Nejnovější

Jako v mnichovské pivnici, jen bez Hitlera a atmosféry – vyrazil jsem na sraz BPI

Zdroj: Parlamentní listy

Sedím v restauraci U Huberta v Olomouci, přemýšlím, zda se jí dá vůbec říkat restaurace, a pozoruji přítomné. V salónku sedí asi pětadvacet lidí. Rozhodně není našlapáno, tak jak jsem čekal. Věkový průměr si netroufám odhadovat. Po mé pravici sedí u stolu tři studenti univerzity, naproti pár důchodců a zbytek osazenstva se podle mého odhadu brodí tímto slzavým údolím přibližně padesát let. Vstupují tři ikony.

Někteří přítomní vypadají, že se jim pro samotnou radost dočista zastavil dech. Jana Volfová míří po boku Petra Hampla a Evy Hrindové k připravenému stolu. Celá akce by měla být diskuzí, je však rychle patrno, že vlastně chybí jakýkoliv oponent. Dlouhovlasý čtyřicátník, který se nám později představuje jako Václav Šimek, se nedočkavě chápe fotoaparátu a míří za Hamplem. „Prosím vás, mohl byste se s námi vyfotit?” obrací se na nejautentičtějšího pravicového sociologa, který polichoceně přijímá.

Hodinky ukazují za pět minut půl sedmé, což je ohlášený začátek debaty. Obracím se na jednoho ze studentů po mé pravici. Zajímá mě, co ho k Hubertovi přivedlo. „Jsem člen BPI. Byl jsem aktivní už před prázdninami v IVČRN a když vznikl Blok, tak jsem hned vstoupil. Ale i kdybych nebyl člen, tak bych nejspíš přišel kvůli Petru Hamplovi. Souhlasím s jeho názory a chtěl jsem ho potkat osobně,” svěřuje se. Než se stačím zeptat na jméno, usazují se tři hlavní star k připravenému stolu a všechny nás vítají.

Drony na hranice a flinty děckám

Hampl se hned zpočátku omlouvá, že se pokaždé musí postavit, když obdrží dotaz, neboť je tak uvyklý z pobytu za katedrou. Po nějaké hodině to začíná působit komicky, neboť jeho zápal při samotném výskoku blízce připomíná onoho prokletého muže z filmu Marečku, podejte mi pero!, jenž byl při prezentaci textu odsouzen k dlouhým a náročným pochodům. „Já jsem vlastně velmi proimigrační člověk,” baví mě Hampl hned další větou. Připisuje to faktu, že mu nevadí Ukrajinci a druhá generace Vietnamců se prý taky docela povedla. Co však představuje jasnou hrozbu, jsou muslimští uprchlíci. Není se čemu divit, jelikož samotný název diskuze odkazuje k tomu, jak souvisí islám s imigrační krizí. Následně přihazuje Petr Hampl nějaký vtip, který se natolik nepovedl, že se mu skutečně může smát jen Naštvaná matka. Hrindová plní funkci šprtů v první lavici, jejichž jediným úkolem je snášet šikanu spolužáků a afektovaně se smát pokusům o vtip, které pouští, často zoufalý a životem zmučený, pedagog do pléna.

První dotaz vznáší již známý Václav Šimek. Vlastně se jedná o několikaminutový monolog, který se opakovaně snaží přerušit dokonce i vůdčí trio ve snaze vydolovat nějaký dotaz. Nakonec se ukazuje, že by pana Šimka zajímal vznik domobrany a nasazení dronů pro lov uprchlíků na hranicích, protože je přesvědčen, že v současné době nepodniká policie, natož armáda, dostatek opatření. Musím přiznat, že jsem sám docela zvědav na odpověď. Hampl skutečně potvrzuje, že hranice bude třeba zavřít pořádně, ale druhým dechem se proti spontánní domobraně vymezuje. Během dalších úvah se mu podaří zmínit několik zajímavých faktů. Asi poprvé v historii země zde vyrůstá generace lidí, kteří neumějí zacházet se zbraněmi, což jemu připadá naprosto absurdní.

S Pegidou jen bez šibenic

„Jsme také zásadně proti vytváření nějakých seznamů, nošení šibenic a podobně,” ubezpečuje Hampl. Což mi nedá a vznáším dotaz, zda se tímto tedy vymezují vůči Adamu B. Bartošovi a jeho iniciativě. Údajně ano, už jen proto, že s postupem času na přednášce zaznívají i výzvy k pomoci Izraeli, což nejde dohromady s Bartošovou duševní poruchou dohromady. Další osoba, vůči které se Blok proti islámu ústy Volfové vymezuje, je Tomio Okamura a jeho SPD. „Tomio Okamura například stále volá po referendu o vystoupení z EU, ale zatím nepřinesl do sněmovny patřičný zákon, který by jej umožnil,” poukazuje na selhání největšího českého patrona Volfová. Vzápětí se svým druhům svěřuje, že po tři dlouhé noci takový zákon sepisovala a Marek Černoch z Úsvitu by jej měl přinést další den do sněmovny (s odstupem času vidíme, že ho Černoch asi někam zašil, protože zatím žádné referendum neproběhlo). Zdá se tedy, že ani antisystémové strany se nedokáží dohodnout na tom, kdo je špatný.

Hlavní klín v této spolupráci představuje puč, který proběhl v Úsvitu ještě za panování samotného šogúna. Starý Úsvit, který nyní vede válečný veterán Miroslav Lidinský, se proplétá do Bloku proti islámu a naopak, zatímco Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury stojí na pomyslné druhé straně barikády. Ačkoliv se vůči sobě vymezují a čím dál častěji se uchylují k politikaření vůči konkurenci, není tomu tak dávno, kdy se například Okamura potkával na přednáškách s Konvičkou a Hamplem.

Volfová naopak zmiňuje rozjednanou spolupráci se Svobodnými a s německou Pegidou. Na poznámku o tom, že na demonstraci Pegidy se objevily šibenice, reaguje klidně. „Nevíme, zda šlo o akci Pegidy. Pokud by se ukázalo, že ano, pak jednání přerušíme. Jsme pro politickou cestu řešení celé krize, ne pro násilí,” opakuje. Přesto zní taková fráze trochu prázdně. Krom toho, že jí příliš nevěřím, hlavní problém spočívá v tom, že většině přítomných by vlastně ani šibenice pro současné politiky nevadily, jak lze snadno vypozorovat z některých poznámek.

Uděláme si pohodu a zachráníme vlast

Pokud se účastníkům nedá něco upřít, pak je to nadšení. Přesto jsem si z četby internetových diskuzí vytvořil silný předsudek vůči tomu, kam by byli ochotni zajít. Celá debata probíhá v klidu, nekonají se ohromné proslovy, které by doprovázelo souhlasné bití do stolů a atmosféra národního uvědomění. Přítomní ochránci našich hodnot a tradic ve většině popíjí pivo, servírka jim nosí pečené pochoutky (dokonce i Naštvané matky musejí jíst) a pokud jsem přicházel s mírným mrazením a očekáváním pivního puče, pocítil jsem v určitý okamžik dokonce zklamání. Skutečně se zdá, že největší bitvy o obranu vlasti se nyní vedou na facebooku z pohodlí domova. Nejsem psycholog, ale při zběžném pohledu na revolucionáře vidím skutečně obyčejné lidi zapadající do nejrůznějších archetypů, které denně potkáváme na ulici. Tihle se možná jen bojí o trochu víc než ostatní. Nemohu uvěřit, že by kdokoliv z nich byl schopen skutečné a rázné akce, naopak mi spíše naplňují představu Čechů, kteří se na konci války účastnili divokého odsunu Němců. Mají nejspíš určitou představu o morálce a etice, nicméně v jejich pojetí reality se dají obě hodnoty snadno kroutit a míra flexibility závisí pouze na nich samotných.

Definice sluníčkáře a předčasná evakuace

Za večer padlo několik zajímavých myšlenek. Mohl jsem si vyslechnout, že jsem sluníčkář, a dokonce jsem obdržel definici tohoto slova přímo od Petra Hampla. Kdo to tedy je? Dříve pravdoláskař, salonní socialista, který je přesvědčen o vlastní nadřazenosti, snaží se vychovávat společnost, ačkoliv mu k tomu nikdo nedal mandát, hraje si na pomyslnou šlechtu, kterou by měl někdo živit. Sluníčkáři se sdružují v různých neziskovkách, z nichž nejhorší je Hate free. Další poznávací znamení je pohrdání tradicemi, kulturou. Přesto je to údajně člověk mladý a nezkušený, proto je označení sluníčkář vlastně laskavé až otcovské. Pokud jste tedy ten typ otce jako Pentheus, který své děti uvařil (dnes pověsil na šibenici za vlastizradu).

Krom definice sluníčkáře nám Hampl představil také jakýsi koncept vnitrostátní politiky, zakládající se na principech přímé demokracie, snadnější odvolatelnosti neschopných politiků a snížení případné korupce, který zároveň výrazně zpomalí jakoukoliv legislativní snahu o prosazení zákona. Koncept je totiž založen na principu loutkových politiků. Má jít o profesionály, kteří politice rozumí, ale přesto dělají jen to, co si žádá lid. „Vox populi, vox dei,” jak poznamenala Volfová.

Jedna z posledních a nejmrazivějších chvil nastává ve chvíli, kdy Hampl vykresluje hypotetickou situaci, ve které už BPI vládne desátým rokem. Naše hranice jsou opevněné, korupce vymýcená, máme ráj na zemi a strana se vzdává vlády ve prospěch demokratických voleb. Trochu mi připomínají Babiše a jeho věčné proslovy o tom, jak je vlastně strašné a nevděčné, když se lidé čistých myšlenek angažují v politice a každý se jen těší, až spasí zem a půjde do důchodu. Naštěstí jsem těsně před koncem odvolán k záchraně slečny v nesnázích, a tak se s přítomnými loučím. Jak mi sdělil kolega, o moc jsem nepřišel. Po mém odchodu už se řešila jen agitka. A mně hajlování s plným žaludkem stejně vždycky přišlo divné.

Jakub Mikel
Jakub Mikel (Články)
Kryptosluníčkář, někdejší šéfredaktor a ostentativní metrosexuál. Je student žurnalistiky na FF UP. Trpí utkvělou představou, že je vtipný.
  1. tedy autore … v jste ale echt-idiot. Prolhanějšího, sebestřednějšího a více fabulujícího exota než jste vy- to by se hledalo dost těžko.

  2. Jana Volfová | 26.10.2015 v 21:28 | Odpovědět

    Asi jste mne špatně poslouchal. To že mám židovské předky o mně píše právě pan Bartoš. Ale já mám atifašistické německé předky. I v Německu( tedy Rakousku odkud moji prarodiče pocházejí) byli lidé,kteří se hned Hitlerovi postavili a zato byli uvězněni v koncentračních táborech. A já jsem hrdá, že nikdy nepodlehli tlaku a nesehnuli hlavu, Děda v tom koncetráku za svůj názor zemřel, babička ho přežila.

    • Omlouvám se za nepřesnost, vyznělo to tak, nejspíše šum, stejnou informaci jsem nalezl i na wikipedii. Nicméně až nyní vidím, že zdojová informace je pokroucená (doporučuji se obrátit i na správce stránky). Tuto informaci jsem odstranil.

  3. “Tihle se možná jen bojí o trochu víc než ostatní. (…) naopak mi spíše naplňují představu Čechů, kteří se na konci války účastnili divokého odsunu Němců. Mají nejspíš určitou představu o morálce a etice, ale…”

    Už jsem četla hodně zhovadilostí, ale něco tak sprostého a idiotského, jak tyhle tři věty, fakt ne, nikdy v životě. Pochybuju, že si lidi, kteří se účastnili odsunu Němců, osobně pamatujete, a fakt nechápu, co vám dává právo k nim někoho přirovnávat jen na základě toho, jak se vám zdá.

    Sám jste tím dokázal akorát to, kde je VAŠE etika a morálka. Respektive kde není, protože tuhle odpadní špínu vypustit z hlavy, to chce jejich naprostou absenci.
    Kde ve slušné společnosti chcete argumentovat ne tím, co lidé mají za sebou, co dokázali a co umí, ale tím, že “vypadají jako ti, co se účastnili odsunu Němců”?
    Nikde. Tohle totiž slušní lidé nedělají.
    Běžte si tu zlobu, která čiší z celého toho textu, někam léčit, a ne vybíjet na lidech.

    • a jaké právo dává prosím právo mnoha čechům soudit jeden a půl miliardy muslimů aniž by osobně znali byť jediného z nich?

  4. Ahoj,
    vlastně je to hezké čtení.
    Těší mě, že jsi přicházel s předsudkem o zlých náccích a odcházel zklamán, že jde o normální lidi.
    Nemám co dodat – snad jen: sleduj dění a přijď zas.
    M.

  5. Nabyl jsem správně dojem, že máš studijní specializaci bulvár, nebo jak? Jestli tomuhle, říkáte u vás na škole žurnalistika, tak si tě dovolím upozornit, že tohle, je čirá a pěkně nechutná propaganda.
    Ale jestli je tvým vzorem a učitelem Pavel Novotný a chystá se tě zaměstnat, tak prosím. Můžeš být časem taky, zakomplexovaným hovádkem, před kterým si každý odplivne. Máš slušně našlápnuto, o existujícím komplexu nemám pochyb, teď ještě všem dokázat jestli si opravdu hovado. Pokračuj dál v tomto stylu psaní a ono se to povede.
    A mimochodem, oni zejména práskači a kolaboranti, měli “dobrej důvod” zavřít některým odsouvaným němcům ústa na dobro… Víš co znamená “cui bono”? Tím nechci říct, že bych takové chování schvaloval, ale taky nemůžu, po tolika letech soudit, některé rozhořčené “mstitele”, kterým třeba někoho z příbuzných umlátili na Gestapu!
    Co můžu, je posuzovat chování současníků. Pokud si lidé přejí přímou demokracii, tak je to opozice svévole a politiků protlačovaných, placených a řízených “lobbisty”. Kdo je potom na provázku? Ten do koná dle svého svědomí “populisticky” dle vůle voličů, tedy “ze spodu”? Nebo papírky placený otrok, hlasující bez přemýšlení, podle pokynu, více či méně, utajeného politbyra “z hora”? Přímá demokracie vyžaduje politiky morální, to je to, co jsi nepochopil. Otázka je, jestli to chceš pochopit.

  6. Honza Macháček | 19.1.2016 v 8:15 | Odpovědět

    Hamplova vize budoucnosti je převzatá z Marxismu–Leninismu.

    Není na tom nic překvapivého, přebírat myšlenky marxistických ekonomů a sociologů, zpravidla bez odkazu na zdroj, je dlouhodobě oblíbenou metodou práce Petra Hampla.

    S tezí, že strana po převzetí moci odstraní třídní rozdíly, a pak zanikne jako nepotřebná společně se všemi přežitými utlačovatelskými strukturami státu, přišel už Karel Marx. Marx byl ovšem důsledný internacionalista, při své analýze kapitalismu dospěl k závěru, že kapitalismus je nutně spojen s globalizací, a proto proletářská revoluce nemůže uspět jinak než na celém světě zároveň, proletáři všech zemí se nutně musí spojit.

    Vladimír Iljič Lenin doplnil Marxovu teorii o revoluční pragmatismus. Program strany rozdělil na dlouhodobý, který odpovídá Marxovu plánu, a krátkodobý, v němž je hlavním cílem převzetí moci. Toho není nutné dosáhnout jen demokratickým vítězstvím proletářské strany ve volbách, jak plánoval Marx, v příhodnou chvíli je podle Lenina vhodné sáhnout i k ozbrojenému převratu. Převrat lze provést i v jediné zemi; pak ovšem musí proletářský stát bojovat proti vnějším nepřátelům, a to si může vynutit uzavření hranic.

    Nevím, jestli Hampl přebírá od Lenina i tezi, že povinností strany, než se bude moci rozpustit, je nejen boj proti vnějším i vnitřním nepřátelům, ale především převýchova lidí uvyklých životu ve staré společnosti. Podle Lenina se beztřídní společnost, kterou chce strana vybudovat, natolik liší od všech předchozích společenských uspořádání, že lidé uvyklí žít po staru by život v ní nezvládli. Petr Hampl by v tomto smyslu mohl pravděpodobně mluvit o nezvyku lidí účastnit se přímé demokracie. Je proto třeba přechodného období, ve kterém by lidé mohli své zvyky změnit. Slabinou teorie přechodného období je, že lidé si v něm nezvykají na život v budoucí ideální společnosti, ale právě na život v přechodném období. Hrozí tak, že přechodné období (pod vládou strany) potrvá na věčné časy, případně do vítězství kontrarevoluce.

    • marxismus-leninismus Lenin a Marx syn židovského advokáta
      Lenin měl židovské předky, Stalin to tutlal. Za carského režimu byli Židé poměrně hodně pronásledováni a mnozí z nich se účastnili revoluce, která nastolila komunistický režim, v naději na zlepšení jejich údělu. Za Lenina byla židovská kultura skutečně také vyzdvihována, ale Stalin ji ve 30. letech utnul protižidovskými čistkami ve straně a plány na přestěhování Židů až někam k čínským hranicím. http://jdem.cz/bpyaw3
      • Karla Marxe : K židovské otázce z roku 1843. Napsal K. Marx na podzim roku 1843. Poprvé otištěno v časopise „Deutsch-Französische Jahrbücher“ 1844. Ukázka převzata ze stránek http://jdem.cz/bpq748

  7. Hodně pitomoučký článek , demagogický slint

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*


Rozhoupali jsme se k nové publikaci. Objevte s námi Svět 3.9 Koupit