Recenze: Raději zešílet v divočině

Součástí olomouckého filmového festivalu TEFF 2025 byl dokumentární film režiséra Mira Rema Raději zešílet v divočině, který letos v Karlových Varech získal Křišťálový glóbus. Tématem letošního TEFFu je reflexe, a proto se i tento film věnuje zrcadlení – zrcadlení v našich životech a osudech. V dokumentu Mira Rema se před námi odvíjí příběh o svobodě, bratrství i nezkrotné lidskosti. Film přináší poetický i drsný portrét dvojice bratrů, která se navzdory všemu nevzdala svého snu o životě v souladu s přírodou a vlastními pravidly.

Na samotě uprostřed Šumavy, žijí dva svérázní samotářští bratři, František a Ondřej Klišíkovi. Již od mládí úplně nezapadali do společnosti, to jim ovšem nezabránilo prožít svůj život po svém. Během komunistického režimu se oba angažovali v kopírování a distribuci samizdatové literatury a jejich život se i po revoluci nesl v podobném punkovém a rebelsky svobodném stylu. Jejich domeček je světem sám pro sebe. Chatrná chalupa se zdmi zdobenými kresbami létajících strojů a energetických spirál, a zároveň s okny otevřenými dokořán, v úzkém propojení s hospodářskými zvířaty a přírodou kolem.

V tomto kouzelném poklidném světě se setkáváme s osobnostmi obou bratrů. Z dálky jako by byli svým zrcadlovým odrazem, dva staří muži s plnovousem a holou hlavou. Z blízka ovšem každý z nich nese úplně jiné myšlenky a nastavení. Zatímco František je básník a nespoutaná duše, která sní o létání úniku ze spárů světa a o lásce, Ondřej zůstává nohama na zemi, zakořeněný ve věcech, které zná, a ve světských požitcích, jako je alkohol. Ačkoliv spolu bratři prožili celý život, a jeden bez druhého se nyní už neobejdou, chytá je v jejich domečku ponorková nemoc.

Během filmu s nimi projdeme několik hádek i usmíření, zažijeme sprosté výbuchy Ondřeje, který si chce pít svoje pivo a má plné zuby povídaček svého bratra básníka. Přesto však k sobě oba bratři chovají hlubokou úctu a přátelství. Přijdou i vypjaté chvíle, když Františka nabere jejich býk a musí pro něj přiletět vrtulník. Býk je potom za trest poražen. I to vykresluje realitu života na samotě ve spojení s přírodou a křehkost života, která je daní za svobodný život podle vlastních pravidel.

Krásná stylizace scén se snoubí s autentičností a ujetostí bratrů. V mnoha scénách figuruje kruhové zrcadlo, které zachycuje odraz jejich samotářského života, a zároveň vytváří úžasný a až surrealistický obraz. Film proto balancuje na hraně mezi uměním a dokumentem. Dokumentární část filmu zase ukazuje běžný život a plynutí dnů. Vzletné myšlenky následují zcela přízemní. Režisér Miro Remo, a především bratři Klišíkovi tak malují obraz světa, který je zároveň laskavý i brutální, poetický i lidový, a především velmi lidský.