Myslím si, že prosazování ženské otázky zní lépe z úst muže, říká kandidát Hilšer

Marek Hilšer se o funkci prezidenta snažil už v roce 2018. Po úspěšně prezidentské kampani se stal senátorem. Letos se o Hrad snaží znovu. Ve svých prioritách akcentuje svou osobní nezávislost na lobbingových uskupeních stejně jako nutnost osamostatnit se od Číny, Ruska a dalších diktátorských režimů. Stačí to, ale aby dokázal přes nepříznivé průzkumy vyhrát?

Rozhovor vedli Jiří Šumný a Amálie Honová

Během své nedávné konference jste řekl: „Přestaňme se zabývat zlem, menším či větším. Prostě ho nevolme.“ Znamená to, že vy jste dobro?

Já se nenazývám dobrem. Je to reakce na to, že se veřejným prostorem šíří úvahy o tom, že raději budeme volit menší zlo. Dáváme mu hlasy místo kandidátů, kteří možná nemají moc velkou šanci, ale rádi bychom je volili. S tím jsem se setkával už v minulé volbě. Lidé mi říkali, že jsem jim byl v prvním kole sympatický, ale báli se, že nemám šanci. Že by to byl vyhozený hlas. Po druhém kole byla spousta lidí zklamaná, protože měli pocit, že jim volba menšího zla stejně k ničemu nebyla. Myslím, že takový defétistický přístup nevede k žádné změně.

Kdo je pak tedy zlo?

Já si myslím, že demokracii neprospívá prosazování nejrůznějších osobních zájmů v politice. Škodí jí také ti, kteří podvádějí a nehledí na veřejný zájem. O pražský hrad se například uchází lidé, za kterými stojí různé vlivové skupiny. Ty mají zájmy, o kterých často ani nevíme. Já jako kandidát nabízím někoho, kdo před pěti lety naprosto nepoznamenaný politikou kandidoval. Nestál jsem ani po boku strojařů, exekutorů nebo právnických skupin. Nezávislý jsem doposud. Myslím si, že to je to, co mě odlišuje.

„Průzkumy přece neurčují kvalitu kandidáta“

Stejně jako Andrej Babiš jste technicky i stranický kandidát. Kandidujete za svoji stranu. Proč jste ji založil?

Měl jsem zkušenost, že když člověk kandiduje bez finančních prostředků, má prázdné ruce proti velkým hráčům. Takovým, o kterých jsem mluvil před chvílí.  Udělal jsem to tedy proto, abych měl právnickou osobu a také abych měl příspěvek na mandát. Ten nestraničtí kandidáti nedostávají. Bez něj to moc nejde, pokud chcete webové stránky nebo pořádat debaty. Zároveň jsem si ale chtěl v tomto ohledu udržet nezávislost.

To se pro někoho může jevit jako obcházení systému. Neměl by jít senátor spíše příkladem?

Není to obcházení systému. Může to udělat každý. V České republice jsou politické strany, které ani nejsou v parlamentu a dostávají příspěvky. Nevím, proč by nemohlo existovat hnutí, které vzniklo k podpoře politické činnosti Marka Hilšera. Peníze jsou auditovány a nejde mi z nich do kapsy ani koruna. Dokonce mám nad rámec zákona transparentní výdaje. To mají snad jenom piráti.

Zaznívají hlasy, které tvrdí, že vaše kandidatura je pouze kampaní za znovu zvolení do senátu. Není na tom ale něco pravdy? Budete znovu kandidovat do senátu?

Zeptejme se na to, jaké jsou kampaně ostatních kandidátů. I kdyby to byla kampaň za znovu zvolení do Senátu, nebylo by to nic neobvyklého. Vy nechcete, aby na prezidenta kandovali poslanci a senátoři?

Nehodnotím to. Jen se ptám, jestli to máte v plánu.

Chápu. Ano, to se uvidí. Ale tohle rozhodně není kampaň do Senátu. Kdyby byla, tak chodím po Žižkově a Praze 2 a nejezdím po celé republice. Na mém Facebooku jste si všimli, že jsem se svým petičním stánkem objel minimálně čtyřicet míst. Jezdil jsem s ním sám, potkával jsem se s lidmi. Tohle je narativ, který šíří lidé, kteří proti mně nemají nic relevantního. Snaží se podsunout, že dělám kampaň do Senátu. Před pěti lety jsem kandidoval, aniž bych pomýšlel na nějaký senát. Lidé mě po prezidentských volbách naopak povzbuzovali, abych pokračoval ve veřejné činnosti. Já v politice tedy zůstal, dokonce jsem kvůli ní přerušil svou vědeckou činnost. Myslím si tedy, že takové spekulace nejsou založené na žádném racionálním argumentu.

Průzkumy vám příliš velké šance nedávají. Vy ale neplánujete odstoupit. Ovlivňuje v tomto vaše rozhodnutí tlak, který vás k tomu vyzývá?

Ten tlak samozřejmě není příjemný. Já jsem ale pevný ve svých zásadách. Podle mého názoru by demokracii neměly utvářet spekulace na základě volebních průzkumů. Demokracii utváří svobodné volby. Chápu, že některé zájmové skupiny, které do kandidátů investovaly velké peníze, si přejí, aby se jim nezávislí kandidáti klidili z cesty. Nepřijde mi v pořádku, aby se kandidáti s čistou minulostí vyzývali k odstoupení. Průzkumy přece neurčují kvalitu kandidáta. Není to taky trochu manipulace? Neříkám, že jsou ty průzkumy zmanipulované. Ale to, jak se využívají, může ovlivňovat rozhodování lidí.

Kromě senátora jste i doktorem. Jak byste tuto jedinečnou zkušenost uplatnil na Hradě?

Jsem doktor vzděláním, jinak jsem dělal převážně vědu. Jako student medicíny nebo například jako dobrovolník v Africe jsem se setkal s lidmi, kteří prožívali utrpení, bezmoc a nemoci. To na mně, myslím, zanechalo stopy. Jsem si naprosto jistý tím, že prezident by se měl zastávat té části společnosti, která je ohrožená. Silných a úspěšných tady je hodně. Ti se vždy budou umět nějak prosadit. Úkolem prezidenta je držet ochranou ruku nad těmi, kteří se cítí ohroženi. To je součást mé podstaty a přesvědčení. Nevím, jestli mě to naučila medicína, nebo jsem si ji vybral právě proto. 

Co vidíte jako největší nedostatky českého zdravotnictví?

Myslím, že velký a důležitý problém je nedostatek lékařů. V malých městech obzvlášť. Nemůžu vám ale slibovat, že to jako prezident vyřeším. To by nebylo v mých pravomocích. Je to ale určitě téma, které mě trápí. Předkládal bych ho politikům a apeloval na to, aby bylo vážně řešeno.

Byl byste pro zavedení dvojího standardu ve zdravotnictví?

S tím nesouhlasím. Jsem přesvědčen, že zdravotní péče by měla být hrazena ze zdravotního pojištění. Pokud někdo chce lepší kvalitu, ať si platí soukromé zdravotnictví. Mix ve státních klinikách podle mě neprospívá. Nejde to dobře oddělit a mohla by vzniknout dvojí péče z veřejného systému. Dokud neuvidím nějaký rozumný návrh, jak by to mělo fungovat, tak s tím nemohu souhlasit. Teď zrovna mám na stole jeden případ soukromých klinik Andeje Babiše, které z toho systému vyzobávají jen to, co je pro ně výhodné. To je na úkor veřejného systému.

Vetoval byste tento návrh?

I kdybych to vetoval, nejspíš by to prošlo. Snažil bych se ale svůj vliv využít k tomu, aby se takové věci neděly.

České zdravotnictví prošlo a prochází velkou zkouškou. Kromě vzpamatování se z pandemie jsou v současnosti nedostatkové některé důležité léky. Řekl byste, že se jedná o chybu evropského zdravotnictví, které se příliš spoléhá na dodávky z Asie? Nejsme stejně jako na plynu z Ruska závislí i na lécích z Číny?

Problém to je. To je ale evropská závislost na Číně obecně. Můžeme závislost vztáhnout na problematiku obnovitelných zdrojů stejně jako na léky. Jakákoli závislost na Číně je naším bezpečnostním rizikem. Do budoucna musíme ten vztah úplně přehodnotit. To už se snad díky covidové krizi začíná trochu dít.

Takže byste proti tomu jako prezident vystupoval…

Já už proti tomu vystupuji. Sám jsem například jako senátor v době, kdy naši představitelé prosazovali tzv. pročínskou politiku, navrhl usnesení kritizující potlačování lidských práv v Číně. To v té době bylo něco unikátního. Vždy jsem vystupoval proti totalitním režimům. I jako obyčejný občan.

Prezident muž může prosazovat feminismus lépe než žena

Budoucí prezident bude hlavou rozděleného státu. I když se to může zdát jako klišé, jak byste společnost spojit?

To je velké téma. Já si myslím, že společnost může spojovat prezident, který má důvěru, že pracuje pro veřejný zájem. Musí být jasné, že neprosazuje soukromé zájmy zájmových skupin, oligarchů či kohokoli jiného. Tak se vytváří důvěra. Lidem v politice vadí pokrytectví, korupce a když politika nehledí na jejich zájmy. To je to, co rozděluje společnost. Část lidí přestává důvěřovat tomu, že demokracie je systém, který může naplnit jejich legitimní zájmy. Když se člověk stane obětí obchodu s chudobou a potom zjistí, že jsou v něm zapojeni třeba i politici, přestane důvěřovat v systém jako takový. Proto by měl prezident pojmenovávat věci pravými jmény a stát za občany. Nedělám si iluze, že by se mně nebo komukoli jinému podařilo během pár let společnost nějak zásadně změnit. Můžeme ale částečně navrátit důvěru v demokracii.

Myslíte si, že lze spojit všechny? Přesvědčoval byste i podporovatelé Vladimíra Putina?

Myslím, že je potřeba s nimi mluvit, ale zároveň si stát pevně za demokratickými hodnotami. Není možné je označovat jako dezoláty. Určitě bych se diskuzi s nimi nebránil, protože je vlastně naším úkolem takové lidi získávat na stranu hodnot. Možná, že kdyby s nimi mluvil prezident, možná by se mu podařilo je přesvědčit o tom, že demokracie je systém, který prospívá běžným lidem víc než nějaká putinovská diktatura. Jestli by se mi to podařilo, je už jiná otázka. Rozhodně bych ale nelámal hůl nad velkou částí společnosti.

Co byste třeba takovému člověku řekl?

Snažil bych se mu na řadě případů ukázat, proč putinovský režim neprospívá lidem. Mám zkušenost, že když s lidmi mluvíte upřímně, většinou se rozejdete v dobrém. I když se třeba neshodnete na stejném závěru. To je podle mě dobrý začátek pro spojování společnosti.

Vy jste byl jeden z prvních, kteří na hrozbu Putina poukázali. Proč toho nevyužíváte více v kampaní? Stydíte se za svoji aktivistickou minulost?

Nestydím. Ty fotografie jsem sdílel u sebe na Facebooku. Myslíte, že bych se měl teď svlékat? V každé debatě se o své aktivistické činnosti v souvislosti s Ukrajinou zmiňuji. Mluvím o tom, jak jsem stál před ruskou ambasádou do půl těla. Myslím si, že je dobře, že už jsme na to hrozící zlo poukazovali v té době.

Máte pocit, že jste z aktivismu jako politická osobnost vyrostl?

Už jsem senátor. Moje role je v tomto smyslu jiná než role aktivisty. Aktivismu stále fandím. Myslím si, že je důležité, aby lidé nenásilným způsobem dávali najevo, když s něčím nesouhlasí. Politici se tak mohou dozvědět, že něco dělají špatně. Aktivní občan je jedním z pilířů demokracie.

Na Twitteru píšete, že jste zastáncem rovného zastoupení žen v politice a vrcholných funkcích. Odmítáte ale kvóty. Jaké jiné řešení ale vidíte? Jak byste ho jako prezident prosazoval?

Já kvóty z principu neodmítám. Zároveň ale nejsem někdo, kdo by je zásadním způsobem prosazoval. Vím o tom, že snad ve Švédsku byly prospěšné. Všiml jsem si ale, že samotné ženy je odmítají. Neříkám že všechny. Pojďme se tedy bavit o tom, jestli pro ně dávají smysl, nebo ne. Já se spíše kloním k tomu, aby to do společnosti přišlo přirozenou cestou. Každé nařizování v tomto ohledu budí také odpor. Jsem otevřený novým věcem a jsem pro diskuzi.

Vedl vás tento postoj k jmenování kancléřky?

Určitě. My spolu hodně diskutujeme právě ženskou otázku. Ona to téma hodně nese. Přestože je třeba věřící, mám pocit, že nepodléhá stereotypům. Myslím, že bychom při otevírání prostoru ženám byli dobrý tandem. Mám navíc za to, že by prezident, jako muž a feminista, mohl tu problematiku prosazovat lépe než žena. Jde o to, přesvědčit i ty muže. Myslím si, že prosazování ženské otázky zní lépe z úst muže. Já bych se tomu snažil pomoct.

Takže jste feminista?

Pokud se za feminismus považuje rovnost muže a ženy, pak ano.

Jak byste zhodnotil vládní postoj k uprchlíkům z Ukrajiny? Přišel vám správný?

Určitě. Jsem rád, že jsme jim pomohli. Vláda pomohla lidem, kterým padaly bomby na hlavu. Hlavně ženám a dětem a to je přece náš úkol. Já sám jsem na Ukrajině byl na začátku října, vezli jsme tam jak pomoc pro vojáky, tak i tu humanitární.

S Ukrajinou souvisí i energetická krize. Dělá vláda pro své občany dost?

Já se nepovažuji za specialistu na to, jak by vláda měla postupovat při zastropování energií. Mám za to, že vláda by měla cíleně pomáhat lidem, kteří to potřebují. Plošná opatření v tomto případě pomáhají i lidem, kteří pomoc nepotřebují. Mezi ty bych se řadil třeba já jako senátor. Mám dostatečný plat na to, abych se se zdražováním energií vypořádal. Přibývá ale lidí, v jejichž silách to není. Dnes už to skoro zasahuje i do střední třídy. Na ty bychom měli cílit prostřednictvím různých příspěvků na bydlení nebo sociální podpory. Náš stát bohužel není dostatečně digitalizován k efektivnímu cílení takových opatření.

Sám jste zastáncem komunitní energetiky a obnovitelných zdrojů. Jak byste jako prezident tyto alternativy tlačil?

Hodně bych o tom mluvil. Byl tady budován negativní pohled na obnovitelné zdroje, který podle mě stále platí. Byl tady také velký zájem o to, aby se brzdila demokratizace energetiky. Vzpomeňme si například na Václava Klause, který neustále brojí proti ochraně životního prostředí. To je podle mě velká chyba, protože to podporovalo závislost na ruských fosilních zdrojích. To je přesně jeden z případů, kdy se soukromý zájem dostává do politiky a škodí společnosti.

Rád bych úplně otočil tenhle ohled, protože obnovitelné zdroje pomáhají běžným lidem. Snažil bych se také apelovat na to, aby stát finančně podporoval občany vyrábějící elektřinu z obnovitelných zdrojů. Když jsme ochotní investovat miliardy do atomové elektrárny, měli bychom postavit i solární elektrárnu na střechách lidí.

Na začátku energetické krize se znovu začalo mluvit o tom, že by se mohly prolomit limity těžby uhlí. Co byste dělal, kdyby k tomu došlo?

Co se týče uhelných limitů, ta debata už je trochu pasé. Jednalo se spíše o tom, jak dlouho ještě těžit uhlí. Samozřejmě musíme vycházet z reality. Tou je, že nemáme plyn a bez uhlí zatím nejsme soběstační. Musíme tedy využívat zdrojů, které máme. Zároveň se ale co nejrychleji musíme dostat do bodu, kdy uhlí nebudeme muset těžit. Já pocházím z Chomutova a vyrůstal jsem mezi povrchovými doly. Vnímal jsem i ty vesnice, které kvůli těžbě zanikly. To už dnes podle mého názoru dělat nemusíme a je třeba se otevřít novým technologiím.

Říkal jste, že jste z regionu. Proč podle vás stále nejsou tak atraktivní, aby v nich lidé zůstávali? Kde byste takové selhání chtěl napravit?

To je strašně důležitá otázka. Myslím, že jsme se na ty regiony trochu vykašlali. Například v podpoře školství. Ukazuje se, že tam jsou velké rozdíly v kvalitě vzdělávání. Nejhorší je to v bývalých Sudetech. Tam musíme finančně podporovat školství, aby se tam budovala inteligence. Ta situace se zhoršuje a nůžky se rozevírají. Lidé musí mít důvod se vracet. Dále je nutná podpora místního průmyslu. To je cesta, jak tam přilákat více lidí. Kraje mají také problémy s exekucemi.

Navrhuji koncept motivačního příjmu, který se už během covidu testoval v Kyjově. Rád bych otevřel debatu o nových postupech. Jako prezident bych do těch krajů jezdil a mluvil se starosty. Já sám jsem členem klubu STAN. Lokální politici jsou ti, kteří mají největší důvěru lidí. Prezident by se měl stát jejich hlásnou troubou.