České dráhy zvyšují svoje ceny stejně jako zpoždění

Pokud bych měla vyjmenovat, kolikrát se vlak Českých drah opozdil, s největší pravděpodobností tu budu ještě na jaře. A to si ani netroufám odhadnout jakého roku. Líbí se mi myšlenka ekologického cestování, ale jízda vlakem vyžaduje vyjet alespoň o den dřív.

Vlakem jezdím poměrně často. Moje skoro domovská trasa Olomouc–Náchod se začíná vymykat kontrole. Na ministerstvu dopravy usoudili, že současné koleje jsou v naprosto dezolátním stavu, bude tedy lepší na jejich místě radši rovnou postavit nové. Moje trasa už má totiž minimálně 5 výluk, a tak místo 3 hodin jedu obvykle 4–5 hodin. Dá se to přežít jednou, možná dvakrát. Ale každý týden? Na to nervy nemám!

K porouchaným nervům rozhodně nepřidávají zastávky mezi poli, kdy vlakový hlas neustále klidné paní, prosí, aby cestující na mimořádné zástavce nevystupovali z vozu. Odůvodnění žádné, zpoždění půl hodiny.

Je pravda, že mě nikdy samotnou nenapadlo, jak takový strojvedoucí chodí na záchod. Možná to jsou zastávky z osobních důvodů. Strojvedoucí je ve většině případů muž. Pokud si s sebou na vykonání potřeby omylem přibere telefon s Clash of Clans, můžeme být rádi, že vůbec dojedeme do cílové destinace. Ženy strojvedoucí samozřejmě neopomíjím. Ty by se provinily Instagramem, známe se.

Stále jsem nadmíru trpělivá, milá a snažím se nezkazit si den. Občas si pobrečím kamarádům na rameno, jak jsou cesty vlakem hrozné. A taky se někdy náhodou zasním nad ježděním autem. To by byl život, panečku.

Kamarádi mě ale ve většině případů nepodpoří. Víte, co mi třeba řekli? To, že cestování vlakem je skvělé, protože během toho můžete pracovat, soustředit se na práci a věnovat jí tak více času. Tak pokud ke své práci nepotřebujete WiFi, ze srdce vám to přeju. Nefunkční WiFi ve vlaku je prospěšná společnosti asi tak jako koncerty Ortelu. Gratulujeme.

Na České dráhy ale stále nezanevřu. Ignoruji všechno špatné a soustředím se na to pozitivní. S glancem přejdu dokonce i ty záchody, na kterých se dá chytit nespočetné množství různých nemocí už jen ze zmáčknutí čudlíku na spláchnutí.

A viděli jste někdy jak ty záchody fungují? A vy se nebojíte? Buď vám div nevysají duši, nebo pro změnu ze spodu profukuje. Protože spousta vagonu Českých drah jsou takový menší historický exkurz do doby krále Klacka. Příklopka totiž není samozřejmostí a vy se bojíte o svůj holý život.

• 

• 

Tyto všechny důvody ale přehlížím s nějakou nadějí na zlepšení. Víte, že jednou přijde den, kdy hvězdy budou ve správné poloze, WiFi půjde a záchod bude možná i relativně čistý. Bohužel i kdyby se podařilo tohle, určitě si vedle sedne zvědavá paní, která hrozně bude chtít vědět, co dělám na svém počítači. V lepším případě se na nic nezeptá a bude mi dál civět na obrazovku. V tom horším případě to spolu odsedíte jako naschvál až na konečnou, kde vám paní zasmradí kupé s tlačenkou a máte na večer vystaráno. 

A toto je realita Českých drah 21. století. V Číně jezdí nejmodernější supervlaky (se záchody s příklopkou), které nemají zpoždění a drží v poměru cena – výkon. České dráhy mezitím nabízejí jízdu v nesrovnatelném poměru vysoká cena – naprosto mizerný výkon s plánovaným zdražováním. A modernizace žádná. Proč asi lidé nemají rádi jízdu vlakem?

Zaplatit 170 Kč a sedět na zemi, podotýkám po použití studentské slevy, není normální. Můžete pak mít místenek kolik chcete. Pokud se prodá dvakrát více lístků, než je míst ve vlaku, nevyjde to.

Občas bych chtěla být Ivanem Trojanem v reklamách na České dráhy. Ve vlaku, který můžeme ilustračně vidět v televizi, nikdo nesedí na zemi. Nikdo v něm nesmrdí, není opilý a nehádá se o místenku. Bohužel tento vlak neexistuje.

Přeji vám hodně úspěchu při lovení míst ve vlaku a ať vás vždy provází štěstěna, protože jízdy s Českými drahami se pomalu stávají novými Hunger Games.