale tím jsem se seznámila i na univerzitě s dalšími Hmongy. S nimi jsem pak vytvořila projekt, ve kterém chtěli na severu země otevřít kulturní a vzdělávající centrum v jedné z tamních vesnic. Tenhle projekt nám povolil právě táta Di ve svojí vesnici. Tehdy jsem poprvé viděl i Di. Když jsem ji viděla, jak si se svými kamarády hraje, napadlo mě udělat dokument o dětství a jeho neodvratném konci. S tím cílem jsem s ní žila čtyři roky.

Jak jste vycházela s místními? Přijali vás? Nestyděli se před kamerou?

Rodiče Di byli hodně sebejistí. Chtěli mě s sebou brát úplně všude. Jednou mě pozvali na uctívání mrtvých. Nevzala jsem s sebou tedy kameru, protože už tak jsem se cítila trochu nepatřičně. Jenže je to asi trochu urazilo a celou slavnost se mě ptali, kde mám kameru a proč nenatáčím. Přišlo mi to takové roztomilé.

Většina akcí, kam mě tahali rodiče Di, obnášela vážně hodně pití. Jednou jsme šli na nějakou vysokou horu, kde se začínalo s tamními oslavami. Jenže jak mi furt nalívali, tak jsem se tak hrozně opila, že mě museli donést. Z toho vzniklo i strašně moc záběrů, protože teď už jsem měla kameru s sebou. Všechny záběry jsou rozmazané a mluvím na nic z cesty. Za to mi pak vynadal můj editor.

Ve filmu je vidět, že jste se s Di docela sedly. Jaký pro vás byl pocit, když se jí snažil unést její manžel? V záběrech je i vidět, že se snažíte přemluvit ostatní, aby zasáhli.

Rodiče Di mě občas považovali za člena rodiny. Žila jsme s nimi taky čtyři roky, takže jsem pro ně byla něco jako dcera. Den před oslavami Nového roku, kdy právě unesli Di, mi řekli, že jen mladší bratr nebo straší sestra smějí zasáhnout, když je nevěsta unášena. Takže jsem směla zasáhnout. Když si pro Di přišel její únosce do jejího domu a snažil se ji násilím odtáhnout pryč, tak jsem se snažila ji udržet v domě. Babička Di mi ale dala jasně najevo, že si nikdo nepřeje, abych se vměšovala do jejich tradic. Tehdy mi došlo, že jsem prostě cizinec. Jen pozorovatel a nemám právo do jejich životů zasahovat.

Když ale Di volala o pomoc, tak jsem se ale snažila přemluvit její mámu, aby alespoň ona zasáhla. Ale ona mi řekla, že si Di měla dávat pozor a že věděla, že když se na oslavách bude bavit s chlapcem, tak se jí tohle může stát. To je ale už vidět i ve filmu.

Jste s Di stále v kontaktu?

Ano, jsme. Smutné je, že i když se nakonec podařilo Di „nápadníkovi“ z filmu rozmluvit sňatek, tak se letos vdala. Má už i dceru. Občas mi posílá fotku jejího nového manžela a jejich holčičky.

Takže byla znovu unesená?

Tentokrát naštěstí ne. Ale kvůli svému vztahu musela skončit se školou. I tak vypadá vážně spokojně. Mám z toho radost.

Co bude váš další projekt? Máte už plány na další dokument?

Nápadů mám opravdu hodně. Teď si ale dávám pauzu. Čekám, až mě zase něco trefí do nosu.