Česko potřebuje korespondenční volbu. A to nejen pro Čechy v zahraničí

KOMENTÁŘ. Česká republika je jednou z posledních zemí Evropské unie, která ještě nezavedla korespondenční volbu. Tím znemožňuje Čechům v zahraničí zúčastnit se voleb. Argumenty proti korespondenční volbě jsou přitom neopodstatněné. Naopak její zavedení by pro Česko znamenalo krok správným směrem.

O zavedení korespondenčních voleb se mluví už roky. I nová vláda má zavedení korespondenční volby v zahraničí v programu. Hned při prvním projednávání ale návrh zablokovali poslanci SPD. Jejich argumenty jsou však plytké a zavádějící.

„Jsme přesvědčeni, že korespondenční hlasování je útokem na demokracii a otevřenými dveřmi k případným manipulacím s volebními lístky. Naši občané v zahraničí mohou už dnes hlasovat na jednotlivých zastupitelských úřadech, pokud chtějí,“ řekl ke konci ledna předseda klubu Radim Fiala.

Česká republika je přitom jednou z posledních zemí Evropské unie, která ještě nezavedla korespondenční volby. Vedle Česka neumožňuje volbu dopisem jen Chorvatsko a Malta. Francie korespondenční volbu také neuznává, umožňuje však občanům hlasovat přes internet. Dalo by se říct, že naprostá většina vyspělých demokratických států korespondenční či online volbu schvaluje.

Bereme Čechům v zahraničí jejich právo

Právě nemožnost hlasovat korespondenčně brání hlavně českým občanům v cizině zúčastnit se voleb. Češi žijící v zahraničí se musí ve stanovený čas dostavit na českou ambasádu. Ta je často vzdálená několik stovek kilometrů od jejich místa pobytu. Mnoho lidí, kteří by rádi volili, si takovou cestu nemůže dovolit. Ať už z finančních či časových důvodů.

Své o tom ví česká rodačka Gabriela, která momentálně žije v USA. „Abych mohla volit, musela bych letět z Texasu až na velvyslanectví do Washingtonu. I když bych ráda volila, nemůžu si to dovolit. Kvůli vzdálenosti, času, financím i rodině,” sdělila redakci Houpacího osla.

Volební účast je přitom základem spolurozhodování občanů na řízení státu. Úkolem zákonodárců by tedy mělo být zajistit přístup k hlasování všem občanům. Nehledě na místo jejich pobytu. České zákonodárství nicméně vytváří procesní a územní bariéru k naplnění těchto práv.

Cesta do zahraničí vám nebere volební právo

S tím ale nesouhlasí Radek Vondráček (ANO). Tvrdí, že nemožnost volit je daní za život v cizině. „Je to jako s komunálními volbami. Když tady nežijete, nevolíte. Lidé, kteří žijí v zahraničí, nenesou důsledky této volby. Sice někoho volí, ale nenesou důsledky toho, co ti zvolení udělají,“ věří poslanec.

Tento argument však neplatí už od roku 1995. Tehdejší novela volebního zákona jasně určuje, že volební právo vzniká na základě občanské příslušnosti, nikoliv podle území pobytu.

Češi v zahraničí nejsou cizinci. Jde o občany České republiky, kteří pocítí důsledky voleb. Týká se to například lidí na pracovní cestě nebo studentů na výměnných pobytech. Dočasný pobyt v zahraničí jim ještě nebere volební právo.

Udělejme krok dopředu

Zavedení korespondenční volby pro české krajany v zahraničí by nemělo být posledním krokem. Může následovat zavedení volby dopisem přímo v České republice. To může mít velkou řadu výhod nejen pro samotné voliče.

Při zavedení korespondenční volby je pro samotné voliče účast na nich mnohem jednodušší. Nemuseli by si vyhrazovat část dne k odevzdání hlasovacího lístku v určitém volebním okrsku. Stačilo by jej v klidu vyplnit doma a včas odeslat.

Právě tato pohodlnější možnost vede i k větší volební účasti. Politoložka Sylvie Reterová ve svém knize Alternativní způsoby hlasování uvádí, že v zemích, které zavedly korespondenční volbu, se volební účast zvedla až o 5,5 %. To by mělo zajímat i politiky. Vyšší volební účast zajistí větší legitimitu výsledků voleb. Tvoří hlasování demokratičtějším.

Argument, který tak úplně neplatí

Jedním z velmi častých argumentů proti zavedení korespondenčního způsobu hlasování je otázka bezpečnosti. Nemálo politiků je přesvědčeno o jednodušší manipulaci s výsledky voleb v případě zavedení.

Toho se obává například předseda SPD Tomio Okamura. Hlas zaslaný poštou považuje za „nástroj totalitářů, globalistů a sluníčkářů, jak ovládnout volby, i když by lidé ve skutečnosti hlasovali proti globalistům.“

O bezpečnosti korespondenční volby nás ale může ujistit zkušenost z ostatních zemí. Například v Německu je sčítání korespondenčních hlasů řízeno pevným plánem. Pro uznání platnosti zaslaného hlasu je potřeba několik potvrzení. Teprve pokud je hlas správně odeslán, začne se přičítat k dalším započítaným, již prezenčně odevzdaným hlasům.

Události tolik diskutovaných amerických prezidentských voleb nám ukazují, že korespondenční volba není hrozbou demokracie, jak se ji její odpůrci snaží interpretovat. Bývalý americký prezident Donald Trump označoval volby dopisem jako manipulaci s výsledky. Po své prohře opakovaně vyzýval k přezkoumání výsledu voleb. Žádné přezkoumání ale neprokázalo manipulaci s korespondenčními hlasy více než s hlasy prezenčními.

Skutečný problém je financování

Pokud se tedy zbavíme argumentu bezpečnosti, co tedy brání zavedení korespondenční volby? Popravdě mnoho toho nezbývá. Kritici tohoto alternativního způsobu volby se až příliš zasekávají právě na lehce vyvratitelném argumentu bezpečnosti.

Ve skutečnosti největší překážkou zavedení korespondenční volbě je financování. Snižování rozpočtu pro financování volebního procesu je rizikem pro bezpečnost bez ohledu na druh volby. Především nezájem politiků a voličů o funkčnost českého volebního systému je skutečným problémem.

Zavedení by vyžadovalo větší rozpočet pro konání voleb. Za tu cenu mohou ale volby být demokratičtější, přístupnější, a rychlejší než nyní.