Vstup zakázán: Jedinečná divadelní hra odehrávající se v krytu civilní obrany

Inscenace Vstup zakázán v režii Tomáše Loužného uváděné v olomouckém Divadle na cucky pojednává o vojenském újezdu Libavá. Dále se zabývá celospolečensky tabuizovanými tématy, například riziky pobytu v armádním prostoru.Režisér zde pracuje s tématem výměny komfortu za nebezpečí, propagandou nebo podfinancováním české armády.

Olomoucké Divadlo na cucky se věnuje občanské angažovanosti a svými inscenacemi upozorňuje na aktuální společenská témata. Cucky dávají prostor tématům, která jsou ve společnosti marginalizovaná a nemají tolik prostoru. Tentokrát zařadili do svého repertoáru inscenaci Vstup zakázán pojednávající o armádní problematice. Hlavní problém, na který se snaží představení poukázat, je propaganda a náborové programy armády. Armáda nabízí různé výhody pro nové rekruty, které nekorespondují s rizikem vojenského povolání. Další téma, které se zde otevírá, je nedostatečné financování naší armády. V inscenaci se naznačuje, že členové aktivní zálohy jen čekají na povolávací rozkaz a vlastně si ani neuvědomují, jaké riziko jim hrozí.

Herci Pavla Dostálová a Viktor Kuznik vás společně s Martinem Dytkem vezmou na idylické místo, kde nemusíte řešit žádné problémy, protože je za vás vyřeší armáda. Jediné, co musíte, je být členy aktivní vojenské zálohy. A teprve poté si můžete žít jako králové. Alespoň tak úžasně o tomto místě mluví Pavla s Viktorem. Zde je tento prostor zobrazen krásným bytem, ve kterém je vše, co si člověk přeje. V průběhu popisu tohoto až příliš idylického bytu si však uvědomíte, že se nachází hned vedle střelnice v hlubokém lese a vy v něm pouze čekáte na povolávací rozkaz. Popis bytu je čistá improvizace herců. Již od začátku je zde bořena čtvrtá stěna, tak jak je pro Cucky typické. Herci promlouvají přímo k divákům, proto jste jako obecenstvo vtaženi do děje. Čtvrtá stěna je pomyslná hranice mezi herci a diváky.

V první polovině působí představení jako humorný rozhovor dvou kamarádů, muže a ženy, kteří čekají v aktivní záloze. Představují zde sebe a také hudebníka Martina. Viktor a Pavla se předhánějí v tom, kdo diváka pobaví více. Od začátku na jevišti panuje odlehčená atmosféra a je vám až s dětskou naivitou ukazováno, jaké je to být v armádě. Všechno působí spíše jako dětská hra než skutečnost. Střídají se scény s idylickou klidnou atmosférou a stupňující se scény odkrývající realitu. Tato část představení, odehrávající se v divadelních prostorech, končí dramatickou gradující hudbou.

Pochodem vchod!

V druhé půlce představení herci vyjedou na dřevěném „trojském koni“ ven z divadla a vyzvou obecenstvo, aby je následovalo. Venku před divadlem proběhne shromáždění, kde si diváci mohou nabídnout svařené víno nebo nealkoholický punč. Každý také obdrží texty pochodových písní a prázdnou patronu, která slouží jako propustka do krytu. Následně Pavla s Viktorem zavelí a proběhne společný pochod k olomouckému krytu civilní obrany za živého hudebního doprovodu, který zajišťuje Martin hrou na kytaru. Pavla s Viktorem zpívají a i diváci díky textům, které dostali, se mohou připojit. Simulovaný vojenský pochod doprovozený živou hudbou může být pro diváka opravdu silný zážitek, který nikde jinde nezažije. Po příchodu do krytu dostanou diváci možnost ho prozkoumat.

Během celé prohlídky probíhá odpočet, což dodává celému prostoru atmosféru. V krytu se nachází místnosti s nahrávkami. Skuteční lidé v nich popisují svůj příběh a jejich zkušenost s armádou. Tato část se vás snaží více dostat do problematiky, na kterou inscenace poukazuje. Po skončení odpočtu představení pokračuje ve velké místnosti, kde zmíněný odpočet byl promítán. Děj postupně graduje až od té míry, kdy se bourá hranice mezi herci a postavami. Působí to skoro jako by herci sami uvěřili propagandě, kterou prezentovali. Ve finále představení je divákovi falešně navozen pocit, že se ho problém přímo týká. Je zde až agresivně popsána situace, kdy by byl celý Olomoucký kraj mobilizován k aktivní obraně a prakticky obětován na úkor silné vojenské obrany státu. Od tohoto momentu tempo představení klesá a samotné představení končí úplným tichem.

Inscenace spíše působí jako náborová propaganda do armády. Vše vypadá růžově, ale na postavách je vidět, že něco skrývají. Snaha poukázat na problematiku vojenské obrany v Česku je vyobrazena v mozaice tisíců příběhů poslepovaných do sebe. Herci občas z ničeho nic začnou vykládat příběhy za svou postavu, ale ve skutečnosti je to střípek reálného příběhu. To je dokresleno pomocí nahrávek během prohlídky krytu. Dalším problémem, na který poukazují, je vztah občana ke své vlasti. V představení dokonce zazní otázka „Položili byste život za svou vlast?“. Hlavním tématem je kontrast toho, co armáda nabízí v porovnání s tím, co po aktivní záloze žádá.

Představení mě donutilo zamyslet se nad obranou a armádním systémem naší země. Nachází se zde prostor na vytvoření vlastního názoru na celou problematiku. Zaujalo mě spoustu detailů, které se v představení objevovaly a nepřímo poukazovaly na reálné události nebo osoby. Například fiktivní podcast s ministrem obrany, kde jeho odpovědi jsou citace toho, co někdy řekli vysoce postavení vojenští důstojníci nebo politikové. Oceňuji nápad přesunutí druhé poloviny hry do krytu civilní obrany a to, že se hercům podařilo udržet atmosféru po celou dobu představení. Dokonce i v částech, kdy přímo neprobíhalo představení a já jen procházel krytem, jsem měl stále pocit ucelenosti celého díla. Pokud bych měl něco vytknout, první polovina působila poněkud zmateně a trvalo mi uvědomit si, jakou myšlenku vlastně představení předává. Herci sami však v debatě po představení prozradili, že první polovina obsahuje více improvizačních prvků a závisí z větší míry na publiku, jak na tyto improvizační části bude reagovat. Doporučil bych Vstup zakázán zhlédnout vícekrát, abyste si všimli všech detailů této originální inscenace.

Hrají: Martin Dytko, Pavla Dostálová, Viktor Kuzník

Výprava: Ján Tereba

Režie, text: Tomáš Loužný

Hudba: Martin Dytko

Premiéra: 29. 10. 2022; Psáno z reprízy: 23. 11. 2023