Vláda Le Pen vznáší daleko více otazníků, než kolik nabízí odpovědí, říká zahraniční redaktorka iRozhlasu

Druhé kolo francouzských prezidentských voleb bude už tuto neděli. Jejich dva favorité, Macron a Le Pen, spolu předvedli v prvním kole velmi těsný souboj. „Průzkumy, které teď máme, ukazují rozdíl 10–12 % mezi kandidáty a zatím jsou ve prospěch Macrona,“ říká zahraniční redaktorka iRozhlasu se zaměřením na západní Evropu Anna Urbanová.

Kdybyste mohla odhadnout, kdo vyhraje, kdo by to měl podle Vás být a proč?

Asi bych vsadila na Emmanuela Macrona. Myslím si, že výsledek bude velmi těsný, ale jak se říká, pokud jsou volby dvoukolové, tak prvním kole voliči volí srdcem, v druhém pak rozumem. Myslím si tedy, že Francouzi usoudí, že by ta změna, která by s Le Pen přišla, byla tak zásadní, že to pro ně nemá smysl.

Myslíte si, že tak malý náskok Emmanuela Macrona v minulém kole mohl být způsobený tím, že tento rok nedělal úplně klasickou kampaň a spíše se zajímal o situaci na Ukrajině? Nebo to Francouze už prostě nebaví a chtějí změnu?

Já bych tam viděla ten ruský faktor jako něco, s čím se museli vypořádat všichni kandidáti. Macron se rozhodl jeho kampaň oddalovat kvůli ruské agresi a předchozímu jednání s Ruskem.  Zároveň se rozhodl vsadit na to, že se ukáže jako schopný prezident. Více než o sebe a kampaň se zajímal o svoji zemi a snažil se přes své diplomatické schopnosti prosadit postoj západní Evropy. To, že je teď jeho postoj zpochybňován některými státy a komentátory s nálepkou toho, že jenom telefonuje a není vidět žádný výsledek, neplatí pro Francouze. Ti zaznamenávají alespoň snahu. Klasická kampaň by ale Macronovi pomohla asi více. Připomeňme, že Francie teď předsedá Radě Evropské unie a on, jako proevropský kandidát, toho mohl využít.

Zda to Francouze už nebaví, se ukáže. Macron je pro voliče špatně čitelný a zařaditelný. Je to centristický kandidát, který v jednom tématu programu oslovuje pravicové voliče a v dalším pak levicové. Je tak pro ně dost těžko uchopitelný, ale naopak může zasáhnout větší spektrum voličů. Macron sám říká, že se během svého mandátu musel potýkat hned s několika krizemi. Ty mu nedovolily prosazovat jeho program a žádá voliče o další mandát, aby mohl své priority předvést v akci.

Média předpovídala, že Macron v prvním kole vyhraje s větším náskokem, to se ale nestalo. Proč tento obrat nastal?

Musím s vámi trošku nesouhlasit. Oni se ty průzkumy sice zmýlily, ale u Macrona a Le Pen byly docela přesné. Když jsem si dohledávala poslední průzkumy před prvním kolem, Macron měl 28 % a Le Pen 24 %. Jejich rozdíl byl tak velmi podobný tomu, se kterým vstupují do druhého kola. Podle mě hraje velkou roli i to, že si lidé daleko lépe dokážou převést Macronovy body kampaně do praxe. Jsou realističtější než u Le Pen, která cílí spíše na emoce. Snaží se voliče zasáhnout tím, co je trápí, ale její návrhy na řešení problémů nejsou ospravedlňující. Z mého pohledu se o to právě snaží media. Dokáží udělat fact-checking.

Úpadek tradičních francouzských politických stran

Zůstaňme ještě chvíli u výsledku voleb. Pécresse, která měla být jedním z hlavních kandidátů na souboj s Macronem, nakonec nezískala ani pět procent. Jak je to možné?

Toto byl zásadní výsledek, který souvisí s úpadkem tradičních politických stran ve Francii. Ale k samotné Pécresse. Ona svoji kandidaturu oznamovala ze strany, se kterou před pěti lety získal Fillon 20 % v prvním kole voleb, a to se na něj provalily určité skandály. Jinak by šel do druhého kola z prvního místa. 15 % volebních hlasů je obrovský pokles podpory pro republikánského kandidáta.

Letos vlastně nedosáhli ani té pětiprocentní hranice, která s sebou nesla peníze, takže přišli i o jistotu zaplatit tu obrovskou kampaň, kterou Pécresse prováděla. Žádali dokonce svoje voliče, jestli by jim neposlali finanční příspěvek, aby mohli fungovat dál. Asi nedokážu přesně vysvětlit, proč ten debakl nastal a proč ji voliči nevolili. Ona se snažila zdůrazňovat bezpečnost a kupní sílu jako stěžejní body svého programu, jenže na tato témata upozorňovali i jiní kandidáti jako třeba krajní pravice a Le Pen, kteří se v bezpečnosti orientují lépe. Voliči, kteří dříve hlasovali pro republikánskou stranu, se připojili k Macronovi a ti trošku radikálnější se připojili k Le Pen.

Z jakého důvodu ve Francii vlastně upadá obliba klasických politických stran? Například francouzští socialisté po tomto volebním debaklu nejpravděpodobněji skončí.

Když se podíváme na celý region západní Evropy, vidíme, že levicové strany zaznamenávají velký úpadek. Vidíme to i u nás v Česku. Jedinou zemí, kde jsou teď výraznější socialisté, je Německo. Olaf Scholz zde zvítězil s minimálním náskokem a skládal koaliční vládu. Také to však nebylo žádné přesvědčivé vítězství.

U Francie nedokážeme jasně říct, co je čistě levicová a co pravicová strana. Příčinu můžeme hledat v tom, že témata, která se prosazují, se stala prvky populistických programů. Když to vztáhneme na současnou prezidentskou volbu, u Le Pen jakožto krajně pravicové kandidátky vidíme apely na sociální aspekty. Jedním z jejich highlightů kampaně je, že chce snížit hranici věku odchodu do důchodu na 60 let. To prostě není téma pro krajně pravicového politika. To je velmi socialistický levicový návrh. Další skutečností je, že část socialistů před pěti lety přebral Macron.

Obhájkyně Francie

V čem vidíte kouzlo Marine Le Pen? Proč se u Francouzů těší takové podpory?

Ona se prezentuje jako obhájkyně Francie. Snaží se apelovat na emoce, což je něco, co u části voličů hodně rezonuje a hodně to na ně funguje. Ona se je snaží na jedné straně zastrašit hrozbou migrace a ohrožením jejich bezpečnosti. To je její dlouhodobý narativ. Ten vlastně převzala i od svého otce a obecně z rétoriky její strany. Zdůrazňuje problémy, které Francouze nyní nejvíce trápí a na rozdíl od Macrona za ně nenese zodpovědnost.

Je samozřejmě otázka, jak moc může za hospodářské krize Francie současný prezident. Le Pen se snaží také o posílení pocitu sounáležitosti Francouzů. Ti jsou podle ní ohrožováni mezinárodními institucemi, které Macron prezentuje jako něco, za čím stojí.
Le Pen se prezentuje jako obyčejný člověk, obyčejný Francouz. Zmínila to i mnohokrát ve středeční debatě. Ve svém programu pak předkládá ty body, které občas nejsou úplně realistické, ale na určitou část voličů to zabírá.

Poznamenalo její kandidaturu její přátelství s Vladimirem Putinem? Uškodilo jí třeba i to, že její kampaň podporují ruské banky?

Vezmu to asi trochu obšírněji, třeba na příkladu maďarských voleb. Tam to přátelství s Ruskem nehraje u voličů takovou roli. Ono se obecně říká, že zahraniční politika neovlivňuje domácí volby. My to vnímáme jinak, protože se na to díváme zvenčí. Pro Francouze je důležitější domácí politika. Ona své přátelství s Putinem hodně relativizuje. Spalovala i předvolební letáčky, na kterých byla právě s ním. Jinak se od jejich vztahu ale nedistancovala.

Teď se snaží ve své kampani zdůrazňovat, že je solidární s Ukrajinou. Avšak financování své kampaně ruskými bankami není schopna nijak obhájit. Na druhou stranu, nikdo z jejich protikandidátů nedokázal tuto situaci využít proti ní.

Staro-nová francouzská přátelství

Co by pro Francii a celkově pro EU znamenala případná výhra Marine Le Pen?

Znamenalo by to zásadní zvrat francouzského diskurzu domácí, ale i zahraniční politiky. Návrhy
Le Pen jsou sice zásadní a radikální, prosazení změn by však trvalo velice dlouho. Rozhodovací struktura je složitá, není to pouze o prezidentovi. Důležitý je i fakt, že za necelé dva měsíce se budou ve Francii konat parlamentní volby. Národní sdružení Marine Le Pen nemá šanci opanovat, získají maximálně pár míst. Pokud tedy Le Pen vyhraje, nastane něco, čemu se ve francouzských volbách říká kohabitace. Znamená to, že bude zemi řídit s vládou jiného politického spektra.

Co se týče té zahraniční politiky, Le Pen už teď nechce vystoupit z EU, ale reformovat ji. Francie by už nebyla tou silnou zemí a nejspíše by zanikl i francouzsko-německý motor, který EU táhne. Dá se předpokládat, že by se nezapojovala do evropské politiky takovým způsobem jako Macron, který se dlouhodobě snaží o posouvání evropské integrace. Francie by rozhodně přilnula více k Rusku, se kterým má Le Pen již zmiňované dobré vztahy. Stejně tak by nastalo bližší přátelství s Maďarskem a Viktorem Orbanem, který teď potvrdil svůj mandát. Francie by už nebyla lídrem v té prozápadní, prounijní, proliberální politiky. Okolo vlády Le Pen je ale asi daleko více otazníků, než kolik nabízí odpovědí.

Jsou volby ve Francii pro Českou republiku důležité? Ovlivní nás volba nějak?

Konkrétně Česká republika by s Francií musela jednat v souvislosti s českým předsednictvím v EU. Je zde přímá linie předsednictví našeho po tom francouzském, takže tam by ta komunikace byla poznamenána. Jinak ale nějaké zásadní dopady přímo na Česko jmenovat nelze. Nicméně je potřeba zdůraznit to, že my se tady pohybujeme v opravdu evropském, eurounijním kontextu, který je opravdu zásadní a zaznamenal by velké změny, kdyby se Le Pen stala prezidentkou. K