Plátno na jednom hřebu a promítačka na plastové base. Festival PAF odstartoval ve Vertigu

V studentském klubu Vertigo odstartoval 1. prosince festival animovaného filmu PAF svou první projekci s názvem AniPromítačka: Ze tmy na světlo. Ta nabízela divákům devět krátkometrážních animovaných snímků od malých tuzemských produkcí. Mezi filmy byly školní projekty, hudební videoklipy a krátké komické skeče.

Atypický prostor podzemní studentské hospody se ve čtvrtek před zahájením celého festivalu PAF proměnil v malé kino. Při příchodu do suterénní místnosti se Vertigo tvářilo jako každý jiný čtvrtek. Spousta lidí u baru popíjejících pivo a příjemná obsluha. Na ty, kteří se přes bar prorvali až do zadní místnosti čekalo malé útulné provizorní kino. Hospodské lavice srovnané za sebou, plátno pověšené na malém hřebíčku přibitém na zdi a promítačka, která stála na plastové base od Club Maté.

O půl sedmé libero pobídlo usedlíky u baru, aby se přišli také podívat na pár krátkých filmů. Malý prostor se zpola naplnil a libero několika přívětivými slovy přiblížilo promítané klipy. Filmy řeší tematiku překonávání překážek a výzev.n

„Anipromítačka je malým projektem v rámci festivalu, který nabízí divákům filmové zážitky v netradičních prostorách, jako kadeřnictví, byt anebo právě Vertigo,“ doplňoval uvaděč informace. Cílem tohoto malého projektu je snaha nalákat diváky, kteří nejsou zvyklí sledovat festivalové filmy, i k jiným animovaným snímkům než těm od velkých notoricky známých filmových studií.

Anipromítačka, ani nuda 

Po krátkém přivítání místnost setměla a celou projekci uvedla krátká animace festivalu PAF. Prvním snímkem, z kterého nejednomu divákovi spadla pěna z piva, byla Toulka od Filipa Tatýrka. Na oko jednoduchý příběh, malovaný vodovými barvami. Starý vypravěč v něm vypráví jeho strastiplnou cestu s přáteli. Proslov vypravěče je v klipu velmi tichý a rychlý, a proto nebylo bohužel některým slovům rozumět.

Kromě abstraktních hudebních videoklipů, stojí za zmínku rozhodně i studentský film od Báry Anny Stejskalové nesoucí název Jsme si o smrt blíž. Láskyplný příběh z prostředí smetiště vykreslený výraznými pastelovými barvami a hrou s loutkami. Oproti ostatním klipům se Jsme si o smrt blíž pochlubil delší metráží.

V průběhu projekce diváci odcházeli a noví se zase přidávali. Občas někdo prošel improvizovaným kinem na fotbálek. Občas projekci narušovaly zvuky smutných studentů, kteří u piva lamentovali nad nadcházejícím zkouškovým obdobím.

Naštěstí bylo malé kino vybavené kvalitními reproduktory a divácký zážitek to až na tolik nenarušovalo. Poslední z promítaných snímků byl z klidného lesního prostředí, a to Pan Jezevec. Hlavními protagonisty byla vycpaná zvířata, která se ráda scházela v lesní hospůdce s názvem Krmelec.

Hlavní hrdina jezevec se snaží překonat sebe sama a stát se divadelním hercem. Jezevcovi často připomínala ostatní lesní zvířata heslo “Divadlo je jen pro lidi.” Klip překvapil většinu sálu svým legračním zakončením, ve kterém se objevil i známý režisér Miroslav Krobot .