„Bourat prasata jsem se naučil na YouTube.“ Film Farmář a hipster ukazuje špatnou situaci rakouských farmářů

Kavárenské prostředí Divadla na cucky hostilo v rámci festivalu Jeden svět projekci filmu Farmář a hipster. Snímek poskytuje pohledy dvou různých světů – farmáře Christiana a novináře Floriana. Novinář přijal výzvu od farmáře a jel si vyzkoušet úplně jiný životní styl. Mezi hrdiny se i přes spoustu počátečních překážek vybudovalo pevné přátelství. Po hodinové projekci proběhla debata s lokálním farmářem Markem Slováčkem a studentkou zastupující hipstery Terezou Gorenčíkovou.

Ve čtvrtek 30. března se v prostorách Divadla na cucky konala projekce filmu Farmář a hipster. Tento v Olomouci proslulý podnik nabídl divákům před projekcí také rozmanité občerstvení.

Když na náměstí odbila třetí hodina, přišel uvaděč filmu a pronesl pár vlídných slov. V sále se setmělo a Farmář a hipster mohl začít. Tuto projekci, ostatně jako všechny ostatní, uvedli komerční partneři a krátká animace festivalu Jeden svět. Na diváky se po reklamách tyčila malebná rakouská krajina plná pasoucích se krav.

Jejich pasáček Christian, vizáží připomínající Rockyho Balbou, se po škole rozhodl, že se pokusí farmařit. Půjčil si peníze na statek, stroje a zvířata a v alpských horách se pustil do díla. Plán mu ale překazila jedna z jeho volně pasoucích se krav. Ušlapala svým kopýtkem jednu turistku, a tak musel farmář platit její rodině. Další výdaje byly pro Christiana likvidační. Rozhodl se, že svou situaci bude rozhořčeně, ale přitom satiricky sdílet na svém Facebooku.

K jeho příspěvkům se vyjádřil několika články novinář Florian, který nedokázal pochopit farmářovo pobouření. Popichovali se spolu tak dlouho, až zemědělec vyzval Floriana se slovy: „Přijeď si to vyzkoušet na vlastní kůži. Ty ses o své bytí nikdy bát nemusel.“ Novinář to vzal za své a Christiana navštívil.

Ačkoliv se film jmenuje Farmář a hipster, mně osobně přišel Florian spíše jako kancelářské podsvinče. To by ale asi v titulku filmu tak dobře nevyznělo. Po celý život je zabraný do své novinářské práce. Pod slovem hipster si představím volnomyšlenkářského člověka, který má blízký vztah k přírodě.

Po příjezdu Floriana na farmu jsem jako divák očekával jistý konflikt a vyříkávání si nevyřízených účtů, které mezi sebou pánové měli. Opak byl ale pravdou, oba se k sobě chovali velmi vstřícně, skoro až bratrsky. Jediné účty, o kterých byla řeč, byly ty bankovní.

Florian si ve svých bílých botách prohlédl celý statek. Christian ho vzal i na obchůzku pastvin a ukázal mu své jaky. Dokonce ho přizval i k porážce prasete a jeho bourání (pozn. redakce: bourání prasete znamená jeho porážení). To se prý hospodář naučil za pomoci YouTube tutoriálů. Každou dlouhou chvíli prokládali domácí šiškovicí.

Když už si novinář vše vyzkoušel, odjel zpátky do města do své redakce, aby se o své zážitky podělil s ostatními kolegy. Po pár měsících se k němu dostala informace o exekuci Christianova gruntu. Natolik si statek zamiloval, že se rozhodl udělat veřejnou sbírku. Během několika dní se potřebné peníze vybraly. Snímek nám nabízí i pohled ostatních farmářů, kteří u kulatého stolu v jejich oblíbeném lokálu žárlivě nadávají na Christiana. Proč nikdo nepomůže jim? Kde jsou jejich novinářští zachránci?

Z precizně srovnaného sena v podobě soudržného filmového děje se v druhé části filmu stala doslova hromada hnoje. Snímek se snažil obsáhnout čím dál širší pohled na problematiku farmaření a míchal tak různé věci dohromady. Tato část snímku vůbec nic nepřidala a popravdě bych bez ní odcházel ze sálu s lepším a ucelenějším zážitkem.

Dohromady se mísil výlet Christiana do velkoměsta, kam se jel podívat na redakci jeho nového přítele. Jako správný vesničan nemohl ve městě opomenout ani rakouský remake matějské pouti.

Do toho se přihodila další dějová linka, ve které se novinář odhodlal navštívit místo, kde vzniká jeho snídaňová slanina. Do samotného prasečince se mu přes majitelku dostat nepodařilo. Setkal se tam ale s mladými aktivisty a dal se s nimi do krátké debaty. Alespoň na konci filmu při malé procházce nabízí Farmář a hipster malý konflikt vztahující se k ušlapané matce.

„I kdybych zkrachoval, našel bych jinou farmu, kde bych mohl hospodařit“

Debatu po projekci vedl dobře připravený moderátor, jenž se hostů ptal na různorodé otázky. Mladý zapálený hospodář Marek Slováček divákům přiblížil své zemědělství. S přáteli několik let nazpět založil projekt s názvem Mezi poli, který se snaží produkovat lokální plodiny a maso. Barvitě v debatě popsal jeho náročné začátky a přechod z umělecké školy k motyce. Marek prozradil, že na statku zaměstnávají i handicapované.

Tereza Gorenčíková do debaty přinesla pohled městského obyvatele zajímajícího se o okolní dění. Zprostředkovala nám i náhled studenta Univerzity Palackého na farmářské dění v Olomouci.

Pro mě byla zajímavá část debaty, kdy Marek popisoval svůj přechod z vegetariánství na běžného masožrouta. Samotné vegetariánství a láska k přírodě ho pobídla k vytvoření projektu Mezi poli. Dlouho mi vrtalo hlavou, proč se jeho hnacího motoru vzdal. „Dlouhou dobu jsem byl militantní vegetarián. Začátky hospodaření mě donutily k myšlence, že zvířata jsou nezbytnou součástí farmy. Ať už pro úrodnou půdu, tak zároveň i pro naše klienty,“ řekl Slováček.

Moderátor debaty se nebál ptát a hned v první části položil otázku, proč by měli v dnešní době rostoucích cen lidé utrácet za udržitelné zemědělství.

„Z pohledu chudého studenta je to těžkou otázkou. Na spoustu lidí v mém věku doléhá ekologická krize. Myslím si, že pokud začneme přemýšlet nad tím, jak můžeme jako běžní občani pomoci, je nákup od malých hospodářů jednoduchým řešením,“ říká studentka Gorenčíková.

Mezi poli nabízí i produkt s názvem KPZ (komunitou podporované zemědělství). Moderátor ho komicky přirovnal k netflixovému předplatnému na zeleninu. Zkráceně jde o to, že pokud si tuto službu předplatíte, každý týden dostanete bednu plnou sezónních plodin.

„Našimi největšími odběrateli KPZ jsou matky s dětmi. Služba stojí na celou sezónu okolo dvanácti tisíc. Pro nás je největší výhodou, že máme finance na řádné odstartování sezóny,“ upřesňuje koncept Slováček.

 „Dokážete si představit, že byste si vaše životy vyměnili?“ uzavřel debatu moderátor poněkud komickou otázkou.

„Myslím si, že by to pro mě bylo ze začátku těžké, ale asi bych si po nějaké době zvykla,“ odpověděla s úsměvem Gorenčíková.

„Vždycky, když jedu na víkend do města, jsem už v sobotu nervózní a obvolávám lidi z farmy, zda je všechno v pořádku. V neděli už jsem nedočkavý na naše zvířata. Říkal jsem si, že i kdybych zkrachoval, našel bych jinou farmu, kde bych mohl hospodařit,“ říká Slováček.