V politice si člověk nemůže být nikdy jistý, když neumí počítat

KOMENTÁŘ: Ministerstvo vnitra zveřejnilo seznam oficiálních kandidátů na prezidentské křeslo. Do oficiálního souboje se probojovala známá jména, nicméně ne všechna. Do předvolebních debat bohužel neusednou ti nejzábavnější kandidáti. Protože neumějí počítat.

Zákonnými podmínkami do těchto prezidentských voleb neprošlo hned 12 kandidátů. Základní problém byl s hranicí 50 tisíc nasbíraných podpisů. Tu nesplňovali i kandidáti, u kterých se předpokládalo, že se do boje o prezidentské křeslo dostanou. Důvodem je podle Ministerstva vnitra velká chybovost ve všech kandidátských případech. V podpisových arších některých kandidátů se tak objevili například už zesnulí lidí. Avízem pro nás tedy je, že ani po smrti se politiky nezbavíme. Dalším důvodem bylo i nedohledání podepsaných lidí.

Hlavně to pišme čitelně!

Paradoxem se však stává, že ministerstvo neuznalo podpis ani samotného kandidáta. Stalo se tak v případě Karla Janečka, u jehož podpisu nebylo jasné, zda u čísla svého občanského průkazu napsal jedničku, nebo dvojku. Místo zkoumání údajů má totiž zřejmě ministerstvo jinou taktiku a sází spíše na ukázkový krasopis.

Udivená není jen veřejnost, ale i samotní kandidáti. Rozdíly pro splnění podmínek byly těsné, to však nemění nic na rozhodnutí. Divil se například Karel Diviš. Ten měl při odevzdávání 63 210 podpisů, Ministerstvo však napočítalo 49 884 hlasů. Ty tak byly důvodem stopky pro Diviše. U Karla Janečka už nešlo o tak malý rozdíl, přesto se z více než 73 tis. odevzdaných hlasů stalo po přezkoumání jen něco málo nad 48 tis. hlasů. Přepočítat se tak může očividně i uznávaný matematik, viďte pane Janečku. Neklesejme na mysli, Janeček nám to ještě třeba vyčíslí.

Stále zde totiž existuje záchranná vesta pro všechny zhrzené uchazeče. Možnost odvolat se proti rozhodnutí ministerstva u Nejvyššího správního soudu třeba ještě zamíchá kartami. Cestu za spravedlností podniknou oba dva Karlové.

Tomáš Březina na svém twitterovém účtu sdělil, že se odvolávat nebude. Sám ale nepochybuje o svém jasném vítězství v případě schválené kandidatury. Tak jasné předpovědi si nesliboval ani Janeček, který coby vizionář má lepší kurz v tomto souboji, takže jediné, co můžeme, je nechat Březinu v jeho tvrzení a přesvědčení.

Pro pořádek je však důležité uvést i další kandidáty, kteří se na Hrad také nepodívají. Těmi jsou Václav Hačecký, Roman Hladík, Terezie Holovská, Jiří Horváth, Libor Hrančík, Anna Kašná, Roman Lalik, Josef Roušal, Milan Tomeček a Pavel Zítko. Pokud se pro vás jedná o zcela nová jména, nevadí, pamatovat si je už nemusíte. Hlavní je se z toho poučit a nevstupovat dvakrát do stejné řeky. O tom ví své i Anna Kašná či Libor Hrančík, kteří si zamítnutí od Ministerstva vnitra vyslechli již podruhé a toto motto zřejmě v lásce nemají.

Ententýky, dva špalíky, kdo bude příští hlava státu?

O vysoké nároky na prezidenta státu jsme přišli už dávno. U samotného kandidáta bude bráno jako příjemné plus přijatelná zdravotní karta, schopnost udržet trajektorii chůze a nepřekračování pravomocí své funkce. Pokud bude disponovat aspoň těmito atributy, tak se bude jednat o zlepšení.

Letošní volby nám tedy sice nenabídnou rekordní počet adeptů, ale o hlavní jména nepřijdeme. O post prezidenta se v lednu utkají Andrej Babiš, pro kterého by tak byl Pražský hrad možností před celou, generál Petr Pavel, Josef Středula, Pavel Fischer, občanský aktivista Marek Hilšer, Danuše Nerudová, Tomáš Zima, Jaroslav Bašta či Denisa Rohanová. Přičemž s občanskou podporou do boje jde jen Nerudová a Pavel.