Rozvolnění #1: Feri Schrödinger

Tento text je prvním dílem experimentální série Rozvolnění, která si klade za cíl zachytit události roku 2021 prostředky ležícími mimo hranici žurnalistických konvencí, které však mohou poskytnout nový pohled na věc.

V úterý dvacátého pátého května odpoledne mi začal zuřivě cinkat Facebook. Dominik Feri byl na stránkách Alarmu a Deníku N obviněn ze sériového sexuálního obtěžování a osazenstvo mojí bubliny se s tím snažilo nějak vyrovnat. Protože jakkoliv to někteří z nás tušili, pořád byl šok.

Český diskurz ohledně sexuálního násilí lze stěží označit jinak než jako příšerný. O znásilnění se mluví hlavně v případech, kdy má útočník tmavou barvu pleti a z jakékoliv komplexnější diskuse se nevyhnutelně stává jen další munice pro kulturní válku. Tričko s nápisem „Je suis Weinstein“, které nosil Jiří Strach, je tak pouze obzvlášť viditelným kamínkem v mozaice neznalosti, obviňování obětí i všeobecného sexismu.

Nyní se navíc ukázalo, jak se nejspíš choval člověk, který se alespoň naoko tvářil jako příslib pokroku. Dominik Feri se přihlásil k hnutí MeToo, Dominik Feri podporoval mladé, aby šli k volbám… Dominik Feri podle důvěryhodných zdrojů znásilnil několik žen.

Krátce poté, co celá věc vyplula na veřejnost, zaplnily veřejný prostor vyjádření politiků a mě přepadla úzkost. Měl jsem představu, jak asi budou jejich reakce vypadat, ale i tak mě zasáhly úplně stejně. Ti, kteří sami sebe prodávali jako alternativu k vládě stižené tolika kauzami, najednou mluvili úplně stejným jazykem. Prý je to kampaň. Když pak Feri udělal to jediné, co mohl a odstoupil, tleskali mu a mně se začala kroutit střeva.

Shrödingerova kočka je známý myšlenkový experiment, který měl za cíl ukázat, že v mikrosvětě může mít částice několik vzájemně protichůdných vlastností, dokud není pozorována. V námi vnímaném makrosvětě je pak tento neintuitivní charakter subatomálních částic reprezentován metaforou kočky, která je zároveň mrtvá i živá, dokud někdo neotevře krabici, v níž se nachází.

Ve stejné krabici se však nachází také dohra Feriho kauzy. Stane se z ní jen další zbytečná bitva kulturní války, příležitost ke shazování obětí znásilnění či snad nástroj rasistické propagandy? Bude Jiří Strach nosit tričko s nápisem „Je suis Feri“? Některé reakce na sítích a komentáře vrcholových politiků tomu nasvědčovaly.

Nebo naše společnost dokáže tato hrůzná odhalení využít jako příležitost k tolik potřebné debatě o sexuálním násilí, která u nás měla proběhnout už dávno? Několik důvodů k optimismu přeci jen existuje, ostatně samotná reakce, jakou ten text vyvolal, o něčem svědčí. Celé je to pořád ale příliš čerstvé a teprve čas nám umožní otevřít krabici a zjistit, zda kočka přežila.

Po chvíli sledování zpráv jsem to nevydržel, oblékl se a vyrazil ven v naději, že alespoň na chvíli uniknu tomu nekonečnému řetězci reakcí a reakcí na reakce. Město bylo naproti tomu klidné a nic nenasvědčovalo tomu, že právě probíhá jedna z nejvýznamnějších kauz doby, která je kauz doslova plná.  

Jak jsem se blížil náměstí, zaslechl jsem hovory na hospodských zahrádkách. Řešili pochopitelně Dominika Feriho, o ničem jiném se ten den snad ani mluvit nedalo. A ano, z některých reakcí mi krvácely uši. Většina mi však dodala naději. Diskutující si uvědomovali, že sexuální násilí je vážný problém, že by se s ním mělo něco dělat, a mě napadlo, že kočka možná přežije.