Polsko, země demonstrující sociální hodnoty – Bůh, vlast a rodina

Na konci března uplynulo 100 dní po převzetí moci koalicí, která se skládá z Tuskové Občanské koalice, Třetí cesty a Nové levice. Slibovaná naděje pro polské ženy v reprodukční otázce, však naráží na zklamání a další potíže. Informační negramotnost odborníků, blokáda v prezidentském paláci, či konzervativci bojující pomocí hoaxů proti ženám – to je aktuální součet dění na polské scéně v otázce interrupce.

Slibovaná liberalizace protipotratového zákona spolu s dekriminalizací osob zajišťující bezpečný potrat byly podnětné důvody, které minulý rok v podzimních parlamentních volbách mobilizovaly ženy napříč Polskem k participaci a podpoře Tuskové strany Občanská koalice. V těchto dnech, se však Polsko stále dopouští sexistického útlaku. To je skutečnost. Jak jinak nazvat zemi, která stále zbavuje žen reprodukčních práv?

Rok 2021 znamenal v otázce svobody vlastního těla velký krok dozadu. Ústavní zákon schválil odkrojení z již tak omezujících podmínek na interrupci na ještě menší minimum okolností, za kterých ženy mohou legálně přerušit těhotenství. V současnosti může žena podstoupit interrupci pouze pokud těhotenství ohrožuje její zdraví nebo život či pokud se jedná o těhotenství důsledkem trestného činu. Zde však mluvíme pouze o možnosti do 12. týdne těhotenství. Ženy jsou stále uvězněné v poutech polských sociálních hodnot, tedy křesťanské víry, rodiny, národní hrdosti. Ty po generace vykořisťují a utlačují práva žen.

Systémové řešení na úrovni evropského moderního státu je stále v nedohlednu. V čele zájmu Polska a fundamentalistických institiucí stojí stále plod před ženou. Jen za poslední tři roky od schválení restriktivního protipotratového zákona média průběžně informují o osudech žen, které přišli o život kvůli polské protipotratové politice, například příběhy Izy a Doroty.

Od roku 2019 pomohla organizace Potraty bez hranic k bezpečnému potratu přes 150 000 ženám. Sám Polský statistický úřad uvedl, že v roce 2020 polské nemocnice ukončily těhotenství u 1 076 žen a v roce 2021 to bylo pouze 107 případů. Mimo tato čísla jsou však ještě ženy, které ukončí těhotenství svépomocí. Prostřednictvím potratové pilulky to je podle organizace zhruba 120 každý den, dalších sedm denně se vydá na potratovou kliniku do zahraničí.

Tato čísla jsou jasnou absurditou k dennodenní realitě polských žen, kdy restriktivní, marginalizovné Polsko jasně ukazuje vědomou neschopnost a nelibost zajistit pro desetitísice žen základní zdravotní zákrok, který je sám o sobě bezpečnější než samotný porod.

Ženy tedy sice platí zdravotní pojištění, které má být zárukou dostupnosti kvalitní zdravotní péče, nemohou však spoléhat že jim bude poskytnuta, nebo že lékaři budou jednat s cílem zajistit jejich bezpečí před bezpečím plodu. Vystává tak jen dál zesilující nedůvěra mezi ženami a jejich gynekology.

Dudovi se ženská práva jeví jako dada

Problém ve vládě není jen aktuálně v roztříštěném koaličním názoru, ale především v prezidentském paláci. V otázce autonomie vlastního těla ženy naráží na prezidenta Andrzeje Dudu, který je veřejně úzce spjatý s konzervativní pravicí a bývalou vládou Pis.

Právě prezident Duda se vyjádřil, že jakoukoliv snahu o liberalizaci bude vetovat. To se stalo i v případě nedávné otázce takzvané ‚‚piluky po”. Právě tento předložený návrh zákona měl umožnit přístup k nouzové antikoncepci bez lékařského předpisu, který je nutný v Polsku od roku 2017. Duda tento návrh vetoval se slovy, že se jedná ‚‚o hormonální bombu”. V návaznosti oznámila ministryně zdravotnictví Izabela Leszczynová z Občanské koalice, že se bude snažit obejít prezidenta takzvaným farmaceutickým předpisem, který předepisuje lékárník v případě, že jej pacient nemůže dostat u lékaře. I zde ale není zaručena účinnost.

Jeden z mnoha důvodů může být i strach lékaře z trestu. Proto lékaři nechtějí převzít zodpovědnost za provedený úkon. Co tedy mají čekat polské ženy v případě lékárníků? Jedná se tak pravděpodobně jen o další přenášení zodpovědnosti, která ženám výhledově neumožní rovný a bezbariérový přístup k nouzové antikoncepci. V Polsku jsou tak podle nastavených zákonů a mínění politiků ženy a dívky příliš mladé a nesvéprávné na potratovou pilulku, avšak na sex a porod nikoliv.

K nedávným událostem patří i zveřejněný dokument od PTGiP tedy „Doporučení Polské společnosti gynekologů a porodníků k aplikaci ustanovení zákona o plánování rodičovství, ochraně lidského plodu a podmínkách přípustnosti ukončení těhotenství”. Tento dokument však nabízí více otázek a nejasností než odpovědí. Zároveň se, zde vyskytují doporučení na interrupční metody, které jsou přímo v rozporu se světovou zdravotnickou organizací (WHO).

Právě doporučovaná kyretáž jako jedna z interrupčních metod polské společnosti gynekologů a porodníků, dává jasně najevo zastaralou a zaostalou medicínu a samotnou neznalost polských lékařů. Upozorňuje ve svém prohlášení zmiňuje nevládní organizace Federa bojující za reprodukční práva žen. Jedná se tak o další zeď, které musí polské ženy čelit při cestě za bezpečným potratem.

Hrozba referenda

Frustrované feministické aktivní spolky v rámci nenaplněných Tuskových předvolebních slibů také varují před návrhem referenda o otázce interrupce. Zde upozorňuje Amnesty International na nebezpečí a problémy související s referendem, za kterým stojí předseda sejmu, zakladatel a představitel politické strany Polska 2050 Szymon Hołowni. 

Referendum může být nástrojem manipulace, a proto například typ položení a znění otázek je klíčové. Kdo však bude tyto otázky tvořit není stále jasné. Jedná se o otázku tělesné autonomie žen. Data však jasně ukazují, že pouze 18 % z těch, kterých se otázka týká, se budou moci zúčastnit.

Referendum totiž bude diskriminovat dívky ve věku 15-17 let. Zároveň referendum není v Polsku institutem pro přijímání zákonů, tudíž ať bude jeho výsledek jakýkoliv, musí stále projít celou cestou parlamentu. Nejedná se tak o rychlejší cestu jak tento zákon urychlit. K celkové změně protipotratového zákona je nutná nová novela zákona. Stále se ale především bavíme o přístupu ke zdravotní péči, tedy lidském právu a zde není místo pro žádné referendum ani politické restrikce.

Minulý týden ve čtvrtek (11.4.) probíhala v polském sejmu debata o právech žen. Poslanci začali projednávat několik návrhů zákonů, z nichž dva umožňují legální potraty bez omezení do 12. týdne těhotenství. Další obnovuje právo na interrupci v případě abnormalit plodu, čímž se vrací do situace před rozhodnutím ústavního soudu z roku 2020, který tyto zákroky zakázal.

Podle informací zveřejněných na instagramovém profilu Marty Mirosławy Lempartové, hlavní tváří ženského hnutí za liberalizaci, nebyli samotní aktivisté z Dream Team či iniciativy Wschod bojující za legalizaci potratů, vpuštěny i přes své registrace dovnitř galerií. Dokreslení obrázku jaká politická debata a zákulisí spojuje poté tuto otázku, jsou výroky polské pravice. Ta volí rétoriku hoaxů a připodobňování potratům k trestu smrti, připisování fiktivních traumat po potratech či jiných syndromů. Problém veřejné debaty je založen na stejném principu. Na jedné straně jsou fakta a na druhé podle potřeby vymyšlená realita a slepé přesvědčení.

Ženy, muži, všichni by měli vyslat signál, že nesouhlasí s uzurpováním zdravotní péče napříč všemi zeměmi. Polskem nekončí, ani nezačínají hranice bezpráví vůči ženám. Diskriminace hranice nemá, je na nás se zajímat a vyjít možná i znovu do ulic připomenout sílu společného hlasu.