Můj soused nácek

„Odejdeš tam, kde žiješ,“ prohlašuje nadmíru emotivně cikánská věštkyně Jolanda. Má pravdu, každý má nějaký domov, tedy až na ty, kteří domov nemají. Někdo žije v domě, jiný v bytě, někdo žil v domě, dokud mu kolem něj nezačala pobíhat skupinka náboženských fanatiků, do kterých zase jiná banda fanatiků pouštěla bojový plyn. A když žijete v České republice, může se stát, že vedle vás žije nácek.

My máme skutečné štěstí. Žijeme totiž ve střední Evropě, kterou zmítala válka naposled před sedmdesáti lety. Ta sice stála za to, ale na druhou stranu nás naučila nevěřit planým slibům populistů a…dobře, pak došlo ke komunistickému puči, který nás opět uvrhl do totality, ale to je naposled, co se lid nechal ošálit, přísahám. Mno, teda, ještě žijí nadšenci jako Semelová nebo Ransdorf, kteří spíše než do reálného života, či snad politiky, patří do kriminálu, ale nežijeme v Liberlandu, abychom měli vše sluníčkové. Stačí, že máme infrastrukturu. Ano, Jedličko, ta bolela, já vím. Krom ojedinělých výjimek se u nás extremistické nálady dotýkaly řadu let jen toho nejhlubšího dna naší společnosti. Viditelněji se zapsal do povědomí spoluobčanů pouze Miroslav Sládek, který se díky nějaké nešťastné náhodě dokonce dostal do televize, a mohl tak prezentovat hromadu šíleností, které v omezené míře lze dohledat i na Youtube. Skutečně, na první pohled obýval českou kotlinu národ slušných lidiček.

Kdy přesně došlo ke zlomu, není zcela zřejmé. První náznaky přinesl konflikt na Ukrajině, kdy se ti největší fašisté zastávali západní části země, kterou vede skupina Iluminátů-Banderovců, placených petrodolary. Slušný Čech ví, že v právu jsou nejen hrdinní bojovníci z Donbasu, ale hlavně krymští Rusové, kteří se i přes nevoli válečných štváčů z Wall streetu vrátili k matičce Rusi. Dalším ukazatelem slušného Čecha je věrnost vlasti a neskonalý obdiv k čemukoliv, co se ozve z Hradu. Zvláštní důraz je kladen na lásku k demokracii, avšak zároveň nechybí určitý sklon k vidění Miloše Zemana jako absolutistického panovníka a po jeho smrti i v modlu náboženského, následně pak sexuálního rázu.  Hlavní předpoklad pro to, aby si občan mohl do občanky připsat, že je slušný, se skrývá za nenávistí k imigrantům. Hlavně na internetu se mnoho, na první pohled nudných a fádních, Čechů mění na Blanické rytíře, kteří poslouchají pouze české písničky (Brichta je základ), nebojí se bránit vlast se zbraní v ruce a hlavně, což je nejdůležitější, nebojí se ukázat rukou na vlastizrádce, kterých pravda, naštěstí není moc. Jedná se pouze o skupinku vědců, intelektuálů a nějakého nedefinovatelného póvlu, slyšícího na jméno Kavárna. Naštěstí, již Pol Pot nám jasně ukázal, že s trochou snahy se dá na takové lumpy vyzrát. Pokud se umí podepsat, dostanou motykou.

Internety a realita

Stále převládá názor, že fašizující se česká „slušná“ společnost je záležitost hlavně virtuální. Přesto petici, kterou představila iniciativa Islám v ČR nechceme, podepsalo přes 200 000 lidí, a strach, neinformovanost, či snad hůře, záplava hoaxů se pomalu odráží i v každodenním životě. Zatím ve velmi omezené míře, lze však pozorovat, jak se debaty o uprchlících přesouvají na české ulice a do restauračních zařízení, nejen čtvrté cenové kategorie. Pomineme-li marginální Tábory lidu, které pořádá bohnický utečenec Adam B. Bartoš, nedochází k většímu společenskému pnutí v podobě masových demonstrací, což je pravda dobře, nicméně bychom se tím neměli příliš chlácholit.

Rozhodně nechci text směřovat do rubriky „apokalyptické vize založené na blbém pocitu z lidské hlouposti“, přesto si neodpustím zamyšlení nad tím, jaký vývoj nás může čekat. Nesnáze, které se rýsují, mají celou řadu příčin. V současné době směřuje k hranicím Evropy nemalý počet migrantů, ať už ekonomických nebo i těch, kteří utíkají před válkou. V každém případě, nelze zpochybnit, že se skutečně jedná o nemalý zástup lidských bytostí, každá má nárok na důstojné zacházení a sebeúctu. Také mají nárok na jídlo, ošacení a základní léčiva. Proč? Protože tak nám káže morálka, která představuje skutečně silnou evropskou hodnotu. Morálka se však snadno nahlodá, zvláště, když například prezident přichází s návrhy na umístění vojáků k hranicím. Ba co víc, na uprchlíky se dívá spatra, a jak jsem se již dříve zmínil, pro velkou část obyvatel představuje Miloš Zeman skutečnou morální hodnotu. A to dokonce takovou, že ani prohlášení skutečné inteligence naší země v podobě Výzvy vědců nevyvolá mezi obyvateli důvod k hlubšímu zamyšlení. Nakonec celá situace skutečně připomíná prohlubovaní jámy, na kterou poukázal mluvčí Hradu Jiří Ovčáček.

Mnoho kritiků Miloše Zemana tvrdí, že vůbec nesjednocuje lid, jak sliboval. V mých očích je opak pravdou. Prezident sjednotil velkou část národa. Ukazuje lidem, že to, co se naučili za socialismu není vůbec špatné, naopak, mají být hrdí na to, že porušují společenská pravidla. Miloš Zeman posiluje sebeúctu každého z nich. Vlastně se tak jeví jako skutečně schopný státník. Fatální selhání se ukrývá ve faktu, že sebeúctu, kterou věnuje každému malému Čechovi, Zeman netvoří, ale pouze krade jiným. Hrdinství na internetu se nebere pouze z kouzla anonymity, ale i národního uvědomění, jenž se však zakládá na jednoduchém a vratkém základu – jsme lepší, než ti ostatní, a oni tím pádem ztrácí právo na všechno. Nepřipomíná vám to něco?