Tuláci a Chudáci. TV Estráda přivezla na olomoucký PAF divoké adaptace děl známých autorů

Olomoucká přehlídka animovaného filmu ukazovala, že animace zdaleka není jen večerníček. Mimo klasickou animaci mohli diváci shlédnout řadu experimentálních snímků. Jeden takový do Olomouce přivezl soubor TV Estráda.

Ve zšeřelém sálu olomouckého Konviktu se na večerní program sešlo několik desítek lidí. Netrvalo dlouho a utichl dosavadní ruch a před diváky vystoupila skupinka mužů. Byli to členové souboru Televize Estráda. Jde skupinu absolventů animace, jejichž tvorba se točí kolem fiktivního televizního kanálu. Ten má podle jeho členů vše, co takovému programu náleží, od seriálů po sportovní nebo náboženské pořady.

„Veškerá naše tvorba je propojená a reflektuje vývoj fiktivního světa televize. Přesto jednotlivé produkty, zejména divadlo, může konzumovat i nezasvěcený divák,“ ujišťují členové každého ve svém oficiálním informačním textu, kdo by se na jejich program ostýchal dorazit.

Do již rozjetého příběhu ostatně herci vtáhli i obecenstvo na PAFu. V hospodské kuchyni se objevilo několik loutek, které řešily, jak připraví prostor. Později se ukázalo, že chaotické přípravy směřují k premiéře nového snímku televize. Chaotičnost celé situace umocňovala i samotná sestava loutek.

Šlo o nesourodou kombinaci postav, které se objevují v každém jejich vystoupení, a mají být avatary samotných tvůrců. Ani tvůrci se ale před diváky neskrývali. Během celé hrané části byli vidět a částečně do děje sami vstupovali. Když něco na jevišti nefungovalo, snesla s na scénu ruka vodiče loutek a upravila, co bylo potřeba. To vše je ostatně pro skupinu typické.

„Když jsme s Televizí Estráda začínali, měl jsem dojem, že doba byla těhotná ku vzniku něčeho takového. Rozbití formy. Osvobození se od nutnosti formální dokonalosti. Moderní technologie už dovedli animaci k úplné dokonalosti. Bylo potřeba vykročit i jinou cestou,“ vysvětluje Matouš Valchář, který ztvárňoval Anděla Strážného, hlavní postavu představení.

„Rozhodně jsme nebyli první, kdo to takto udělal, ale nebylo to příliš rozšířené. Možná je to teď víc, to nedokážu úplně posoudit. Určitě však tento směr nikdy nenahradí mainstream ,dokonalé’ animace“ dodává.

Orwell i Čapek, jak je z čítanky neznáme

Když loutka Anděla Strážného na příkaz hospodské uklidila kulisy kolem pohovky s hospodským a jeho domácím mazlíčkem oslem, začalo promítání. Na velké televizi stojící vedle loutkového divadla spustila animovaná znělka plná excentrických tanečnic, barev a zpěvu. Pak už byli diváci přeneseni do příběhu. Jak sliboval program, mělo jít o adaptaci Orwellova Na dně v Paříži a Londýně. Alespoň atmosférou se to dílu rozhodně přibližovalo.

Příběh se odehrává v neznámém městě, kde se postavy snaží najít svoje místo v drsném životě na ulici. To vše se však nese v již zmíněném nesourodém a lehce bizarním stylu. Anděl Strážný a jeho tulácký parťák tráví čas v ubytovnách, charitách a zapadlých uličkách.

Vše je podáváno s drsným humorem, který se neohlíží na slušnou mluvu. TV Estráda se rozhodně ve svém loutkovém divadle nebojí šokovat. I divákovi, který Orwellovo původní dílo nečetl po nějaké době dojde, že příběh není zcela věrný. Nejpozději ten okamžik musí podle mého přijít, když se Anděl svlékne a k všeobecnému překvapení odhalí dva penisy vyrůstající z jeho hrudi.

Na promítání navázal další hraný segment. Ten byl podivnou kombinací hrané debaty, ve které o sobě Anděl mluvil jako o oběti obchodu s chudobou a scén, ve kterých vraždí svou nadřízenou Květu. Že by debata naznačovala, že je představení komentářem současné ekonomické situace Valchář vyvrátil. „Téma chudoby bude asi vždy aktuální, ale za jeho volbou nebyl žádný takto sofistikovaný záměr. Témata si vybíráme spíše intuitivně. Zaujala mě tahle kniha a líbila se mi představa, že by Anděl zažil něco obdobného.“

Mimo to skupina po promítání sehrála také besídku se zpěvem a krátké divadlo Chudáci, které se inspirovalo divadelní hrou Karla Čapka O začarovaném tulákovi.

Na workshop do Ponorky

Večerní program nebyl to jediné, co si soubor pro návštěvníky festivalu připravil. Během dne probíhal také workshop. Televize Estráda ho do programu zařadila úplně poprvé. I proto tvůrci nakonec uvítali, že o něj nebyl příliš velký zájem.

„Mohli jsme aplikovat osobní přístup. Náplní workshopu měl být živelný systém, kterým tvoříme naše příběhy. Vzali jsme jim na půjčení nějaké loutky a základní kulisy. Před polednem jsme s nimi šli do hospody na pivo a oběd. Chtěli jsme tam vymyslet koncept, který společně natočíme. Nakonec jsme společně přehráli rekonstrukci reálného průběhu workshopu. Ještě jsme výsledek nesestříhali, ale všichni, i účastníci workshopu, jsme z toho měli velice dobrý pocit. Výsledek je vskutku bizarní“ komentoval Valchář.

V programu se potkává přisprostlý humor s chaotickou a extravagantní estetikou. To společně tvoří drzou adaptaci klasických děl. Ta nesedla každému divákovi. Soubor přiznává, že reakce na jejich představení se různí. Úplně spokojeni s výsledkem představení ostatně nejsou ani oni sami.

„Šlo o premiéru našeho filmu, ke kterému jsme vytvořili jednoduché představení. Bylo sešité horkou jehlou v domnění, že to bude dostačující. Celá hra se bude muset od základu úplně překopat. Vraždy Paní Květy jsou super, ale nefungují vztahy mezi postavami ani dramatický oblouk. I to je potřeba si někdy přiznat a dál usilovat o vytvoření kvalitní věci. I když cesta může být trnitá,“ přiznává Matouš Valchář.