Finsko a Švédsko čekají přijímačky do NATO. Turecko a Chorvatsko se z toho snaží vytěžit výhody

Ruská agrese na Ukrajině způsobila přesně to, čemu se ruský prezident Vladimír Putin snažil zabránit. Expanzi NATA. Rusko-ukrajinský konflikt přiměl doposud neutrální Finsko a Švédsko otevřít debatu o vstupu do aliance. Oba státy už mají přihlášky podané. Jejich vstup ale blokuje Turecko a Chorvatsko.

Finsko i Švédsko s NATEM dlouhodobě spolupracovaly už od roku 1997. Přesto se však snažily zachovávat neutralitu. Nečekaný obrat v obranné politice obou zemí tak bezpochyby souvisí s vypuknutím války na Ukrajině.

Tomu nasvědčují i data veřejného mínění. Ještě v únoru, než válka začala, bylo pro vstup do NATO jen mírně nad polovinu Finů. Už v březnu však podpora aliance překonala 63 %. Nárůst podpory NATA nalezneme i u Švédů.

„Důvody obou zemí pro volbu neutrality byly odlišné. Švédsko je dobrovolně neutrální prakticky od konce napoleonských válek. U Finska je to produkt uspořádání se Sovětským svazem po prohrané válce v roce 1944, které přežilo i rozpad svazu. Ovšem v momentě, kdy se ukázalo, že Vladimír Putin ve snaze obnovit ‚ruské impérium‘ odmítá respektovat jakákoliv mezinárodní pravidla, začaly obě země přirozeně hledat bezpečnostní záruky u aliance, s níž již dlouhodobě spolupracují,“ míní o změně názoru odborník na bezpečnostní studie z Univerzity Palackého Hynek Melichar.

Turecko brzdí vyjednávání

Právě jak dlouholeté partnerství, tak i bezprecedentní situace na Ukrajině by mohlo vstup Finska a Švédska urychlit. Proti tomu ale vystoupil turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan. Ten se opakovaně nechal slyšel, že vstup skandinávských zemí do aliance je pro Ankaru nepřijatelný. Oba státy obvinil z podpory teroristických organizací.

„Erdoğan si vyřizuje účty se Švédskem a Finskem kvůli domnělé podpoře kurdské teroristické organizaci PKK. Vztahy Turecka a Švédska navíc ochladly po roce 2019, kdy Švédsko uvalilo embargo na dovoz zbraní do Turecka kvůli jednání této země v Sýrii. Erdoğan však postupně svoji rétoriku zmírňuje a podle nejnovějších zpráv je i Švédsko připraveno embargo odvolat,“ říká Melichar.

„Je tady snad jiná vláda, která by obviňovala Švédsko a Finsko z podpory terorismu? Samozřejmě není. Nikdo tomu ani nevěří. Turecká definice terorismu splňuje každý, koho nemá ráda vláda. Do toho spadají klíčová jména turecké opozice,“ tvrdí odborník na Turecko z Univerzity Palackého Gokhan Bacik.

Důvodů, proč Turecko odmítá vstup Finska a Švédska do NATO, je ale víc. Bacik zmiňuje i vnitrostátní situace. „V Turecku se blíží volby a Erdoğan tak plánuje vstup Švédska a Finska do NATO využít. Turci totiž milují, když Erdoğan bojuje se Západem. Navíc strašení vetem může využít pro uvolnění sankci, které na Turecko uvalily některé západní země včetně USA.“

Oba odborníci se shodují v tom, že se Erdoğan snaží využít své pozice k tomu, aby vyjednal pro Turecko výhody. Gokhan Bacik ale poukazuje na to, že Erdoğan právě takhle využívá NATO. „Turecko i Západ by si už měli uvědomit, že mají zásadní rozdíly. A to jako v hodnotách a ideologii, tak ve vnímaní tohoto spojenectví.“

Obdobnou hru rozehrál i chorvatský prezident Zoran Milanović. I ten pohrozil vetováním vstupu do NATO. Milanović nad tím ale fakticky nemá žádný vliv. O vstupu nových zemí do NATO hlasují diplomatičtí zástupci členských zemí, nikoli hlavy států. Navíc i chorvatská vláda je k přijetí Finska a Švédska nakloněna.

„Chorvatský prezident Milanović se snaží přivést pozornost k dlouhodobě problematické situaci v Bosně a Hercegovině, kde žije početná Chorvatská menšina. Je v tomto v rozporu s vládou,“ míní o závěrech Melichar.

Co na to Rusko?

Reakce Kremlu na vstup skandinávských zemí do NATO jsou rozporuplné. Na jednu stranu ruský prezident Vladimír Putin konstantě vyhrožuje odvetou za jakékoliv rozšiřování aliance a na straně druhé se šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov nechává slyšet, že se zapojením Finska a Švédska už dlouho počítal. Podle něj jsou tyto dvě země považovány za jakousi výspu NATO a tak „není rozdíl“, zda budou tyto severské státy přímo členy aliance či vše zůstane při starém.

„Lavrovova slova jsou trochu paradoxem. Ještě před několika týdny požadoval stažení všech amerických ozbrojených sil a zbraňových komplexů ze střední a východní Evropy, jihovýchodní Evropy a pobaltských zemí – tj. států NATO. Dnes v podstatě vyjadřuje smíření s tím, že se NATO rozroste a posune k ruským hranicím – čemuž zabránit bylo alfou a omegou všeho ruského snažení a letitých výhrůžek,“ říká o ruské reakci Markéta Židková, odbornice na Rusko z Univerzity Palackého.

Podle Židkové je připojení se Švédska a Finska do NATO Putinovo politickou porážkou. „Vstup Finska a Švédska do NATO je pro Rusko prohra, je to Putinova prohra a je zajímavé sledovat, jak to představitelé pozdně putinského režimu vysvětlují doma – navíc (či právě) na pozadí brutální války, kterou stále nazývají speciální operací, mezi jejíž oficiální cíle patří zabránit Ukrajině ve vstupu právě do NATO.“

S tím souhlasí i Hynek Melichar. Ten říká, že z geopolitického i diplomatického hlediska je vstup obou zemí pro Rusko „velkou prohrou“. „Agrese na Ukrajině, které měla z ruského pohledu zabránit rozšiřování NATO způsobila pravý opak. Finsko s Ruskem sdílí více jak 1300 km dlouhou hranici, členství obou zemí navíc pro NATO znamená výhodnější geostrategickou pozici v severní Evropě i s ohledem na obranu Pobaltí,“ doplnil Melichar.

Co tím NATO získá?

Vstup Švédska a Finska jednoznačně NATO posílí už jen z toho důvodu, že se do aliance připojí dvě další armády. Ty jsou v obou státech dobře vycvičené a vyzbrojené. Navíc v obou zemích navíc stále funguje branná povinnost.

Švédsko také disponuje vyspělými vojenskými technologiemi a jsou i jejich významným vývojářem. Kromě známých bojových letounu Gripen pracují Švédové i na protitankových střelách a extrémně tichých ponorkách.

„Díky dlouhodobě spolupráci s NATO jsou skandinávské armády schopny spolupracovat s armádami členských států. Vstup obou zemí by tak byl nepochybně významným přínosem kolektivní obraně všech členů aliance včetně České republiky,“ říká Melichar.

Snad jediné obtíže z připojení Finska a Švédska, které můžou v NATU nastat, jsou čistě diplomatické. Jelikož se v NATO nevolí, ale všechno je konsenzuální, může se lehce stát, že bude náročné, aby našlo 32 členských států společnou řeč. To už nakonec vidíme i nyní teprve u Turecka a Chorvatska.