Zapsali si ji na seznam a za poplatek zavraždili. Zvrhlé hry ukazují na kritický stav LGBT práv v Rusku

POST-SOVĚT: Tvrdé represivní zákony, nenávistí motivované násilí a vraždy. Sexuální menšiny to v postsovětském prostoru nemají jednoduché. Ruští členové LGBT+ komunity se zřejmě zlepšení jen tak nedočkají, Ukrajina je paradoxně díky válce na dobré cestě.

Členové LGBTQ komunity v Rusku nemají na růžích ustláno. Loni v listopadu tamní poslanci schválili zákon zpřísňující zákaz takzvané propagace homosexuality. Novela zakazuje propagovat „netradiční sexuální vztahy a preference“, pedofilii a šířit informace o sexuálních menšinách v médiích, na internetu, v reklamě, knihách a ve filmu. Takový zákon v Rusku sice už existoval od roku 2019, ale teď je ještě přísnější. De facto umožňuje kriminalizaci jakéhokoliv projevu odlišné sexuality. Od roku 2013 je zakázáno šíření „homosexuální propagandy“ mezi nezletilými.

Ruská vláda se dlouhodobě snažila zlikvidovat organizace Russian LGBT Network a Charitable Sphere Foundation. Ty se v Rusku nejhlasitěji zasazovaly o ochranu práv této komunity. V únoru 2022 však petrohradský soud druhou jmenovanou organizaci opravdu zrušil.

Nejde ale jen o záležitost posledního roku. Například v roce 2019 lidé v centru Petrohradu pokojně protestovali za práva sexuálních menšin. Úřady jim zakázali shromažďování, a tak se spolehli na takzvané protesty jednoho muže. Každý z nich stál s transparentem odděleně na jiném místě. Přesto je napadla policie a tři z nich skončili v nemocnici.

Jen o měsíc starší příběh se zdá jako z velmi zvráceného hororu. Došlo k vytvoření jakési černé listiny, která byla zveřejněna na webu s názvem Pila. Autoři za poplatek nabízeli osobní údaje některých členů LGBTQ komunity a vybízeli k jejich lovu. Nedaleko Petrohradu později někdo opravdu zavraždil aktivistku Jelenu Grigojevovou, která na seznamu byla.

Homofobie v Rusku má konzervativní a tradiční základy. Sám ruský diktátor Vladimir Putin při podpisu zákona o zákazu „gay propagandy“ právě z loňského listopadu zdůraznil „důležitost tradičních hodnot jako základu ruské společnosti“. Lidé s jinou, než heterosexuální sexuální orientací prý mohou nakazit společnost nepřátelskými myšlenami a prostřednictvím propagace netradičních sexuálních vztahů způsobit destrukci tradiční rodinné jednotky.

Předsedkyně ruského parlamentního výboru pro rodinu Tamara Pletněvová v roce 2019 označila lidi s homosexuální orientací velice nevybíravě. „Kvůli čemu je stíhat? Jsou nemocní, měli by se léčit. Považuju je za choré,“ řekla. Pozornost na sebe upoutala už na začátku fotbalového mistrovství světa, které se roku 2018 konalo právě v Rusku. Upozornila ruské dívky a ženy, že sexuální vztahy s cizími fotbalovými fanoušky mohou mít neblahé důsledky v podobě pohlavních nemocí nebo nechtěných dětí.

Horor pro sexuální menšiny v Čečensku

Nesnesitelnou situaci musí prožívat gayové v Čečensku. Není zde výjimkou jejich mučení elektrickým proudem, ponižování ve vězeňských táborech a popravy bez soudu. Další variantou jsou vraždy „ze cti“, které mají odehrávat v rámci rodiny a „očistit“ ji od ostudy a opovržení.

Podle ruského ministerstva spravedlnosti žádní gayové v Čečensku nežijí. Tamní vůdce Ramzan Kadyrov řekl, že pokud tam nějací mají být, tak se mají odstěhovat do Kanady. „Ať se od nás drží dál, mohou se o ně postarat a vyčistit jim krev,“ varoval. Dle dostupných informací čečenská policie v březnu roku 2017 zadržela přes sto mužů „podezřelých z homosexuality“ a minimálně tři zavraždila.

„Máme silný stát, jsme jaderná mocnost. I kdyby náš stát úplně zničili, automaticky odstartují naše jaderné rakety. Celý svět obrátíme vzhůru nohama,“ reagoval na kritiku francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a bývalé německé kancléřky Angely Merkelové proti chování ruského režimu vůči sexuálním menšinám. Macron tehdy Putina upozornil právě na kauzu vraždy tří homosexuálů a Merkelová na něj apelovala, ať se zasadí o práva homosexuálů v Čečensku.

Kadyrov se obecně vůči západním zemím v otázkách práv sexuálních menšin vyjadřuje velice nevybíravě. Když německý parlament v roce 2017 uzákonil sňatky osob stejného pohlaví, označil to za „poslední den Pompejí“. Podle Kadyrova je nutné přijmout opatření chránící tradiční rodinu, která nemá a nikdy nebude mít alternativu.

Německo se proti čečenskému přístupu postavilo čelem. Na základě obvinění, že tamní vláda zavírá a mučí gaye, začalo nabízet humanitární víza. „Jsme velmi rádi, že můžeme pomoct, zvláště v tak těžké situaci,“ zmínil roku 2017 tehdejší německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel.

„Pronásledování gayů navazuje na širší tendence Ruské federace, jíž je Čečenská republika součástí, která dlouhodobě potlačuje práva svobodné sexuální orientace,“ vysvětlila rusistka Tereza Soušková. Podle ní byly události v Čečně sice největším případem za poslední roky, ale za tendence pronásledovat sexuální menšiny není v Rusku ničím výjimečným.

„Jsou to zločiny proti lidskosti, měly by být vyšetřovány Mezinárodním trestním tribunálem. Jestli ruská vláda nepřestane předstírat, že se nic neděje a nezahájí vyšetřování, musí to vyšetřit Haag,“ myslí si ruský aktivista Igor Košetkov.

Uvědomění sounáležitosti na Ukrajině

Od začátku války se situace sexuálních menšin na Ukrajině zlepšila. V polovině loňského roku dokonce získala dostatečný počet podpisů petice žádající manželství pro všechny. Má to jeden praktický důvod – povolení těchto sňatků by partnerům umožnilo převzít a pohřbít tělo padlého.

Ještě před šesti lety k LGBT komunitě negativně přistupovala více než polovina Ukrajinců. Roku 2012 dokonce parlamentem prošel návrh zákona který pod hrozbou pokuty zakazoval pozitivní zmínky o homosexualitě na veřejnosti a v médiích. O tři roky později ale Ukrajina schválila antidiskriminační zákon. Týkal se jakýchkoliv menšin včetně homosexuálů.

Konalo se také několik pochodů hrdosti, které však nedopadly dobře. V roce 2019 napadli pochod krajně pravicoví extremisté za použití dýmovnic a kamení.

Dříve se negativní vnímání LGBT komunity napříč ukrajinskou společností pohybovalo okolo 60 %, loni to už bylo jen 38. Dalších 44 % lidí nemá vyhraněný názor a 12 % sexuální menšiny podporuje. Podle průzkumu Mezinárodního sociologického institutu v Kyjevě to před šesti lety byla pouhá 3 %.

Od invaze je ale zřejmý posun. „Ukrajinská společnost se změnila a začali jsme si navzájem pomáhat. To je jeden z důvodů, proč Rusko nezvítězí. Jsme jeden národ, nerozdělíme,“ vylíčila Olha Onipková z KyivPride. Lidé jsou podle ní daleko vstřícnější vůči sexuálním menšinám. „Je to dobrá změna, protože spousty lidí pochopily, že sexuální orientace nebo pohlavní identita nehrají takovou roli, když vás právě tito lidé zachrání. To si myslím, že je skvělé.“

Za vším hledej patriarchu

Gruzii s Ukrajinou spojuje jedna důležitá věc – snaha o připojení k Evropské unii. Právě to je důvod, proč se obě země do jisté míry snaží sexuální menšiny méně diskriminovat. Zakavkazské republice se to však příliš nedaří.

„Přímo ta nenávist a nepřijímání LGBT+ lidí pramení dost ze společenské konzervativnosti, která tam je hluboce zakořeněná a udržuje se v různých sférách. Je tomu tak nejen kvůli církvi, i když ta hraje v Gruzii skutečně velkou roli. Gruzie je jedna z nejstarších křesťanských zemí vůbec a jsou na to velmi pyšní. Je pak tedy jasné, že tomu co se v kostele povídá, naslouchá hodně lidí,“ vysvětlit loni v rozhovoru pro Houpacího Osla reportér VOXPOTU Ondřej Zacha.  

Pravoslavná církev je snad nejvýznamnější překážkou práv sexuálních menšin v postsovětském světě. Čtyři roky před invazí vznikl rozkol mezi konstantinopolským patriarchou této církve a ruskou větví. V roce 2018 patriarchát v Turecko zahájil církevní proces, který vedl k autonomii ukrajinské pravoslavné církve – kyjevského patriarchátu. Tehdejší proruský ukrajinský prezident Petro Porošenko tuto autonomii přirovnal ke členství Ukrajiny v NATO nebo Evropské unii.

Ukrajinská větev pravoslavné církve ale není proti sexuálním menšinám o nic shovívavější. Patriarcha Filaret v prvním roce pandemie obvinil homosexuály ze šíření onemocnění covid-19. „Chceme informovat, že u jeho svatosti patriarchy Filareta z Kyjeva byl během naplánovaného testování detekován covid-19. Jeho svatost nyní podstupuje léčbu v nemocnici,“ napsala církev ve svém příspěvku.

Filaretovi tehdy bylo 91 let a během své kariéry například označil ruského prezidenta Vladimira Putina za ovlivněného satanem. Rozdílné přístupy k sexuálním menšinám tedy zřejmě způsobila stoupající nevraživost mezi Ukrajinou a Ruskem za poslední léta. Paradoxně tedy válka může postavení této komunity alespoň v napadené zemi zlepšit. O nápravě v Rusku zřejmě v dohledné době nemůže být řeč.