Melouny za bezpečnost: Lídři střední Asie přistupují k Moskvě různě, Kyrgyzové jí přestávají věřit

POST-SOVĚT: Na hranicích Tádžikistánu a Kyrgyzstánu hrozí pokračování ozbrojeného konfliktu. Mezi těmito zeměmi by přitom k podobným střetům nemělo docházet, protože jsou členy hned několika de facto aliančních svazků, které je zavazují ke vzájemné pomoci. Jejich bezpečnost většinou zaštiťuje Rusko, které ale v pomoci od vlastní invaze na Ukrajinu selhává.

Minimálně 94 lidí zemřelo loni v září při pohraničních ozbrojených roztržkách mezi Tádžikistánem a Kyrgyzstánem. Jak upozornil zpravodajský server BBC, napětí mezi oběma zeměmi je dlouhodobé.

Obdobnou situaci obě země řešily také roku 2021. Tehdy zemřelo 46 lidí a další stovky si z konfliktu odnesly zranění. Vojska obou zemí v regionu zničily na 100 budov, včetně škol, obchodů, hraničních přechodů a dokonce také policejní stanici.

Kyrgyzstán i Tádžikistán jsou přitom členy Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO). Původně mělo jít o sdružení k demilitarizaci hranic. Postupem času se spolupráce mezi zeměmi prohloubila až na spolupráci v záležitostech boji proti terorismu a vojenství.

Navíc v červnu 2017 se k dosavadním členům v čele s Ruskem a Čínou přidala Indie s Pákistánem. SCO zejména v posledních letech prohlubuje spolupráci také na ekonomickou spolupráci a vzájemné zahraniční investice pro posílení ekonomik.

Větší symboliku má ale jejich členství v Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO). Web organizace uvádí, že CSTO byla založena v roce 1992 na základě dohody podepsané v Taškentu hlavami států Arménie, Kazachstánu, Ruska, Uzbekistánu, a právě Tádžikistánu s Kyrgyzstánem. Roku 1993 se přidaly Ázerbájdžán, Bělorusko a Gruzie.

Klíčový je článek 4 smlouvy. Signatáře zavazuje ke vzájemné obraně podobně jako článek 5 Smlouvy o Severoatlantické alianci. „Pokud je jeden ze smluvních států vystaven agresi ze strany jakéhokoliv státu nebo skupiny států, bude to považováno za agresi proti všem smluvním stranám těmto smlouvy,“ zní článek.

Podle tohoto článku by Kyrgyzstán a Tádžikistán mezi sebou vůbec bojovat neměly. V případě vzájemného boje pak mají další smluvní státy teoreticky zasáhnout.

Svému protektorovi v regionu nevěří

Některé kroky členských zemí CSTO za poslední rok dokázaly, že už ruskému lídrovi zdaleka tolik nevěří a ani nemohou počítat s jeho pomocí.

V prosinci minulého roku ruský prezident Vladimir Putin vycestoval na summit Eurasijského ekonomického svazu (EAEU) do kyrgyzského hlavního města Biškeku s plánem na utužení svého vlivu v Kyrgyzstánu.

Země střední Asie se totiž od začátku jeho invaze na Ukrajinu staví zdrženlivě k podpoře Ruska. Například prezident Kazachstánu Kassym-Jomart Tokayev loni v červnu odmítl uznat Doněckou a Luhanskou separatistickou republiku jako samostatné subjekty. „Kazachstán neuznává kvazistátní teritoria, kterými podle našeho názoru Doněck a Luhansk jsou,“ upozornil Tokayev.

Putina tento krok nepotěšil už vzhledem k tomu, že Kazachstánu ještě v lednu před invazí na Ukrajinu poskytl během nepokojů vojenskou pomoc v rámci CSTO.

Ani zakavkazské země nejsou z Putinových kroků nadšeny. Například arménský premiér Nikol Pashinyan koncem loňského listopadu nepodepsal deklaraci CSTO o poskytnutí pomoci Arménii. „Závěry této dohody by mohly být interpretovány Ázerbájdžánem jako zelená pro další agresi vůči Arménii,“ uvedl Pashinyan.

Loni v říjnu se navíc k Putinovi otočil nebývalým způsobem zády také kyrgyzský prezident Sadyr Japarov. Nezúčastnil se oslav narozenin ruského prezidenta a zamítl společného vojenského cvičení členských zemí CSTO, jak informoval server The Diplomat.

„Naše členství v CSTO je nedotknutelné. Biškek nemá problém s organizací jako takovou, ale krev po konfliktu s Tádžikistánem ještě nevychladla,“ vysvětlil místopředseda Kabinetu ministrů Kyrgyzské republiky Edil Baisalov. Odůvodnil to tím, že Kyrgyzstán nechce vítat též složky tádžické armády chvíli poté, co zabíjely Kyrgyze. Odvolal se na veřejné mínění.

Kyrgyzský prezident zároveň odmítl přijet na neformální mítink lídrů Společenství nezávislých států, který shodou okolností také připadal na Putinovy narozeniny.

Tádžický prezident Emomali Rahmon prokázal více „náklonnosti“ a předal Putinovi pyramidu melounů. Několik dní předtím zase ruský prezident ocenil Rahmona Řád za zásluhy vlasti 3. třídy. Podle Putina jej tádžický lídr obdržel za posilování rusko-tádžického strategického partnerství a „zajišťování regionální stability a bezpečnosti“. Tento krok rozlítil právě kyrgyzského prezidenta Japarova.

Následně kyrgyzské ministerstvo obrany odmítlo účast na cvičení CSTO Frontier 2022, které se mělo konat v Tádžikistánu.

Konflikty mezi jednotlivými zeměmi postsovětského prostoru ukazují, že mezi nimi není příliš loajality ani důvěry. Za vše mluví právě ozbrojený konflikt mezi Tádžiky a Kyrgyzy a pak boje o Náhorní Karabach mezi Arménií a Ázerbájdžánem.

Konkrétně konflikt mezi dvěma zakavkazskými republikami si od roku 2020 vyžádal na 7 tisíc mrtvých a Rusové si s ním po krocích arménského premiéra příliš neví rady. Proti ázerbájdžánské armádě zakročit nemohou, pokud se nechtějí dostat do střetu s jejím tureckým spojencem.

Moskva není schopna zasáhnout ani do konfliktu na tádžicko-kyrgyzské hranici, protože její vojska řeší závažné problémy způsobené Putinovou invazí na Ukrajinu.

Rusko tak ztrácí moc bezprecedentním způsobem. Na první pohled ne příliš významné země jako Kyrgyzstán nebo Ázerbájdžán pro něj mohou způsobit bezprecedentní problémy ve vztazích s Tureckem a Čínou. Ty v rámci SCO na úkor Rusů upevňuje svůj vliv právě v oblasti střední Asie.

Pro Moskvu je otázkou času, kdy si tyto země uvědomí důležitost dobrých vztahů s komunistickou velmocí a přestanou dbát na ruský vliv, převážně šířený hrubou silou a ostrou diplomacií.