Aneta: příběh, který stále nemá odpovědi

Dokument Aneta byl uveden do kin 7. listopadu 2024. Režisér Jiří Sádek během 100 minut mapuje tragický případ, který se v České republice odehrál před deseti lety a snaží se zjistit, kdo může být skutečným viníkem. Maminka zesnulé Anety Rodové stále věří, že její dcera byla zavražděna, a proto se rozhodla případ znovu otevřít.  

Dokumentární krimipříběh Aneta už v kinech viděly stovky diváků a názory na něj se různí. Film získal na ČSFD hodnocení 71 %, což odráží jeho silné i slabé stránky. Diváci oceňují především jeho filmové zpracování a střih, který chvílemi až mrazí. Kritiku naopak sklízí za nedostatečný přesah a absenci jasného závěru. Mnozí souhlasí s kulturní publicistkou Táňou Zabloudilovou, která v rozhovoru pro iRozhlas.cz uvedla: „Dokument zůstává převážně u vyprávění konkrétní kauzy bez hlubší reflexe obecnějších problémů.“

Dne 20. září 2014 se na tísňovou linku ozývá hlas Kateřiny, která žádá o pomoc. Její třiadvacetiletá kamarádka Aneta Rodová se pobodala v bytě Kateřinina přítele Ahmada. Policie, která na místo dorazí a případ vyšetřuje, jej uzavře jako sebevraždu způsobenou toxickou psychózou v důsledku užití drog. Anetina matka se však ani po deseti letech nesmířila s tímto závěrem a je přesvědčená, že její dcera byla obětí násilného napadení, kdy na následky třinácti bodných ran do oblasti hrudníku a srdce zemřela. Nejasnosti kolem vyšetřování a oficiálního uzavření případu vedly ke vzniku tohoto dokumentu.  

Dokument detailně mapuje postup policie, která v některých momentech jednala nezvykle. Jiří Sádek zapojil do natáčení zahraniční experty, například forenzního patologa z USA nebo psychologa z Velké Británie. Jejich nezávislé analýzy jen dále prohlubují propast mezi oficiálním policejním závěrem a fakty, která film odkrývá. Divák si tak klade otázku, zda se někdy dozví, co se té osudné noci skutečně stalo.

Silné emoce i morální otázky

Zásadním a emotivním momentem filmu je rekonstrukce případu, která probíhá ve studiu s přesnou kopií místa činu. Anetina matka, jež provází diváky celým dokumentem, přihlíží každému kroku rekonstrukce, při níž figuranti simulují události oné noci. Zabloudilová však tento postup kritizuje, protože podle ní paní Rodovou zbytečně retraumatizuje. Na druhé straně je ze zapojení paní Rodové vidět, jak daleko je člověk ochoten zajít ve snaze uzavřít tragický příběh. 

Aneta je silným snímkem, který nutí diváky přemýšlet a klást si otázky. Příběh vás přiměje nehybně sedět a nevěřícně sledovat situace, které mohly případ posunout dál, ale místo toho zůstaly nevyřešené. Film je výpovědí, během níž několikrát změníte názor a nakonec odcházíte z kina s pocitem údivu a bez odpovědí.  

Přestože dokument není bez chyb, jeho dopad na vnímání spravedlnosti a fungování českého bezpečnostního sboru je nepopiratelný. Pokud o případu nic nevíte, film vás zaujme a zcela jistě nezklame. Pokud však případ znáte detailně, dokument vám ho zahalí do temné atmosféry a doplní o hudbu, která umocňuje emoce zobrazené ve snímku.