Umělci strádají a pomoc stále nepřichází. Na svojí tvorbu nemají peníze a čas

Foto: Wikimedia Commons

Umělcům chybí jistoty, a to z právního i sociálního hlediska. Jejich pozice na trhu práce je neudržitelná a finanční hodnocení nedůstojné. Jsou nuceni přecházet do jiných zaměstnání, aby se uživili a jejich umělecké působení přechází na amatérskou kolej. Umělci sice volají po zavedení statusu umělce, ministerstvo kultury ale zatím neukázalo žádné výsledky.

Podfinancování kultury je více než zřejmé. Peněžní ohodnocení umělců je tak malé, že si většinou musí na svou uměleckou dráhu přivydělávat i jiným způsobem. Tím ztrácí čas na svojí vlastní tvorbu. Pokud se ale živí uměním naplno, fungují jakožto osoby samostatně výdělečně činné. Bohužel bez všech výhod, které by s tím měly přicházet.

Nemají pracovní jistoty, protože musí shánět zakázky nebo angažmá. Můžou se také zrovna dostat do období, kdy zrovna dokončili jednu velkou zakázku, ale po ní přišel výpadek. Stejně tak nemají jistý důchod a v případě zranění (například tanečníci) postrádají proplacení pracovního úrazu. Umělci nefungují na stejném principu jako běžní OSVČ, pro které navíc platí vyšší daňový odvod, který by se měl ještě navyšovat, což umělcům v aktuální situaci zrovna nepomůže.

V jiných případech pracují v hlavním pracovním poměru a tvorbě se věnují, pokud je čas a energie. To platí například mezi spisovateli. Pro Houpacího osla se k problematice finančního podhodnocení umělecké tvorby vyjádřila spisovatelka Lucie Ortega.

„Občas se setkávám s názorem, že pro umělce má být hlavní tvorba a ne peníze, které za ni obdrží, což zní sice hrozně romanticky, ale většina lidí si nemůže dovolit zůstat jen s mizivým příjmem,” uvedla. „I umělci mají rodiny, platí nájmy nebo hypotéky a tak dále, takže rozumně vydělat zkrátka potřebují. Ve chvíli, kdy jim jejich umělecká činnost toto neumožňuje, jsou buď závislí na podpoře partnera, nebo si musí najít jiný zdroj příjmu.”

Ortega také dodává, že má kolem sebe značnou část autorů, kteří by se psaní rádi věnovali ve větší míře, ale z finančních důvodů si to nemůžou dovolit.

Naší redakci se také vyjádřila Tereza Agelová, která se věnuje režii a dramaturgii a ve svém oboru je zaměstnána v příspěvkové organizaci na plný úvazek. „Mám tkz. tabulkový plat a já si v tuto chvíli na svůj plat nechci stěžovat. Nicméně pokud bych měla rodinu, myslím si, že ji dlouhodobě neuživím a že si nebudu moci dovolit více než jedno dítě. Což je pro mě jako pro ženu velmi svazující a diskomfortní: představa, že vlastně důvodem k jednomu dítěti je nikoliv mé rozhodnutí, ale práce v kultuře.“

I Agelová se snaží pracovat mimo kulturní obor, aby si svoje příjmy o něco navýšila a byla schopna něco ušetřit.

Česká republika se v rámci plánu národní obnovy zavázalo k legislativnímu přijetí statusu umělce do konce roku 2024. Plán obnovy byl navržen v roce 2020, ale od té doby stále nemáme jasný plán na stole. Mluví se o úpravě legislativy, konkrétně zákonu 203, ale jak bude v konečné fázi vypadat, se stále neví. Ministr kultury Martin Baxa chce konečný návrh předložit vládě do konce roku a účinnosti by měl nabýt roku 2025, jestli se tak skutečně stane, je však záhadou.

Podle slov vrchního ředitele sekce živého umění MK Milana Němečka ministerstvo kultury využilo plán obnovy k prozkoumání umělecké sféry. Toto mapování proběhlo přibližně na podzim minulého roku a data byla k dispozici už v prosinci. Následná opatření by měla vycházet právě z těchto dat. K dispozici jsou i další výzkumy, které se věnovaly právě definování umělecké praxe, aby mohl být ustanoven status umělce. Téma statusu umělce je tady ovšem už delší dobu, jenže se nic neřeší, jak podotkla redaktorka Artalku Anna Remešová. UNESCO ho doporučuje už od roku 1980.

Jak se to má vlastně s kulturou

Stav, ve kterém se kultura momentálně nachází reflektoval Jan H. Vitvar na příběhu Jana Friče, který je jedním z úspěšných českých divadelních režisérů. Ten se rozhodl, že se divadla na nějakou dobu vzdá, aby byl schopen se uživit. Režírování přesunul na amatérskou kolej.

„Je to neudržitelné. Takže abych měl na nájem, od září hledám načas práci mimo obor divadelní režie,“ vyjádřil se Frič na internetu. Jak Vitvar píše, Frič nebyl na žádné scéně zaměstnán nastálo, jednalo se o jednorázové záležitosti.

Přesné platy umělců nejsou známy kvůli smlouvám, ale například divadelní herci pobírají malé honoráře na to, aby fungovali jenom v divadle, a proto se uchylují například k točení reklam. „Soubory se de facto rozpadají a kontinuální práce není v podstatě možná,“ říká k tomu Frič. V přibližných číslech se jedná o 21 685 korun pro herce v angažmá a 24 700 pro režiséry. Jedná se o výsledky anonymní ankety, která byla uspořádána v rámci debat ND Talks v Národním divadle.

Nedostatečné finanční ohodnocení se týká i lidí, kteří nejsou přímo vidět, ale bez nichž by umění nemohlo fungovat. Například kurátoři v uměleckých galeriích, kteří někdy musí zastávat i jiné pozice, například produkčních, ale finančně nejsou ohodnoceni adekvátně k práci, kterou vykonávají.

„Je značně frustrující, když něčemu věnujete tolik času a energie, a nemáte šanci za to dostat odpovídající ohodnocení,“ říká Ortega, která sama nezná spisovatele, který by si nepřivydělával ještě jiným způsobem, ať už jsou to aspoň besedy či přednášky. Uživit psaním je možné až ve chvíli, kdy má člověk vydané větší množství knih, které se dobře prodávají, a ideálně publikuje alespoň jednu novou knihu ročně.

Agelová se například ke své práci dramaturgyně a režisérky vyjadřuje tak, že práce je zároveň i volný čas. „V kolonce hobby tedy pravděpodobně nevyplníte nic jiného, než svoji práci. Může se to zdát jako splněný sen, zároveň to může vypadat jako krok k syndromu vyhoření, když trávíte tolik času něčím, za co nedostáváte adekvátní odměnu.“ Zároveň říká, že sama frustrovaná ještě není, ale zatím neobjevila svou hranici.

Možnosti statusu umělce

V roce 2019 pověřil tehdejší ministr kultury Lubomír Zaorálek Institut umění – divadelní ústav, aby se věnoval blíže tématu statusu umělce. Publikace je dostupná v PDF verzi. Zachycuje, jak status umělce funguje v jiných zemích, ze kterých bychom si mohli vzít příklad.

Jedním z nich je Španělsko, kde vládou ustanovená skupina vytvořila 52 opatření, z nichž některé jsou již zavedené a fungují v praxi. „Nemůžeme předpokládat, že to dokážeme v rozsahu jako mají Španělé,“ vyjádřil se Němeček.

Další inspirací může být Německo, kde je zaveden sociální fond speciálně pro umělce, který umí pokrýt výpadky příjmů v umělecké sféře. V severských zemích funguje podpora umělců na bázi nevratných půjček. Podmínka je se oboru věnovat 5 let.

Místo toho, aby si MK vzalo z těchto možností inspiraci či na základě průzkumů navrhlo, jak status umělce zakotvit v české legislativě, avizovalo pouhou novelizaci „Už když se spouštěl plán obnovy, tak na zakotvení statusu umělce do české legislativy čas nestačil,“ řekl Němeček.

Jedním z kamenů úrazu statusu je, že není přímo definované, kdo umělcem je a kdo není a kdo všechno se do této definice může řadit. Není známo, jestli se tam řadí i lidé pracující v technickém zákulisí a ostatní, bez nichž by kultura nemohla vznikat.

Pro spisovatelku Lucii Ortegu je těžké si představit status umělce v praxi. Je ale ráda, že se toto téma otevírá a doufá v rozumný a funkční výstup. „V ideálním případě by status umělce pomohl uvolnit velký tlak, pod nímž teď umělci jsou nejen kvůli nutnosti vydělat dost pro aktuální potřebu (na což by zákon o odměňování snad stačil), ale také by vyřešil zajištění pro období výpadků činnosti a ve stáří. Pokud by tohle fungovalo, mnohým z nás by se velice ulevilo.“

Řešení novelizace považují někteří z umělecké obce za nedostatečné, což dali najevo i protestem před budovou MK na začátku června. Zároveň požadují po ministerstvu status umělce schválit v rozšířené podobě statusu kulturního profesionála, kam by spadal právě i technický personál, žurnalisté, kurátoři, překladatelé a další.

Podle Agelové, ačkoliv není umělkyně na volné noze, bude cokoliv, co zajistí důstojnější podmínky pro lidi pracující v kulturním sektoru, z dlouhodobého hlediska nutné.

V červnu se sešla pracovní skupina, která právě návrhy novelizace a téma statusu umělce projednávala. Ministerstvo kultury představilo rámec, ze kterého při přípravě bude vycházet. Další jednání skupiny by měla probíhat během léta, do konce prosince letošního roku chce MK předložit legislativní materiál k projednání vládě.