Nejnovější

Seriál: Diktát politické korektnosti, nebo stihomam mrtvé pravice?

Zdroj: Wikimedia.org

Politická korektnost. Je to nová totalitní ideologie? Cenzura? Nebo jen nezbytný způsob komunikace v heterogenním světě, který klade důraz na svobodu a důstojnost jednotlivce? Houpací Osel připravil seriál, ve kterém budeme formou analýz a rozhovorů s odborníky monitorovat politickou korektnost v českém prostoru.

“Nesmíme se bát nazývat věci pravými jmény,” vypráví mi přesvědčeně postarší muž v tramvaji. Údajně se jmenuje Karel a rozhodně nemá strach být nekorektní. V jeho pojetí to znamená, že všichni uprchlíci jsou zasraní imigranti, vetřelci a špína. Homosexuály považuje za pedofily a feminismus za totální blbost. Karel je náhodný občan žijící v Olomouci, ze kterého jde cítit víno a laciné cigarety. Neví, proč by měl být politicky korektní, když není politik. Prý se nehodlá přizpůsobovat newspeeku. Ve svém názoru ovšem není rozhodně osamocen. Za pravdu mu dává celá řada lidí, kteří se, na rozdíl od Karla, pohybují ve veřejném či mediálním prostoru. Co je ovšem pověstná politická korektnost?

“Politická korektnost, výjimečně politická správnost či společenská nezávadnost, jsou překlady anglického termínu political correctness. Termín se často objevuje v podobě přívlastku politicky korektní (politically correct)…jedná se o úsilí záměrným ovlivňováním jazyka odstranit některá tradiční označení nebo pojmy (koncepty), které jsou svázány s nepříznivými konotacemi a stereotypy, a proto mohou být určitými lidmi vnímány jako urážlivé nebo mohou posilovat utlačovatele v nadřazených a diskriminujících postojích. Obvykle jde o nahrazení zatížených slov novými, eufemističtějšími, se stejným základním denotačním významem. Někdy jde o použití přiléhavějšího nebo obecněji platného označení,” dočteme se na Wikipedii. Politická korektnost vznikla na západ od nás ve státech, kde z různých důvodů není homogenní obyvatelstvo.

Socialista Orwell v pravici pravice

V roce 1943 napsal George Orwell v jednom ze svých sloupků “A je tu jedno drobné opatření, které tolik nebolí, a přitom třeba může trochu zmírnit hrozivost rasového boje – totiž vyhnout se urážlivým přezdívkám. Je až s podivem, jak málo novinářů, a to i v levicovém tisku, se obtěžuje zjistit, která označení nesnášejí příslušníci jiných ras.“. Orwell psal tyto řádky v době, kdy politická korektnost nebyla v módě. Je paradoxní, že socialistu a zastánce politické korektnosti Orwella si dnes většina pravicových kritiků politické korektnosti bere do úst. Orwell ve svém antiutopistickém románu 1984 přišel s několika pojmy, které vystihovaly atmosféru totalitního státu. Pro kritiky politické korektnosti jsou stěžejní dva, “doublethink” a “newspeak”. Ty mají údajně vykreslovat i současný stav společenské diskuze, kterou zcela zdeformovalo neomarxistické vidění světa. Mezi výrazné kritiky patří politolog Petr Robejšek, geolog Václav Cílek (spolu s Robejškem pořádají společné besedy “bez politické korektnosti”), Ladislav Jakl, Václavové Klausové, František Matějka, Tomio Okamura a celá řada dalších postav jak na pravici, tak i mezi členy sociální demokracie (Hašek, Foldyna, Huml…) nebo národoveckých stran. Jeden z velkých bojovníků sedí i na Hradě. Všem vlilo čerstvou krev do žil vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách. Trump sám se prezentoval jako politicky nekorektní člověk. V jeho případě to znamenalo, že si vlastně říkal, co chtěl a urážel, koho chtěl. Jeho působení ve veřejném prostoru vyvolalo debaty o takzvané “post-truth” době.

Urážený bílý muž a oliva

Po boji proti politické korektnosti často nejhlasitěji volají bílí heterosexuální muži. V českém prostředí dokonce vznikla stránka bezpolitickékorektnosti.cz. Někteří výše zmínění nekorektní punkáči jsou dokonce autory příspěvků. Jak vypadá tedy politicky nekorektní publicistika? Stačí ocitovat pár titulků:  “Evropu má obývat podle plánů zakladatelů EU tlupa dobře ovladatelných zvířecích podlidí, která vznikne křížením černochů, Evropanů a Arabů”, “Televizní reklama: Holky, která nešuká s muslimskými vetřelci, tak jako by ani nebyla”, “Schovejte ženy, možná přijde i dobytek! Obyvatele česko-německého příhraničí by se měli začít bát nájezdů mu-slimáků z Německa”. Popřípadě stačí citovat kousek článku: “Nejenže po naší zemi pobíhají vyhulenci, smažky, dobroserové a přisluhovači napomáhající řízené genocidě bílé rasy, kteří na různých místech veřejně vykřikují své názory…”. Zda-li má takto vypadat svět bez politické korektnosti, pak se zdá, že PK je vlastně nutným zlem, aby vůbec mohla ve společnosti vzniknout smysluplná debata. Je možné, že většina politicky nekorektních bílých mužů trpí frustrací, jelikož kvůli ženské emancipaci a rasové rovnoprávnosti ztratila výsadní postavení v potravinovém žebříčku. O to kuriózněji působí mezi těmito macho-nekorekty Olivie Žižková, která nahrála něco jako písničku o politické korektnosti a jejímu neblahému vlivu na šíření hoaxů a nepodložených informací. Každopádně, téma vyvolává stále více otázek, na které se pokusíme najít odpovědi.

Anatomie politické korektnosti

Právě míra bizarnosti, která diskuzi o politické korektnosti v České republice provází, přiměla redakci Houpacího Osla připravit tento seriál. Přineseme rozhovory s lingvisty, historiky, politology a dalšími odborníky. Pokusíme se zmapovat anatomii politické korektnosti v českém prostředí, které je specifické svým společenským i politickým vývojem. Pokusíme se zodpovědět, jak vypadá česká verze politické korektnosti, jak se historicky vyvíjela, zda je skutečně škodlivá a jestli k ní existuje alternativa.

Jakub Mikel

Redakce
Redakce (Články)
Káva a publicistika, humor a mládí. Před spaním místo Andersena pročítáme Aristotela nebo alespoň studie o mikroekonomii. Jsme hipsteři, kavárenští intelektuálové a především outsideři. Reagujeme na zpupnosti a neautenticity světa, které vidíme tam, kde končí naše brýle.
  1. Vladimír Lieberzeit | 24.12.2016 v 10:08 | Odpovědět

    Je mi líto, ale dopouštíte se klasické nekorektní argumentace, označované v angličtině jako “strawman fallacy”. Místo toho, abyste kritizovali skutečnost, vyberete si absurdní a extrémní případy, na které se vám snadno útočí, a pak se tváříte, že vaše závěry jsou aplikovatelné na realitu.

    Kromě toho váš cíl je chybný od počátku. Lidé samozřejmě kritizují nemožnost nazývat věci odpovídajícími slovy, ale za mnohem důležitější problém považují cenzuru a autocenzuru v médiích. To, že fakta, která se nehodí do pracně budovaného mediálního obrazu, se prostě neuveřejní nebo alespoň nepojmenují. Viz aktuální berlínský útok – České Televizi trvalo pomalu 24 hodin, než připustila, že by mohlo jít o teroristický útok. A legrační titulek v MFDnes tvrdil, že “V Berlíně zabíjel kamión” – zřejmě kamión zavřou a odsoudí na doživotí.

    Jestli chápu správně, Houpací Osel je projekt studentů novinařiny. Chtěl bych vás požádat, pánové a dámy – informujte nás objektivně. Nenechte své osobní názory a preference ovlivnit zprávy, které publikujete. Od toho jsou komentáře a analýzy – tam pište, co si myslíte. Ale zprávy mají být pravdivé, nepřibarvené a nefiltrované. Je mi jasné, že je to těžký úkol – v rozporu s tím, co cítíte, a co cítí vaše sociální okolí. Ale znovu vás prosím — vaším úkolem je zprostředkovávat realitu, ne ji vytvářet. Dokud se budete snažit o to druhé, nemůžete se divit, že veřejnost nebude brát média vážně. My Češi jsme v tom opravdu dobří, a máme dlouhý trénink.

    • Dobrý den,

      média, a nebudete tomu věřit, jsou spravována lidmi. Lidé chybují, ať už úmyslně, nebo ne. Českým médiím můžeme vytýkat mnohé, od vlastníků až po práci jednotlivých redaktorů. Houpací Osel je projekt publicistický, nepřinášíme zpravodajství, proto naše články nastavují určitou agendu a je v nich obsažen liberální pohled redakce. K útoku v Berlíně můžeme pouze dodat to, že Váše kritika zaznívala vůči ČT z více míst. Jenže konkrétně problém v tom, že ČT plnila svou funkci zprostředkovatele. Oni ve zpravodajství nemohli informovat o teroristickém útoku, dokud jim to nepotvrdila nějaká autorita a německá policie dlouho mlčela. Navíc se později ukázalo, že celý příběh byl skutečně složitější, ať už hovoříme o hrdinství polského řidiče nebo útěku pravého útočníka. MF DNES vzhledem k tomu, v kolik k útoku došlo a jak pomalu přicházely informace musela pracovat s tím, co měla a kolik času zbývalo do uzávěrky. Titulek rozhodně nebyl nejlepší, glosovali jsme to i na našem twitterovém účtu.

      V našem seriálu o Politické korektnosti budeme přinášet pohledy nejrůznějších odborníků a rozhodně se nebojíme oslovit i takové, s jejichž názory nemusíme souhlasit, ale měly by v diskuzi o tomto tématu zaznít. Věříme, že vytrváte-li ve sledování naší práce, budeme moci alespoň trochu naplnit Vaše očekávání. Pokud ne, určitě rádi přijmeme slušnou a věcnou kritiku, jakou jste nám nyní věnoval a které si z Vaší strany vážíme.

      Za redakci
      Jakub Mikel

      • Vladimír Lieberzeit | 26.12.2016 v 8:09 | Odpovědět

        Dobrý den, děkuji za rozumnou a smysluplnou odpověď, a těším se na další díly vašeho seriálu.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*


Rozhoupali jsme se k nové publikaci. Objevte s námi Svět 3.9 Koupit