Babiš jako poslední hráz demokracie?

KOMENTÁŘ – Rok 2017 bude supervolební rok a asi se stane zásadním pro formování světa na několik let dopředu. Českou republiku čekají volby do Poslanecké sněmovny a volby prezidentské. Zatímco u prezidentských voleb zatím pouze tápeme nad tím, jací kandidáti se nám vyprofilují, u voleb do PS dokonce tušíme, kdo bude hlavním hegemonem. Ano, tušíte správně.  

Co zatím nemůžeme přesně odhadnout, je celkový zisk hlasů, kterého ANO může dosáhnout. Existuje určitá šance, že by mohli vládnout jako jediná strana (což by byl Andrejův vlhký sen), ale realistický pohled počítá s koalicí. I přes neustálé rozmíšky se nabízí koalice se sociální demokracií, teoreticky s lidovci. Ačkoliv se hojně řešilo, že by nejspíše Babiš zvládl i vládnout sám s podporou komunistů, nejeví se tento scénář jako nejpravděpodobnější. Stále se nicméně pohybujeme v rovině politikaření a zápasu o moc, což je poměrně hezký ukazatel zdraví demokracie v Česku. Babiš je jakási jistota, minimálně do voleb. Nemusí jít však nutně o jistotu vítěznou. Jak připomíná politický komentátor Jindřich Šídlo v rozhovoru pro Houpacího Osla: „Andreji Babišovi je dvaašedesát. Příští rok mu bude třiašedesát. Pokud ho obejdou strany po volbách do sněmovny, myslíte si, že bude chtít Andrej Babiš, několikanásobný dolarový miliardář, čekat do svých sedmašedesáti na možnost stát se premiérem? Existuje teorie Tomáše Němečka, kterou já podepisuju od začátku do konce, která říká: ´Chcete-li zničit Andreje Babiše v politice, udělejte z něj na čtrnáct dní řadového místopředsedu hospodářského výboru sněmovny a umlátí se nudou.´ Tohle je prostě politika.“ Sejmout Andreje Babiše je v zásadě cíl všech současných establishmentových ale i undergroundových stran. Bere voliče zleva doprava, a navíc těží z velmi slušného hospodářského růstu a prosperující ekonomiky. Poslanci zkusili Babiše alespoň oslabit zákonem o střetu zájmů, který s vypětím všech sil protlačili i na truc prezidentskému vetu. Výsledek? Babiš převede své firmy do svěřeneckého fondu nebo někam jinam. Agrofert bude stále jeho životní dílo a pokud bude ANO vládnout, bylo by naivní si myslet, že loajální úředníci dotace nebo zakázky nepřiklepnou. Pokud zvítězí a vytvoří vládu.

Koalice proti zlu

Pokud skutečně po volbách vznikne Svatá Aliance proti Andreji Babišovi, který tou dobou už bude bez Agrofertu, a pokusí se jej postavit na druhou kolej, bude to voličský šok. Stačilo číst podrážděné reakce voličů poté, co zavedené strany obešly v hybridních koalicích ANO na krajské úrovni. Je pravda, že politika je o kompromisech a mimo jiné o schopnosti vytvořit funkční koalici. Babiš shromáždil pod křídly ANO nespokojené voliče. Pokud by skutečně vznikl politický projekt AntiBabiš, nabízí se celá řada scénářů, jak by na něj veřejnost reagovala. Například se skutečně pokusí koalice slepená z bůh ví čeho sestavit vládu. Zafunguje však spojenectví Babiš a Zeman a nová koalice se pěkně zapotí, aby ji jako vládu prezident jmenoval. Její legitimita bude pochybná a nejspíše zklame většinu vlastních voličů. K těm se připočte zklamání voličů ANO. Podobná koalice by byla asi největší podraz na demokracii od opoziční smlouvy.

Dveře pro nejspodnější proudy

Zklamání, které by panovalo i přes dobrou hospodářskou situaci (počítejme s tím, že zatím vydrží) by mohlo vyústit ve dva poměrně pravděpodobné scénáře. Opakované volby, kde by tentokrát ANO poměrně drtivě zvítězilo. Jeho voliči by se ovšem zradikalizovali a tlak na bezpečnostní opatření proti opakování scénáře s hybridní koalicí by nakonec vedlo k osekání práv. V jiném případě by se Babiš stáhl z politiky. Voliči ANO by se stali zcela pasivními nebo by začali v návalu hořkosti hledat nový smysl v programu extrémistů. Zde se nabízí celá paleta zrůdností od komunistů, přes SPD Tomia Okamury, ke Svobodným či naprosto marginálním uskupením jako jsou Bartošovci nebo Dělníci (pochopitelně i takoví Zelení jsou bizarní, ale nedá se úplně čekat masivní přiliv bývalých voličů ANO k této straně). Zde zůstává otázka, na kolik by dokázaly z této situace vytěžit jiné strany vedené nebo napojené na Babišovu miliardářskou konkurenci jakou Soukromníci okolo Valenty nebo Robejškovi Realisté financovaní Dospivou.

Poučení?

Koalice a zákony proti Babišovi jsou kontraproduktivní. Rozhodně nezachrání demokracii v tom stavu, jak si ji pamatujeme. Tu ostatně nezachrání nic vzhledem k dynamickému vývoji společnosti po celém světě. Babiš jistě není optimální demokrat (demokratický stát nelze řídit jako firmu, prostě ne) a je možné, že jeho vláda by neustála nepříznivou hospodářskou situaci, která bývá pro vládnoucí strany obvykle likvidační. Nekonečný finanční růst předpokládat totiž nelze a krize se dříve nebo později dostaví. Teprve ty pak budou skutečnou zkouškou. Ačkoliv pokud by Babišova vláda selhala během finanční krize, nabízela by i tato situace otevřené dveře pro spodní proudy politického spektra. Zároveň by však mohla při dobré strategii posloužit i tradičním stranám k návratu do vládnoucích pozic. Stačí čekat. V současné době je totiž Babiš paradoxně jedna z posledních hrází demokracie a i ta je děravá.