Co ti Britové vlastně chtějí?

GLOSA. Hrdý Albion odpočítává nyní poslední měsíce do chvíle, než odvesluje zas o kousek dál od kontinentu. Z českých televizí a novin tu a tam pronikne zpráva, že část Britů proti tomu demonstruje, a že chtějí nové referendum. Ne ale o zrušení toho starého, jak by se nám možná někdo mohl snažit podsunout. Chtějí jen přesně vědět za jakých podmínek se bude moci Brexit realizovat. To jim lidový Nationalpopulismus od početnější odcházející generace a opět jen pro ni, prostě nezodpověděl.

Brexit se blíží skoro stejným tempem, jako Vánoce. Není ještě vidět v každém supermarketu a ani ve vtipných relacích v televizi, ale už se to pozvolna začíná měnit. Jak v Británii, tak i zde.  Jak ostrovy, tak i jejich sousedé za Kanálem se horečnatě připravují. Datum odštěpení Británie z EU je totiž stanoveno už na březen příštího roku.

Těsná většina Britů hlasujících pro Brexit chce suverenitu pro svou zemi, konec solidarity vůči dluhově nesolidárním zemím na jihu a východě Evropy a taky přestat být dílnou pro dělníky z Polska a dalších zemí. Nechtějí už třeba také řešit zavedení daně z internetových odkazů a nebo mají dost kvót na produkci a přijímaní čehokoliv. Lze jim to vyčítat? Rozhodně ne.

Today, Nigel Farage said Belgium is not a real country. He’ll see how real Belgium is when we play England in the World Cup! But perhaps he’s still exploring German citizenship and will be rooting for “die Mannschaft” 😉 🇧🇪 🏴󠁧󠁢󠁥󠁮󠁧󠁿 🇩🇪

— Guy Verhofstadt (@guyverhofstadt) May 3, 2018

Co jim ovšem oprávněně vyčítat lze je, že se k takovému kroku rozhodli spontánně a bez několikaleté přípravy, čímž si zadělali na slušné potíže. Britská koncepce nových vztahů se zbytkem EU se totiž, jak v hlavách kapitánů Brexitu, tak i v hlavách vlády, nezačala rozvíjet ani měsíce před referendem. Začala se rodit až ode dne, kdy překvapený Nigel Farage zjistil, že „to“ vyšlo, a že bude muset svým dětem zajistit taky německé občanství, na které mají nárok po jednom jeho osobním exitu.

Od té doby nepředložili ani jeden dobrý návrh „rozchodu“. Neodstoupil předseda Evropské komise ani Donald Tusk, zato po premiérovi Davidu Cameronovi, který referendum schválil, se slehla zem. Neklesl výrazně kurz Eura, zato Libra padala dolů nejrychleji od Black Wednesday v památném roce 1992. Podpora exitářských spolků po celé EU výrazně klesla, i když ji každodenní bruselská buzerace opět pozvolna vytahuje nahoru.

Vzestup tvrdých socialistů jako důsledek krachu konzervativců

Evropané a remaineři v Británii, kteří by chtěli Brexit překazit, teď ukazují buďto na Skotsko a Severní Irsko, kde se hlasovalo víceméně prounijně anebo na lídra labouristů Jeremyho Corbyna.

Situace mimo Anglii ale rozhodně Británii jako celek nezachrání. Spíš by mohla dospět k rozpadu jiné Unie, než je ta Evropská. Názor, že Jeremy Corbyn je srdcem v EU, je pak ještě směšnější. Odmítá sice Brexit bez dohody, k samotnému odchodu ze sedmadvacítky se však staví ambivalentně.

Pokud bychom zapátrali v jeho starších vyjádřeních, zjistíme, že byl příznivcem Alternativní Ekonomické Strategie, která měla vyhnat Británii z EHS. Navíc byl ještě v roce 2017 zastáncem Brexitu, ve kterém viděl naději, že si bude moci vystavět v Británii svůj angsoc po svém. I přes to, že 65% labouristů volilo prounijně, stanovisko Labour Party zní tak, že„akceptuje výsledky referenda a bude upřednostňovat národní zájmy.“

Bezradnost současné vlády Theresy May je vidět už v projevu na téma pobrexitové Británie. Z toho si pamatujeme snad pouze taneček na píseň Dancing Queen, jelikož jinak neřekla nic podstatného.

Celý vývoj může tedy vyústit v nové volby, což je zatím pium desiderium Labouristů.  Pak by hrozilo, že by se k moci dostala krajně-levicová partaj s konexemi k palestinským teroristům. Že by tím Británie vydělala, je krajně nepravděpodobné. Co s bohatou zemí udělá socialismus, je známo z Venezuely. Pozice konzervativců a labouristů jsou nyní vyrovnané s tím rozdílem, že Labour Party naposledy mírně vedla kolem 3. října.

People’s vote není antibrexit

Co může ještě zasáhnout do téměř jistého procesu odštěpení Spojeného království, je iniciativa People’s vote.  I když je mediálně a populárně interpretovaná jako antibrexitová, je to z velké části nesmysl. I když People’s Vote podpořily rozhodující prounijní organizace a thinktanky, iniciativě jde o zabránění scénáře, který nechtěla ani většina stoupenců Brexitu. Chtějí pouze, aby dohoda o odchodu Británie z EU, byla také schválena všelidovým hlasováním.

„Stále více z nás – a to ať jsme již volili pro a nebo proti –  zjistilo, že se blížíme ke zpackanému Brexitu… Budoucnost této země a mladých lidí je až moc důležitá, než aby ji rozhodli jen politici, kteří se neshodnou na tom, co je vlastně národním zájmem. Nikdo nevolil proto, aby byl chudší, aby náš veřejný sektor strádal a nebo proto, abychom platili 40 milionů liber za rozvod,“ uvádějí zástupci People’s Vote .

Brexit bude úspěšný, jen když nevyústí v oplocenou Británii

Výdělečnost riskantního podniku jménem Brexit je  výrazně odvislá od vybudování neregulované individualistické ekonomiky. Za předpokladu, že se k moci dostanou nacionalisté nebo socialisté, se „investice“ do Brexitu nevyplatí.  Tou „investicí“ je myšlen pád libry, zdražení některých základních potravin, vyvolání nestability ostrovního svazku a risku budoucího odchodu velkých firem na kontinent.

To je varováním i pro Českou republiku, kde většinu hlasů euroseparatistů taky drží strany, které z České republiky buďto chtějí udělat nacionalisticky izolovanou zemi, a nebo z nás již v minulosti socialisticky izolovanou zemi udělaly.

https://www.facebook.com/bbcthree/videos/quickies-breaking-up-with-a-remoaner/2243826552508985/