Nejnovější

Politické zpravodajství Houpacího Osla 10. – 11. 11.

Dnes se vyjádříme k začínajícím přípravám krajských voleb, reformním snahám Velké Británie v rámci EU a problémům ministra Hermana s ochrankou Pražského hradu. Na závěr přidáme zásadní téma – omezení politické reklamy.

ANO loví na ministerstvech

Andrej Babiš chystá příští rok mohutnou ofenzivu v krajských volbách, kde by se svým hnutím rád zaválel podobným způsobem, jako se mu to povedlo v posledních dvou letech na ostatních úrovních politického systému. Zdá se, že se pan ministr po špatných zkušenostech s tzv. osobnostmi pomalu propracovává k realismu, a hodlá čelní místa na kandidátkách obsadit spolehlivými rutinéry, kteří se mu nebudou motat pod nohama. Má to však drobný háček: za lídryně kandidátek by chtěl mimo jiné dvě náměstkyně z ministerstev, které dle zákona nesmí zastávat žádné stranické funkce. Kandidovat ovšem mohou. Babišovým koaličním nepřátelům z KDU-ČSL a ČSSD se to nelíbí, jde to prý proti principům nového služebního zákona, který měl státní správu odpolitizovat. To, co ministr financí a předseda ANO poslední dva roky předvádí, je jakási snaha o permanentní, stále se stupňující šermování vztyčeným prostředníčkem vůči všem okolo – od veřejnosti přes opozici až po koaliční partnery.

Předvolební optmismus lidovců

Do krajských volbeb ovšem zbrojí i další strany. Například KDU-ČSL nešetří sebevědomými prohlášeními. Podle předsedy Bělobrádka by strana po volbách mohla obsadit až tři hejtmanská křesla. Tomu sice moc nevěřím, nicméně by mě úspěch lidovců nepřekvapil, jakožto slušně řečeno flexibilní strana se umí dohodnout s kdekým. Lídrem ve Zlínském kraji, kde je strana dlouhodobě velmi silná, bude pravděpodobně expředseda strany a senátor Jiří Čunek, což je přesně ten typ populisty, pro které teď nastávají zlaté časy . Tento vsetínský lokální hrdina si stěžuje, že velké strany „mohou nasadit houpacího koně a mají jistých deset procent“. Možná že jo, ale ve srovnání s panem Čunkem se mi zdá houpací kůň přeci jen lepší volbou, koneckonců i v politice často platí, že kdo nic nedělá, nic nezkazí.

Cameron reformuje Unii

Britský premiér David Cameron dnes zveřejnil seznam věcí, které by rád v Evropské unii změnil před konáním britského referenda o setrvání v EU, jenž proběhne nejpozději do konce roku 2017. Současně tato témata odeslal do Bruselu dopisem, jehož vytvoření znázornil ruský malíř Ilja Repinov. Británie žádá například omezení migrace (v tom to má VB jako ostrovní země lehké, stačí zasypat Eurotunel a zaminovat kanál La Manche), posílení pravomocí národních parlamentů, omezení svobody pohybu pro občany unie či konec vytlačování nečlenů eurozóny na politickou periférii. Předseda Evropské komise Juncker už stihl zpátky do Británie vzkázat, že návrhy na omezení volného pohybu (a sociálních dávek) jsou „vysoce problematické“ (diplomatický výraz pro totální pitomost), o zbytku se prý dá bavit. Věnovat tolik úsilí záchraně Řecka v Unii a poté ztratit Británii, to už by si bruselská politická elita mohla pořídit nový stejnokroj – kalhoty s barevnými nohavicemi a čepici s rolničkami.

Problémy  ministrů

Naši ministři dělají vedle práce na blahu země i jiné kuriozity. Ochranka na Pražském hradě odmítla vpustit ministra kultury Hermana samostatně do svatovítské katedrály, kde se měl kromě poslechu hudby setkat ministrem kultury z Bavorska. V areálu se konalo Čínské investiční fórum, které by mohl samostatně se potulující ministr nepochybně ohrozit. Jak je vidět, Čína má u nás poslední dobou přednost i v maličkostech. V druhém případě šlo o nekolegialitu ministra vnitra Chovance, který odmítl vzít ministra spravedlnosti Pelikána na palubu letadla na setkání ministrů V4 (schůzka byla nakonec zrušena). Tito pánové v poslední době opravdu nejsou kamarádi, a to zejména kvůli rozdílným názorům na migrační krizi. Chovanec se sice těší větší přízni občanů, ale já bych si v případě války mezi ministry vsadil spíše na Pelikána: ten může nechat svého kolegu odsoudit, naopak Chovanec Pelikána maximálně zatknout.

Konec politických billboardů?

Znovu se vynořil návrh na regulaci volebních kampaní politických stran, tentokrát ve formě zákazu předvolebních billboardů. Jde o typický příklad toho, jak může nepochybně dobrý úmysl, alespoň trochu omezit nesnesitelné blbnutí před volbami, nabýt extrémních podob (plošný zákaz je příliš přísný a jistě půjde snadno obcházet). Návrh je nyní v Senátu, který místo aby s ním vyrazil dveře, těsně zamítl jeho vrácení. Nyní ho projednají ve výborech. V rozpravě nebyla nouze o podivnou argumentaci z obou stran. Senátor Václav Láska argumentuje tím, že jde o jeden s nejdražších typů reklamy (no a?), jeho kolega Obelfazer zákaz naopak kritizoval s tím, že některé billboardy jsou esteticky krásné (takový jsem neviděl). Senátorům opravdu závidím starosti. Problémem nejsou volební billboardy, ale spíše ti, kteří jsou na nich zobrazeni (většinou).

Matěj Pospíchal
Matěj Pospíchal (Články)
Student politologie na MU v Brně.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*


Rozhoupali jsme se k nové publikaci. Objevte s námi Svět 3.9 Koupit