Nevtipný fejetonista Viewegh

KOMENTÁŘ. Začátkem října vyšel v Lidových novinách další článek od stále ještě oblíbeného českého spisovatele Michala Viewegha. Za článek, ve kterém Viewegh mimo jiné nazývá osahávání „nevinným pettingem“, sklidil zaslouženou kritiku. Viewegh se obhajuje tvrzením, že šlo o fejeton. Je ale fejeton stále fejetonem, pokud není vtipný?

Fakt, že to s Vieweghem jde z kopce, můžeme pozorovat již delší dobu. Pomineme-li názory literárních kritiků na jeho knihy a soustředíme se pouze na jeho články v Lidovkách, hutně protkané fňukáním nad prasklou aortou a měnícím se světem, lze záhy dojít k závěru, že zhrzený autor nepřichází  s ničím novým.

Ať už jde o text pojednávající o Vieweghovu vtělení do exmanželčina těla, v němž se chytil za ňadro a hned mu bylo na světě lépe, anebo již výše zmiňovaný článek, ve kterém obhajuje gymnaziální petting na spolužačce. Záměrně nepoužívám pro Vieweghovy texty pojmu fejeton, a to čistě z toho důvodu, že nejsou vtipné. A detail, že Lidovky je nazývají sloupky, uvádím jen pro úplnost.

„Fejetonista děkoval Bohu, že se narodil v zemi, kde jako pubescent mohl vrstevnice osahávat, aniž by tím ohrozil svou budoucí kariéru, neboť žádná z těch holek naštěstí nebyla a není taková severoamerická kráva, aby mu dneska onen nevinný, pětatřicet let starý gymnaziální petting vyčítala,“ píše Viewegh začátkem října.

Hned druhý den se mu dostává odpovědi v podobě dopisu od právníka Houdka. Ten viní Viewegha z toho, že „sexuální násilí zlehčuje a vytváří dojem, že je znásilnění vlastně takový nevinný žertík.“

Hysterie zůstala sedět v koutě

Nejde prostě označit celý text jen za legraci, když někdo používá příhodu z gymnázia vykreslující pokus o znásilnění jako argument proti severoamerické „hysterce“, která po několika letech obvinila Bretta Kavanaugha z pokusu o znásilnění.

V rozhovoru pro Reflex Viewegh tvrdil, že nijak nechtěl zlehčovat sexuální násilí, ale reagoval na účelovost prohlášení Christine Blasey Ford v době, kdy Kavanaugh kandidoval na post soudce Nejvyššího soudu. Ano, jistá účelovost zde být mohla, ovšem nesmíme zapomenout na to, že Ford nebyla jediná, která onoho kandidáta ze sexuálního obtěžování obvinila.

Viewegh dále označuje celé dění v Americe okolo hnutí #metoo a případy obvinění ze sexuálního násilí za genderovou hysterii. Nicméně zase tak rozsáhlá hysterie to přece být nemůže, když nezabránila zvolení Kavanaugha na jednu z nejvyšších soudních pozic v celé americké federaci.

Stejně tak si můžeme připomenout, že ani uniklé nahrávky Donalda Trumpa plné sexistických poznámek o ženách jeho voliče nijak významně nezajímaly a výrazně jeho kampaň nepoškodily.

Báječná léta s Vieweghem are over

V rozhovoru pro DVTV uvedl Vieweghův bývalý přítel a vydavatel Martin Reiner, že spisovatel má po nemoci, kterou prodělal v roce 2012, problém vidět věci v širším kontextu.

V rozhovoru tuto skutečnost vztáhl na spor mezi jím a Vieweghem po přestoupení k jinému vydavateli. Možná ale právě tato neschopnost autora vidět širší kontext problému se sexuálním násilím má na svědomí jeho texty, u kterých si občas říkáte, zda nad nimi alespoň chvíli přemýšlel.

Reiner také v rozhovoru zmínil, že poslední knihy od Viewegha se téměř nedaly bez větších úprav číst a obsahovaly vulgarity problematické pro starší generaci čtenářek, které jsou hlavní cílovou skupinou Vieweghovy literatury.

Nešťastný autor

Celá kauza s bývalým nakladatelem poskytuje i další náhled na vydané „sloupky“, ve kterých se často opakují nářky nad ztrátou krátkodobé paměti a neustálé připomínání prodělané operace prasklé aorty, kterou většina lidí nepřežije.

Naříkání a zhrzenost jsou v podstatě dvěma hlavními atributy, na kterých Viewegh svoje texty staví. Proto nezbývá než zvážit možnost, že se z doposud úspěšného autora stal pouze nešťastný člověk, pro kterého je psaní do novin jistou formou terapie.

Takový člověk by možná mohl zauvažovat nad tím, jak zachránit svou spisovatelskou pověst a neubližovat jí dalšími „fejetony“, které zkrátka nejsou ani chytré, ani vtipné.