Olomouc rozvířily nepokoje kvůli uprchlíkům. Došlo k verbálnímu útoku

V poslední říjnový den proběhla na olomouckém Horním náměstí demonstrace proti imigraci a za vystoupení z EU. Kromě Dělnické mládeže a přihlížejících se na místě sešli také protidemonstranti, ke kterým patřím i já. Chtěli jsme vyjádřit nesouhlas s radikálními postoji a ukázat, že i když migrační krize není příjemná nikomu z nás a už vůbec ne uprchlíkům, nenávistí ji nevyřešíme.

Demonstrace proti imigraci a za vystoupení z EU, kterou pořádala Dělnická strana sociální spravedlnosti, byla ohlášena na tři hodiny odpoledne. My z SOS Olomouc, Česká pirátská strana, Strana zelených, Antifa a několik jednotlivců, jsme se sešli už o půl druhé. Společně jsme vyráběli transparenty a domlouvali se na dalších aktivitách spojených s naším protestem. Několik lidí vyrazilo ještě před začátkem akce do města s křídou, jiní zase s letáky. Odpoledne už náměstí a přilehlé ulice zdobily barevné nápisy „Vítáme uprchlíky“ a fotky slavných českých osobností, které v minulosti politická situace také vyhnala z jejich země.

Překvapilo mě, že když jsme chvíli před třetí vycházeli z uličky, kde jsme měli sraz, už bylo na místě policejní auto a celou situaci monitorovalo. A musím říct, že jsem byla ráda. Někteří odpůrci imigrantů si nás totiž předem na facebooku vytipovali a navzájem se trumfovali, jak nám už při srazu ukážou.

Náš průvod tedy pokračoval Laffayetovou ulicí v doprovodu policejního vozu. Sotva jsme odbočili na Dolní náměstí, za našimi zády se objevila skupinka nacionalistů, které bylo slyšet a později, díky české vlajce na zádech, vidět už z dálky. Když kolem nás procházeli, neodpustili si vulgární poznámky na naši skupinu a několikrát si naším směrem odplivli. Na stejném místě se k nám připojilo i pár lidí z Antify a pokračovali jsme dál na Horní náměstí. Několik z nás pískalo na píšťalku a nesli jsme transparenty s hesly: „Uprchlíků se nebojím, bojím se vás! Strach neomlouvá nenávist! Jsem potomek uprchlíka a jsem na to hrdá! Xenofobii v ČR nechceme! Jednou můžeš prchat i ty!“, nebo s hláškami ironizujícími výroky a hesla proti migrantům – „Arabské číslice v ČR nechceme! Braň naši vepřovou kulturu! Ymigranti výčka nedáme! Chci oplotit! Za všechno můžou kominíci (a pod tím zavěšené červené trenky), Nepracují a berou nám práci!” Viz video. Téměř okamžitě z davu proti nám vyrazili zřejmě nejradikálnější členové demonstrace s vulgárními nadávkami, a nebýt rychlého zásahu jednotky antikonfliktního týmu a těžkooděnců, náš pochod by skončil rychleji, než začal.

Místo očekávaných 2 000 demonstrantů ohlášených na facebooku byla na Horním náměstí skupina asi 500 lidí. I tak jich bylo desetkrát víc než nás. Demonstranti stáli na prostranství mezi radnicí, Trojicí a kavárnou Opera. Od ostatního dění je dělil půlkruh těžkooděnců, pak byl volný průchod, kudy jsme šli my, a okolo na chodnících postávaly větší či menší skupiny přihlížejících. Celou dobu kdy jsme obcházeli tento půlkruh až k trojici, se po vnitřní straně těžkooděnců za námi hnali radikálové s opravdu pestrou slovní zásobou: „Zfetované svině! Kurvy! Prasata! Hovada zasraný! Dojde na vás! Pošleme vás za ISIS!!“ Nechybělo ani skandování známého hesla „Čechy Čechům! Nic než národ! Nacionálně, radikálně, sociálně!“ Co mě však překvapilo bylo, že se k nim přidávali i přihlížející. Od postaršího pána, který postával na chodníku se synem, jsme se například dozvěděli, že jsme zasraní vlastizrádci. Od paní, která neustále opisovala kolečko v „kleci“ těžkooděnců, že jsme omezení blbečci. Dívka, která se narodila v ČR a prožila zde celý svůj život, s transparentem „Jsem potomek uprchlíka a jsem na to hrdá!“, si zase vyslechla, že je „zkurvená špína, má si najít nějakýho zasranýho negra a táhnout tam, odkud přilezla”.

V průběhu tohoto rozčarování jsem najednou uviděla uprostřed demonstrantů růžovou dýmovnici, která vzápětí přiletěla i do našich řad. Neviděla jsem, kdo a odkud ji hodil, ani kdo s tím házením začal. Teprve z videozáznamů a novinových článků jsem zjistila, že dýmovnice letěla odněkud z našeho hloučku. Bohužel- tato „akce“ nebyla domluvená, a myslím, že se s ní ostatní neztotožňovali. Předem jsme se totiž dohodli, že žádné konflikty vyvolávat nechceme a nebudeme. Hodil ji jednotlivec, ale ovlivnil tím pohled na celou naši skupinu.

To už ale z pódia zazníval hlas předsedy DSSS Tomáše Vandase: „Tady vidíte, co to je za odpad společnosti.“  Viz video. A věrní posluchači ho obdařili potleskem a přidali i vlastní výkřiky jako „Levičáci vlastizrádci. Blbečci. Jediný z vás nemaká, hovada jedny.“ Nebo: „Děti běžte domů!“ Dokonce jsme byli my, kteří jsme pískali na píšťalky a nesli transparenty, označeni za fanatiky. Vášnivá debata se strhla také ohledně transparentu „Uprchlíků se nebojím, bojím se vás!“ Viz video.

V průběhu celé demonstrace jsme „skandovali“ celkem třikrát. V reakci na pokřik Čechy Čechům jsme volali „My tady bydlíme! Všichni jsme tu doma!“. Později jsme ještě volali „Máme vás rádi!“. Tolik k narušování průběhu celé akce.

Situace se relativně uklidnila ve chvíli, kdy vystoupil Tomáš Vandas a začal přednášet svou plamennou řeč ve stylu „proti všemu, proti všem!“ Jeho příznivci doslova hltali každé slovo, nadšeně tleskali a snad na nás i zapomněli. Na stupátku se vystřídalo rovnou několik řečníků a projevy trvaly déle než hodinu. Mezi nimi zaznívaly například písně „Skinheadskej stát” od známé české skinheadské skupiny Orlík, nebo píseň „Mešita” kapely Ortel, jejíž text mimo jiné obsahuje třeba refrén „Ti v tom černým hávu, útočí jen v davu a svatou válku ctí, pro Aláhovu slávu, uříznou ti hlavu.“

V průběhu proslovu se však naše skupina dala do pohybu a za doprovodu těžkooděnců jsme došli až k Opletalově ulici. Někteří z nás stáli napříč, jiní jen postávali opodál. Demonstranti byli stále na náměstí a kolem nás normálně procházeli běžní chodci. S pojmem blokáda, který se v souvislosti s tímto přesunem hojně používá, bych tedy úplně nesouhlasila. Společně s námi se na místo přesunulo i několik policistů. Zřejmě aby nás chránili jako doposud. A bez nich si opravdu ani nechci představit, jak by celá akce dopadla. Po několika minutách se však objevila skupina těžkooděnců i na druhé straně ulice. Moc jsme nechápali proč a lidi se ptali, co se děje. Nakonec jsme si řekli, že tudy asi brzy půjde průvod demonstrantů a policie tedy dohlíží na pořádek. Za celou dobu na nás nikdo z policistů nepromluvil, k ničemu nás nevyzval. Postupně začaly na oba konce ulice přijíždět i policejní dodávky a do mezer mezi ně se stavěli další policisté ozbrojení obušky a zbraněmi s gumovými projektily.

Tak nám došlo, že tudy průvod asi nepůjde. Neměl by kudy. Teď už byla ulice zablokovaná, ale situace byla stále klidná. My jsme postávali v ulici s transparenty, kolem nás z obou stran auta a těžkooděnci. Nikdo nic neříkal, nikdo nic nechtěl, z náměstí k nám ještě doléhaly úryvky proslovů. Asi po dvaceti minutách před nás předstoupil velitel antikonfliktního týmu Policie ČR a oznámil nám, že nikdo nesmí odejít a budeme perlustrováni, tedy že se musíme všichni prokázat svými občanskými průkazy, které budou zkontrolovány, a pak budeme propuštěni.

Demonstrace údajně skončila o půl páté. Průvod procházel Olomoucí jinou ulicí. To všechno jsem zjistila až z internetu. My jsme stále čekali na lustraci. Poslední byli propuštěni až po šesté hodině, několik lidí bez občanky bylo odvezeno na stanici. Nechci znehodnocovat práci policistů. Naopak velmi oceňuji, že celou akci zvládli tak, aby nedošlo k jakékoli potyčce či většímu problému. Dokonce i chápu, že nás zadrželi za protiprávní jednání. Nelíbí se mi ale, že nám po celou dobu vlastně neřekli, jakého protiprávní jednání jsme se dopustili. A nesouhlasím ani s tím, že člověk z antikonfliktního týmu od začátku svým projevem vyvolával konflikt. Po celou dobu působil dojmem, že proti nám vede zásah, a promlouval k nám zásadně z nadřazené mocenské pozice. Neměl by člen antikonfliktního týmu jednat jinak? Jak se tedy lišil od ostatních policistů?

Ti, kteří hodili dýmovnici, byli zadrženi, stejně jako mladík, který shodil reprobednu. V momentě, kdy k nám při třetím skandování („Máme vás rádi!“) přišli policisté a napomenuli nás, ať přestaneme, že narušujeme průběh demonstrace, přestali jsme. A co se tzv. blokády týče, hned několik lidí si přímo na místě stěžovalo, že do blokády jít nechtěli. Chtěli jen podpořit skupinu, se kterou sympatizují, a stoupli si tedy kousek bokem. Úplně odejít sami si ani kvůli strachu o svou bezpečnost netroufli. A právě obklíčením policistů a rozestavěním dodávek tak byli do blokády zatlačeni. Ve skupině jsme se také shodli, že v momentě, kdy by nás policie vyzvala, ať z cesty ustoupíme, bychom šli. Nestáli jsme o problémy, chtěli jsme jen ukázat vlastní názor. Nic z toho se však nestalo. Kromě toho, že jsme nevěděli, co se děje, nám tak nebylo umožněno odejít, ani když jsme chtěli. Policisté nás se všemi otázkami, zřejmě podle nařízení, neustále posílali za hlavním mluvčím antikonfliktního týmu. Co a jak máme dělat, nám říkali i „jedni z nás.“ Teprve při lustraci se definitivně a viditelně připojili k ostatním policistům.

Osobně mi trvalo docela dlouho, než mi došlo, že mezi námi stojí i tajní policisté. Nejspíš proto, že jsem to nepředpokládala a ani mě nikdy předtím nenapadlo, že se někdy dostanu do situace, kdy by se to mohlo stát. Lustrace probíhala přes dvě hodiny i přes to, že tam bylo hned několik policistů s oprávněním ji provádět. Já měla štěstí, na řadu jsem se dostala asi po patnácti minutách. Vzali mi občanku, vyfotili si ji, zavolali na centrálu kvůli ověření údajů a zjistili, že jsem trestně bezúhonná. Potom jsem mohla odejít. Cestou domů jsem se neustále ohlížela a kontrolovala, jestli za mnou někdo nejde. Bála jsem se a nechápala, jak něčí názor, mírně vyjádřený hesly na transparentech, může vyvolat takový vztek a nenávist. Cestou domů se otáčím i teď. Tři dny poté, co demonstrace proběhla.