S Kalouskem vyhrál i Babiš

Miroslav Kalousek si v ničem nezadá s jiným Miroslavem, konkrétně Dušínem. Oba jsou čestní, nemluví sprostě, krásně běží a já bych měl přestat brát drogy, nebo dopadnu jako Jiří Doležal.

Kalousek se stal šéfem TOP 09 a určitě má příjemné pocity v podbřišku. Stačily mu k tomu v zásadě tři věci. Říkat, že Zeman je lump, že Babiš je lump, a že Putin je lump. Nic ve zlém, ale průměrný redaktor Houpacího Osla by se mohl s takovým programem vyšplhat na jeho místo a ještě by nám to víc slušelo. Problém totiž spočívá v tom, že Kalousek se tak nějak samozvaně jmenoval ochráncem demokratických hodnot, ale nenabízí nic víc než obyčejný internetový hate. Párkrát použije slovo Agrofert, spojí Zemana s Putinem a Ukrajinou a je vymalováno. Ne, že by Kalouskova kritika postrádala důvod, poukazuje na problematické aspekty naší společnosti, ale když se běžný volič podívá na situaci, tak vlastně nechápe, oč novému šéfovi Topky vlastně jde. Kritika do zdravé demokratické společnosti bezpochyby patří, ovšem je třeba druhým dechem nabízet i nějakou alternativu, a pokud by se měl alternativou stát Kalousek, tak má Babiš vyhráno. Mirkova popularita se pohybuje někde mezi „chcípni na ploché nohy, Kraďousku“ a „vojedu tě zezadu a budu se u toho smát, ty zloději“. Čím aktivněji kolem sebe Kalousek kope, tím hlubší se hrob české demokracie jeví, a nepomohou mu ani selfíčka s rozesmátým Ferim, protože tomu půlka národa už hledá vhodný kamenolom.

Nacházíme se ve fázi, která není příjemná. Zeman či Babiš skutečně představují učebnicové příklady antidemokratických jevů, nicméně může jim to být Putna. Jsou sebejistí, pravděpodobně si uvědomují, že jejich pozici nemůže nic ohrozit. Zeman může nechat Ovčáčka žvatlat absolutně z cesty, Babiš se nemusí snažit Krndu rozmluvit. Prostě jim to prochází. Oba politici nabízí voličům dvě strašně důležité věci. Jistoty a hrdost. „Český národ není xenofóbní,“ prohlásil Zeman. Většina příjemců si takový výrok nejspíše vyloží tak, že může dál nadávat na cikány (naštěstí devadesátky, kdy sejmout cikána bez hnutí brvou už jsou pryč) a nemusíme se starat o to, jak je to tedy s těmi uprchlíky, prostě je nebudeme mít rádi. Babiš se pak jako politik nachází na dokonalém středu. Podle některých krade pravicové voliče, podle jiných láká levou část názorového spektra. Pravda se nachází nejspíše tam, kde Babiš. Uprostřed. Babiš se může chlubit tím, že s názorem na jakoukoliv problematiku příjde s křížkem po funuse, zato se vždy dokonale trefí do nálad ve společnosti. Zbraň je to natolik prostinká, až se nechce věřit, že by ji někdo použil. Preference ANO však dál stoupají a Kalousek plánuje koalici, která by čelila nejen ANO, ale také by vygenerovala protikandidáta Zemanovi do příštích prezidentských voleb. Konzervativní pravicová strana však neimponuje ani ČSSD z protějšího břehu řeky, ale ani ODS. Miroslav Kalousek se tak ocitá v roli Babišova dvorního šaška. Zeman si musel Pražskou kavárnu vymyslet, Kalousek to Babišovi usnadnil, když přišel se zápasem Sparty a Slávie, kterým chce někdo jiný ukrást hřiště. Lepší metaforu pro utvrzení teorií o rozkrádání státu jeho kamarády si už snad ani vymyslet nemohl.