Nahý Lábus a dobové záběry? Festival PAF přinesl premiéru filmu Revue Kroky

Filmový sál na Jezuitském konviktu ve čtvrtek 1. prosince prosvítila premiéra staronového filmu Revue kroky. Bláznivý kolážovitý snímek uvedl na festivalu PAF sám režisér filmu Jiří Havlíček. Diváky uchvátily unikátní dobové záběry, zběsilé střihy a polonahý Jiří Lábus. 

Ačkoliv jsou festivaloví diváci zvyklí chodit na úvody k filmům včas, premiéra Revue Kroky byl výjimkou. Většina diváku přišla až pár minut poté, co projekce měla začínat. Ve stejnou chvíli totiž probíhalo oficiální zahájení festivalu PAF, v jehož rámci se premiéra pořádala. Ti, co ale přišli včas, čekalo milé překvapení. Namísto nabiflovaného libera je totiž přivítal samotný režisér filmu Jiří Havlíček.

Vysoký dlouhovlasý muž středního věku s brýlemi jako dva popelníky v přiznaně nepřipraveném úvodu řekl pár vět o filmu. Prvé řadě zmínil hlavní aspekty celého snímku. A sice, že jeho snímek se skládá z prostřihů nově natočených scén a starého kulturního pořadu Kroky. S tím se režisér prý setkal při bádání ve filmovém archivu. Kroky ho zaujaly svou dynamickou kamerou a netradičně komponovanými záběry. Postavy v novém filmu jsou stejné, jako v dřívějším seriálu. Tvoří je dřívější scenárista Petr Koudelka, herečka Marie Durnová a v neposlední řadě hlavní hrdina Jiří Lábus.

Revue skoky

Když režisér domluvil, sál ztemněl a projekce mohla začít. Na plátně zamávala pomyslná motýlí křídla festivalové animaci PAFu a spustil se video spot České televize. Náhle všichni slyšící v sále zjistili, že nic neslyší. Naštěstí zručná technička problém vyřešila a projekce mohla začít nanovo a už bez problémů.

Před očima diváku se zjevila zvláštní koláž. Snímky byly přeskládané na první pohled skoro jako když přepínáte kanály v televizi. I tak film Revue Kroky jistý smysl nesl.

Havlíček dotočil záběry starého Lábuse, kterého vcucne televize zpátky do pořadu Kroky. Ten se potácí polonahý ovázaný ručníkem tajemným podchodem. Toulá se tehdejší Prahou a snaží se setkat se zbytkem tehdejšího seriálového osazenstva. Na ty samozřejmě režisér nezanevřel. Durnové věnoval scénu, kde sedí v divadle v obleku Mozarta a Koudelkovi zase roli starého muže v přírodě sedícího u ohně.

Pro oko byly lahodící širokoúhlé záběry tehdejších architektonických budov, dynamická kamera, ale i snímky mladého Lábuse, bohužel už oblečeného. K filmu se občas přilepily záběry z jiných tehdejších kultovních filmů, jako třeba z Čelistí.

Kolážovitý nebyl pouze obraz, ale i filmový zvuk. V něm se často mísily různé hlasy s výraznou až agresivní hudbou. Zvuk a různé ruchy udržovaly diváky neustále v pozoru a očima přilepené k plátnu.

Co se to stalo?

Po půlhodinové projekci měla značná část sálu spoustu otázek na tento bláznivý snímek a proto se strhla krátká diskuze. V té se Havlíček snažil vysvětlit své postupy, a také se podělil o pár zákulisních příběhů.  

,,Všichni aktéři si na tehdejší seriál Kroky vzpomněli. Hlavně kvůli dobrému kolektivu, ve kterém se všichni znali. Jinak si ale nepamatovali vůbec nic. Nevěděli ani o čem to bylo,” odpověděl Havlíček na dotaz z publika.

Režisér snímku také prozradil, že se obraz tehdejších snímků snažil napodobit šestnácti milimetrovou kamerou. Hovořil také o problému se sehnáním kvalitního filmového materiálu, na který natáčel.

Na otázku, zda samotní hrdinové Revue Kroky viděli, odpověděl režisér stručným ne. Prý se s ním snad setkají v některém z pražských kin. Revue Kroky nakrmilo oči spoustě diváku. Pro jejich žaludky si PAF připravil lahodný raut, který byl po projekci k mání.