Nejnovější

Dilema etiky: Psát o tom zlém?

Zdroj: SK Wikimedia Commons

Kam čert nemůže, tam nastrčí schízu. Nemusí být vidět na první pohled, může se schovávat v jiných problémech. Člověk se k ní navíc může dostat úplně náhodou. Při čtení článku o nejnovějším slovenském spasiteli-strašákovi, Mariánu Kotlebovi a jeho vazalům z Ľudové strany Naše Slovensko (LSNS), mě to praštilo do nosu jako čínská vlajka na Velikonoční pondělí. Všude fašista, nácek, fašista, fašoun, rasista, xenofob, a aby jich nebylo málo, jeden fašista do počtu. A do toho myšlenka, zda by nebylo nejlepší o nich prostě a jednoduše nepsat jako o novém iPhonu na trhu.

Se zlem obecně je to velmi paradoxní. Psát o něm přehnaně je nežádoucí, ale zrovna tak nepsat o něm vůbec mu dává možnost dále růst. Ať už se jedná o Kotlebu nebo u nás Bartoše, je vidět jasný rozkol v tom, zda o takových věcech informovat nebo ne. Je jisté, že takoví, jako oni, těží z všeobecné nespokojenosti veřejnosti. Více než dekáda zklamání za zklamáním, nárůst – nebo zviditelnění – korupce na nejvyšších pozicích, nenaplněné sliby, to všechno slouží jako důvod pro lidi, aby hledali alternativní řešení. A ve chvíli, kdy jsou lidé nespokojení, začne ožívat ono zlo v podobě extremistů, kteří nabízí okamžitá a přímá řešení.

Jak se ale zdá, zapomněli jsme. Zapomněli jsme, že takové strany a ideologie ohrožují svobodu a demokracii, která jim paradoxně dala slovo. Ale to už veřejnost nezajímá. Mají pocit, že pouze tyto strany se starají o jejich blaho a bezpečnost, a že při tom bude cesta lemovaná mrtvolami a okleštěním svobody, to už je vedlejší. Ale o tom zase jindy. Ta hlavní myšlenka je ta, že právě díky tichosti se tyto strany a ideologie vrátily. Průzkumy na Slovensku ukazují, že mladí lidé neví, kdo to byl Tiso nebo co to byl holokaust. Tedy ani co přinesla ta ideologie, kterou si zvolili do parlamentu.

Řev už nikdo neslyší  

Plynule se tak dostáváme k druhé fázi, kde už fašisty na Slovensku máme, a v ČR extremistům naslouchá více a více občanů. Noviny a diskuze jsou náhle plné fašismu, krajního nacionalismu a podobných fujtajblů, ale ani mávání těmito pojmy už s lidmi nehne. Ve veřejné debatě a na internetových diskuzích se účastníci těmito pojmy ohání jako rowdies dýmovnicemi. Mají navíc stejný účinek – vytváří akorát chaos. Zmíněným uskupením navíc tato pozornost pomáhá. Dá se předpokládat, že lidé, kteří těmto osobám či hnutím věří, to dá smysl. O takových jako Kotleba se nepsalo. Proč taky? Ve zdravé společnosti koneckonců pro fašisty není místo, ne? A najednou, když se dostanou k moci, začnou všichni ostatní panikařit a předhánět se v tom, kdo zařve „Nácek!“ hlasitěji.

To v lidech vyvolává spíše opačný efekt. Paniku autorit si vykládají jako pozitivní efekt. Všichni ti prolhaní a zkorumpovaní papaláši musí mít strach, že je politici, jednající v zájmu lidu, vyšoupnou od koryt! Potvrdí to jejich přesvědčení, že ti, které volili, jsou ta správná volba pro změnu. Kombinací nedostatečného vzdělávání a následně nadměrného informování jsme tak jako společnost dovolili těmto ideologiím nejen dostat se do veřejného prostoru, ale navíc získat pevnou půdu pod nohama.

Mluviti stříbro, mlčeti hnůj

Zavání to takovým paradoxem, že by si z toho Zenon cákl do tógy. Je to ale těžší otázka, než se zdá. Psát o fašistech, nebo je nechat ležet ladem a doufat, že zmizí? Rovnováha mezi oběma přístupy se zdá být klíčem. Otázkou je, kde leží. Ignorovat potenciální riziko, které tyto ideologie skrývají, se zdá krajně nerozumné. A teď je tu máme, aktivní a činorodé. Vzhledem k nedávným vandalským útokům na pražské podniky, které vyslovily podporu uprchlíkům, jsou jasné dvě věci. Jednak to, že veřejný prostor už nejedná zdravě, a také to, že mlčet nejde. Nejde ovšem úplně vymýtit určité tendence a sklony. Zlo nezmizí, můžeme se pouze snažit o to, aby nebylo schůdnou cestou pro nikoho.

Mediální panika v případě úspěchu Kotlebovy strany je pochopitelná, ale těžko říci, zda je na místě. Zaznívají dokonce myšlenky, že je to vlastně dobře – ponechat taková hnutí tomu, aby se zesměšnila sama, popřípadě ukázala, že jejich sliby fungovat nebudou, je podle některých ten nejlepší způsob, jak se jich zbavit. Zde je podle mě určitá míra skepticismu na místě. Jakmile se totiž takové strany dostanou k jakkoli velké moci, mohou si počínat opatrněji. Poté přijde ukolébání, že to tak strašný nebude, a než se nadějeme, může přijít něco, o čem jsme odmítali přemýšlet.

Je zřejmé, že projevy extremismu, jaké se začínají objevovat v České republice, jsou něčím, o čem bychom měli informovat. Ať už se jedná o výhružky lidem pomáhajícím uprchlíkům, umělcům kritizujícím prezidenta nebo organizátorovi plzeňských historických bitev. Ovšem co Kotleba ve slovenské vládě? Nechme horko odeznít a pak se s odstupem podívat, co a jak dělá. Klid po volbách ukáže, co strana skutečně udělá, co naslibovala a co nám zatajila. Mezitím by bylo nejpříhodnější přidat čas na výuku moderní historie a připomenout si, kdo že to byl ten pán Tiso.

Martin Klose
Martin Klose (Články)
Student mediálních studií na FF UP, pseudofilozof, introvert a latentní mizantrop, co rád používá fajnová slovíčka. Všeobecně charakter, kterého si pozvete na párty jen proto, aby umyl nádobí.
  1. Německý nacista má v Prievidzi ulici.
    Zastupitelstvo slovenské Prievidze pojmenovalo přístupovou ulici k průmyslovému parku po někdejším členovi NSDAP Maxovi Broseovi. Vedení města reagovalo na žádost investora, německé firmy Brose. „Zástupci města Prievidza se naivně domnívají, že oslavou německého nacisty zabezpečí investice pro město. Je možné, že chtěli ukázat, že všechno je na prodej, i morálka, záleží jen na ceně,“ uvedla podle novinek.cz mluvčí svazu Lucia Livschitz Kollárová.
    Max Brose (1884-1968) byl zakladatelem společnosti Metallwerk Max Brose & Co., která od roku 1936 vyráběla pro Wehrmacht. Za druhé světové války ve firmě pracovalo až 900 lidí, mezi nimiž byli u váleční vězni a nucenně nasazení. Brose byl členem NSDAP od roku 1933.
    http://zidovskelisty.info/2015/10/04/nemecky-nacista-ma-v-prievidzi-ulici/

  2. Kotlebovo desatoro – dá sa s tým iba súhlasiť …
    1) Donútime politikov niesť zodpovednosť za svoje rozhodnutia tak, aby vysoká politika viac nebola najorganizovanejšou a najzločineckejšou profesiou. Zavedieme trestný postih politikov a vysokých štátnych úradníkov za zneužitie právomoci, a to aj z nedbanlivosti. Prijmeme súhrn účinných zákonov na preukazovanie pôvodu majetku a prešetríme privatizáciu. Rozkradnutý majetok navrátime do vlastníctva štátu.

    2) Cestu k prosperite vidíme v rozumnom hospodárení a nie v neustálom zvyšovaní daní. Prehodnotíme štátne výdavky s cieľom prijať vyrovnaný štátny rozpočet. Sociálnu politiku postavíme na princípe zásluhovosti a odstránime zvýhodňovanie nielen cigánskych príživníkov pred slušnými ľuďmi. Parazitom, ktorí odmietnu pracovať, nedáme vôbec nič – žiadne domy, dávky, ani príspevky.

    3) Platy politikov a vysokých štátnych úradníkov stanovíme v závislosti od minimálnej mzdy. Počet poslancov NR SR znížime zo súčasných 150 na 100 a poslaneckú imunitu obmedzíme len na politickú činnosť. Zrušíme funkcie splnomocnencov vlády a financovanie politických strán zo štátneho rozpočtu.

    4) Všetkým umožníme pracovať. Nezamestnaných zapojíme aj do prác, ktoré doteraz predražene vykonávali súkromné firmy (výstavba a oprava bytov, škôl, nemocníc, ciest a inej infraštruktúry). Minimálnu mzdu a najnižší dôchodok určíme v závislosti od odpracovaných rokov a náročnosti práce. Dôchodkový vek ústavným zákonom stanovíme na 60 rokov.

    5) Založíme Domobranu a dobrovoľníkom z radov slušných ľudí dáme možnosť aktívne sa podieľať na ochrane životov a majetku seba a svojich blízkych. Rozšírime právo pri ochrane života alebo majetku použiť zbraň. Hranicu trestnej zodpovednosti znížime na 12 rokov a trestný a väzenský systém upravíme tak, aby si každý politik aj parazit dobre rozmyslel, či bude radšej poctivo pracovať alebo kradnúť, či lúpiť.
    6) Výchovu a vzdelávanie mládeže postavíme na tradičných národných a kresťanských princípoch a hodnotách. Ochranou učiteľov ako verejných činiteľov im navrátime autoritu a dôstojnosť, a to najmä vo vzťahu k deťom zo zbohatlíckych a asociálnych rodín. Zavedieme pravidelné protidrogové testy na základných a stredných školách a zrušíme normatívne financovanie škôl.

    7) Obnovíme potravinovú, hospodársku a energetickú sebestačnosť Slovenskej republiky. Zabránime cudzincom skupovať slovenskú pôdu a zvýšime dotácie pre slovenských poľnohospodárov a farmárov. Odstránime zvýhodňovanie zahraničných podnikateľov pred slovenskými a zavedieme zníženú sadzbu DPH na úrovni 10% na produkty slovenských výrobcov. Zvýhodníme používanie alternatívnych palív v individuálnej a hromadnej osobnej doprave.

    8) Slovenské záujmy staviame nad diktát Bruselu a preto odmietame obmedzovanie suverenity členských štátov Európskej únie, ako aj projekt Spojených štátov Európskych. Nikdy nepodporíme euroval ani akúkoľvek inú formu štátnej pomoci súkromným bankám a nezodpovedným cudzím vládam. Znovu zavedieme slovenskú korunu. Sprísnime kontrolu nelegálneho zamestnávania cudzincov a imigračnú a vízovú politiku.

    9) Nedopustíme narušenie územnej celistvosti Slovenskej republiky a posilníme obranyschopnosť vlasti. Presadíme vystúpenie Slovenska z teroristického paktu NATO a slovenských vojakov stiahneme z okupačných zahraničných misií. Záujemcom umožníme získať dobrovoľný vojenský výcvik.

    10) Za manželstvo budeme vždy pokladať len zväzok muža a ženy. Slušné rodiny podporíme bezúročnými mladomanželskými pôžičkami a možnosťou získať nájomný byt. Odmietame registrované partnerstvá

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*


Rozhoupali jsme se k nové publikaci. Objevte s námi Svět 3.9 Koupit