Fotografové na železnici. Proč je ty vlaky vlastně zajímají?

KOMENTÁŘ. Podivně vypadající jedinci pobíhají po nádraží mezi peróny za účelem vytvoření co nejlepší fotky všech možných vlaků. Takový výjev se naskytl snad všem těm, kteří alespoň občas cestuje vlakem. Veřejnost této aktivitě moc nerozumí, přitom se v ničem neliší od sbírání známek, malování obrazů nebo hraní na klavír. Autor tohoto textu se tedy, jakožto jeden z fanoušků nejenom focení, ale i vlaků samotných, rozhodl objasnit, proč to ti lidé dělají.

Každý v průběhu svého života objevil něco, co ho svým způsobem přitahovalo. V dětství si řada dětí ráda hrála s malými vláčky nebo autíčky. Velká část z nich postupem času přešla na něco složitějšího, třeba na dnes tolik oblíbené počítačové hry.

S věkem pak přichází další možnosti zábavy, jako třeba alkohol a cigarety. Ty se pak lidem zalíbí do té míry, že se na nich občas stávají i závislí a nabývají dojmu, že bez nich není pořádná zábava. Může to znít zvláštně, ale i mnozí “vlakofilové” mají podobné pocity. Jejich zájmy mohou být dosti omezené, protože nedělají nic jiného. Vlaky se staly jejich drogou.

Každý člověk, který se o něco zajímá, se k tomu dostal na základě předchozích zkušeností. Mnoho železničních fotografů, tzv. “šotoušů” pochází z rodiny, kde byla ”matka dráha” hlavním chlebodárcem. Když jsou v domácnosti diskuze o železnici na denním pořádku, může to skončit pouze dvěma způsoby: buď si k tomu vypěstujete tuhý odpor, a nebo vás to pohltí.

Není “fotič” jako “fotič”

Co je vlastně na těch vlacích tak zajímavého? To se odvíjí od toho, na jaké typy lokomotiv se daný jedinec soustředí. Někoho třeba zajímají pouze motorové lokomotivy. Parní na něj jsou moc staré a elektrické moc moderní. Takový jedinec obdivuje zejména tu obrovskou sílu a charakteristický zvuk spalovacího motoru. Mnoho “fotičů” se specializuje hlavně na lokomotivy, které dokáží zaujmout svým originálním nátěrem. V dnešní době, kdy je většina vozidel Českých drah v korporátním nátěru ,,Najbrt“, je to zvlášť ceněné. A ti, kteří jsou příznivci časů minulých, zase najdou zalíbení v parních lokomotivách, stále se vyskytujících na nespočtu nostalgických akcí.

Od obecné záliby o vlaky je to už jen krůček k jejich focení. Je potřebné zdokumentovat vzácné okamžiky. Mnohé lokomotivy totiž vyjedou jen zřídka a další možnost je vidět se jen tak nenaskytne. Je to vlastně stejné jako focení výjevů z každodenního života člověka, jen místo narození, dospívání, důležitých okamžiků a nakonec i stáří jsou cílem objektivu vlaky. Jejich fotografové si zkrátka chtějí uchovat neopakovatelné chvíle a později se k nim třeba vrátit.

Mnozí z nich však nachází zalíbení nejenom ve vlacích, ale i v samotném focení. A tak není divu, že se z nich časem stanou profesionální fotografové nebo třeba moderátoři. Jiný nebyl ani Jan Beránek, který teď každý den zpracovává reportáže ze světa dopravy a nabízí je divákům České televize. Mezi jeho klíčové spolupracovníky patří i pánové Sůra a Šindelář, kteří od píky vytvořili dnes už velmi frekventovaný server Z dopravy, kde informují o novinkách ze všech oblastí dopravy.

Někteří zase jsou zaměření spíše technicky, a tak se stanou výpravčími, strojvedoucími nebo inženýry. Z nich část rychle vystřízliví a pochopí, jakou náročnou a špatně placenou práci si vybrala. Jiní jsou však rádi, že si splnili svůj dávný sen z dětství, který jim vydržel až do dnešních dní.