Jak ruská optimistická televize přišla o optimismus

Omezování svobody slova, propaganda, ovládnutí veřejnoprávních médií. Strašáky nejen ruské nezávislé žurnalistiky. Snímek F@ck this job pojednává o nezávislé televizi TV Dožď, která právě proti ruskému ovládnutí bojovala. I když těžce, tak ne marně. A to prvotní smysl kanálu byl v pouhé zábavě a přinášení pozitivních zpráv. 

Text vyšel ve spolupráci s filmovým festivalem Jeden svět, který probíhal v řadě českých měst, mezi nimi i v Olomouci, letos s podtitulem Cesty svobody. Houpací Osel je mediálním partnerem Jednoho světa a přináší díky tomu sérii článků a rozhovorů na základě snímků, které bylo na akci možné zhlédnout.

V kině Metropol se v rámci festivalu Jeden svět zhostili promítání filmu F@ck this job. Pro lidi, co nechodí pozdě, tady byl i příjemný bar ve foyer. Zkrátka příjemné prostředí, které jsem si kvůli své „dochvilnosti“ bohužel nemohla vyzkoušet. V úvodu nás jeden z organizátorů festivalu seznámil nás s problematikou filmu a upozornil nás na debatu, která proběhla s odborníky po zhlédnutí filmu. V sále byla příjemná atmosféra. Nikdo z nás nevěděl, jak těžký kousek jsme si vybrali, a bylo to znát.

Film režírovaný dokumentaristkou Verou Krichevskou trval okolo dvou hodin. Sledoval příběh Natalje Sindeevy, která se v roce 2010 rozhodla vytvořit svoji vlastní televizi TV Dožď. Měla sloužit jako pozitivní kanál plný zábavy. Vzala si bohatého muže, o finance díky tomu nebyla nouze, a její sen se pomalu plnil. 

Režisérka v této době pracovala právě v redakci TV Dožď. Vše šlo krásně, televize fungovala, všichni se bavili. Redakce pořádala spoustu večírku a šampaňské teklo proudem. Konečně jiná veřejnoprávní televize. Zlom přišel po dvou letech. Moci v Kremlu se po svém znovuzvolení opět chopil Vladimír Putin. TV Dožď jako jediná televize odvysílala surové útoky na demonstranty, kteří se zvolením nesouhlasili.

Paroduješ? Končíš

Televize jako jediná při debatách a rozhovorech dávala prostor i protivládním hlasům. A právě tyto rozhovory a kontroverzní reportáže se dostaly do hledáčku nejen ruské policie. Hřebíčkem do rakve byl satirický seriál, který parodoval Medvěděva a Putina. Stačila jediná epizoda, a celá televize se už nemohla nazývat veřejnoprávní. Přesunula se na internet, aby se vůbec mohl obsah vysílat. Televize ho zpoplatnila. Na tu dobu neobvyklý postup, který ale díky jedinečnosti obsahu vyšel. TV Dožď se podařilo si své příznivce udržet. Mohli tak fungovat dál.

Natalje se svým mužem přišla skoro o všechny peníze. Prostory, ve kterých fungovali od začátku, vypovídají smlouvy. Nikam je nechtějí vzít. Studio a celý velín se ocitá v jejím bytě. Televize však pořád běžela. Stále přinášela svým předplatitelům obsah, který nemohli vidět nikde jinde. S televizí jsou spojovány jména jako je Alexej Navalnyj, politický opoziční aktivista, Michail Zygar, jeden z šéfredaktorů TV Dožď, nebo Roman Badanin, nezávislý novinář. Její konec přišel až s letošní válkou na Ukrajině. 

Debata bez debaty

Snímek skončil. Chvilku bylo ticho. Vlastně docela dlouho. Snímek nešlo lehce zpracovat. Začíná debata. Té se zúčastnili doktorandka z Univerzity Palackého Anna Bílá, Věra Bartalosová z Katedry mediálních a kulturních studií a žurnalistiky z UP, a odborník na Rusko Karel Svoboda z Univerzity Karlovy.

Připadá mi, že se nikdo ptát nechce. Pár odvážlivců otázky má, zbytek vypadá dost podobně jak my – naprosto šokování ze situací, do kterých se můžeme dostat kvůli zakázané pravdě. Čistá nespravedlnost a manipulace. Hustou atmosféru v sále rozproudil až syn Svobody, který vylezl na podium. Dožadoval se pozornosti jak svého otce tak nás, diváků a jeho přítomnost tak trochu odlehčila situaci.

Je zajímavé, jak jeden snímek dokáže změnit vnímání. Anička od nás z redakce, která na snímku byla se mnou, se mi zmínila, že jí to dodalo odvahu. „Tohle bych chtěla dělat. Tohle má smysl. Ne sedět někde v teple. Ale přinést něco, co bude mít váhu, a nebude to o ničem,” řekla. Snímek byl silný, mám teď nad čím hodně přemýšlet. Doporučuji k shlédnutí.