Nejnovější

Facebook představil nové možnosti, jak ukázat přátelům, že vás štvou

V dávných dobách, kdy byl svět ještě v pořádku (podle některých odborníků se musíme vrátit do 15. století), představoval Facebook oázu klidu, míru, statusů o srdcebolu a sdílených písniček. Tyto časy jsou po dnešku nenávratně pryč.

Cukrberkova tiskárna na peníze a sběrna osobních dat dnes představila několik nových funkcí, které mají pomoci uživatelům poněkud specifičtěji vyjádřit, co si myslí o názorech ostatních. Kromě klasických lajků můžeme ke statusům našim přátelům věnovat pět nových pocitů. Mohou být super (srdíčko ukradené z Twitteru), haha (mongoloidní úsměv), paráda (jasný odkaz na felaci), to mě mrzí (smutný ksichtík se slzičkou) a to mě štve (výraz člověka trpícího zácpou). Jak se shoduje aktivní facebooková komunita, pokud už došlo k uvedení takových funkcí do praxe, mělo by se jednat o promyšlenější projekt. Kde je například tlačítko “lajkuji ve smyslu přečteno” nebo “označit vlastizrádce”? Pravda, jsou to spíše lokální nedostatky pro středoevropský trh, ale i tak by měl Facebook myslet víc na své klienty, kteří jsou nuceni i přes zapnutý AdBlock vnímat jeho reklamy.

12743966_10153684365394262_4827759956451006423_n

Další krok k demenci

Nové emotikony těm nejzapálenějším uživatelům nepochybně umožní rychlejší reakce na nejnovější statusy a sníží čas potřebný k psaní toho, co vlastně nemyslí vážně a vnímají to pouze jako určitou společenskou povinnost. Jak si jinak vysvětlit výběr jednotlivých ikon? Facebook již nějaký čas nepatří pouze generaci teen lidiček. Jedna teen generace, která na modré síti vyrůstala, už dospívá, starší generace se postupně připojuje a objevuje kouzlo sdílené nenávisti, ale i falešného soucitu a přímých přenosů žabomyších válek mezi spolužáky, milenci nebo zcela náhodnými dementy. Co však prostupuje napříč generacemi, je podivná ambice velké části uživatelů sdílet detaily ze svého soukromého života se všemi okolo. Rozchod s přítelem, oběd s kámoškou, nový vztah (ideálně s kámoškou, protože je čas na experiment), to všechno vaše přátele zajímá. Alespoň si to můžeme myslet. Ve skutečnosti nám anonymita internetu umožňuje ještě okázalejší nezájem. Ta kráva ze střední se rozešla s klukem? Ok, tak jí napíšu, jak je mi to líto… Už nemusím, hodím jí tam novou funkci s plačícím ksichtíkem a je hotovo.

Vzniká tak poměrně nebezpečná situace. Již dnes lze sledovat u části uživatelů Facebooku chorobnou touhu po lajcích, ať už u aktivních dívek kolem patnáctého roku života, tak u pornohereček, které zažívají první anál, až po Ziburu, na jehož první anál si asi ještě chvíli počkáme. Běžný uživatel někdy nevěří, co tito lidé píší na své zdi, a tak je buď přejde mlčením (pokud s nimi nesouhlasí), nebo jim věnuje soucitný lajk (pokud se alespoň s částí sdělení dokáže ztotožnit), popřípadě napíše krátké vyjádření soustrasti s rozchodem/neúspěchem etc. S novými funkcemi nám vzniká zcela nový prostor. Tyto “hvězdičky” se propadnou ještě hlouběji do určité bubliny, ve které si připadají jako celebrity, na jejichž aktivity má společnost potřebu reagovat. Ti, kteří dříve jejich statusy přecházeli mlčením, mají najednou větší arzenál, který mohou použít k tomu, aby podlehli kouzlu jednoduché interakce, která jim zabere dvě sekundy, ale vytvoří akci. Jakákoliv snaha kultivovat diskuzi se může střelit do hlavy. Komunikace se opět o něco zploští a přibude postižených dětí, na které budeme muset sbírat víčka.

Jakub Mikel
Jakub Mikel (Články)
Kryptosluníčkář, někdejší šéfredaktor a ostentativní metrosexuál. Je student žurnalistiky na FF UP. Trpí utkvělou představou, že je vtipný.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*


Rozhoupali jsme se k nové publikaci. Objevte s námi Svět 3.9 Koupit