Queer aktivismus je cesta, na jejímž konci je zrovnoprávnění LGBTQ+ lidí s celou společností

Z pohledu aktivismu je rovnoprávnost téma, které se v České republice řeší téměř 100 let. V jakékoliv zemi se začne řešit téma LGBTQ+ lidí, aktivizuje se i protistrana a společnost začne víc podléhat strachu než podloženým faktům. Na otázky, co je to queer aktivismus a jaké jsou jeho cíle, pro Houpacího osla odpověděli JsmeFér, Ollove, Trans*parent a Most Pride.

Snahy o uzákonění manželství pro gay a lesbické páry odstartovaly na počátku 90. let po sametové revoluci. Registrované partnerství bylo uzákoněno v roce 2006, tomu ale předcházela dlouholetá snaha aktivistů té doby. Od roku 2006 se ale už nic nezměnilo.

Zajímavostí je, že Československo bylo jednou z prvních zemí na světě, která vydávala časopis zaměřený pro sexuální menšiny. Začal vycházet v roce 1931 pod názvem Hlas sexuální menšiny. Z pohledu českého aktivismu je tedy rovnoprávnost téma, které se řeší už téměř 100 let.

Podle mezinárodní organizace ILGA-Europe je Česká republika v oblasti lidských práv leseb, gayů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů na 32. místě ze 49 evropských zemí. Sňatky gayů a leseb jsou momentálně legální ve čtrnácti zemích EU.

Cesta, na jejímž konci je zrovnoprávnění

Queer aktivismus je cesta. Cesta, na jejímž konci je zrovnoprávnění LGBTQ+ lidí s celou společností. „O tom to vlastně celé je, proto se konají veškeré akce a pride festivaly. Myslím si, že rovnoprávnost je jedna z hodnot, na které by ve společnosti mělo záležet. To, jak se lidé nebo představitelé státu chovají k různým skupinám lidí nebo menšinám, je ukazatelem toho, jak je stát svobodný, demokratický a spravedlivý,“ popisuje Filip Milde za iniciativu JsmeFér.

Podle Most Pride je aktivismus soubor aktivit, které dělá jedinec, či skupina osob, které chtějí upozornit na určitý problém, s nímž se queer lidé potýkají. Může to být jak formou protestu, tak i formou kampaně či kulturní akce. Samotný Most Pride se také považuje za queer aktivismus, jelikož aktivizuje queer lidi ze severu Čech a přiměje tamější veřejnost se o tematiku queer lidí více zajímat.

Aktivismus tedy může být úplně cokoliv. Jsou to jak velké, tak i malé kroky jednotlivce nebo skupiny, které mohou pobouřit zbytek společnosti. Není to jedna věc, ale soubor věcí, které společně mohou vést ke změně.

Požadavky jsou jasné

Po útoku u baru Tepláreň v Bratislavě se 23 českých lidskoprávních organizací a spolků dalo dohromady a představily vládě České republiky výzvu se třemi konkrétními legislativními kroky a požadavky, které by měli zákonodárci přijmout, aby se situace zlepšila.

Prvním požadavkem výzvy Společně proti nenávisti je novelizace trestního zákoníku tak, aby zajistil zařazení LGBTQ+ lidí mezi skupiny osob specificky chráněné trestním zákoníkem před předsudečným násilím. Druhým požadavkem je schválení zákona o manželství pro všechny páry, který je předložen v poslanecké sněmovně. A nakonec: zrušení povinnosti kastrace trans lidí pro účely úřední změny pohlaví. Jednotlivé kroky jsou rozepsané na webových stránkách Společně proti nenávisti, kde je také možné výzvu podepsat. Ke dnešnímu dni výzvu podepsalo 23 517 lidí.

Výzva se týká primárně LGBTQ+ lidí, rodin a dětí. Celkově jde ale o to, aby lidé ve společnosti akceptovali rozmanitost toho, že každý člověk je jiný.„Pokud tohoto stát a společnost dosáhne, pozitivně se to dotkne i ostatních skupin, třeba žen, mentálně postižených, handicapovaných, různých menšin a dalších,“ zdůrazňuje Milde.

„Pro nás je opravdu důležité zrušení sterilizací při úřední změně pohlaví. Jsme jednou z posledních zemí evropské unie, ani Rusko nemá povinné sterilizace trans lidí. Dalším důležitým krokem je zvýšení povědomí o intersex lidech. O těch se skoro nemluví a jsou na nich prováděné operace už od útlého věku. Jen v pěti zemích na světě je toto nelegální. Evropský soud pro lidská práva to označil za mučení a stejně se to děje dál,“ pokračuje organizace Trans*parent. Požadavky na sterilizaci zmapoval spolek Queer Geography z. s.

Intersex funguje jako zastřešující pojem pro řadu netypických pohlavních variací. Zatímco se cis ženy rodí s chromozomy XX a cis muži s chromozomy XY, intersex lidé můžou mít variace XXY, XXX, XYY nebo třeba X0 a/nebo nejrůznější podoby genitálií a pohlavních žláz (gonád). Jejich pohlavní znaky tedy nejsou jednoznačně mužské, či ženské. O tomto informuje Trans*parent na svých webových stránkách.

Ne každý potřebuje být aktivista, ale každý potřebuje pocit sounáležitosti

Každá akce, třeba Happening za manželství pro všechny nebo ve finále i Prague Pride, má více cílů. Akce mají upozornit na témata, která organizace považují za důležité. Měly by oslovit politiky, ti by pak začali konat a naplnili aktuálně představenou výzvu Společně proti nenávisti.

„Zároveň je to příležitost pro lidi, kteří problematiku vnímají stejně, aby se setkali nebo seznámili. V případě festivalu Prague Pride, který není jen o průvodu, ale je to sedmidenní festival, je to pro spoustu lidí jediný prostor nebo příležitost, kam mohou jít a cítit se v bezpečí, být sami sebou. Možná se to nezdá, ale pro lidi to má obrovský význam, takže cílů je určitě víc,“ uvádí Milde.

„Myslíme, že je potřeba zlatá střední cesta mezi aktivismem a akcemi pro podporu komunity. Nakonec bez komunity nemůžete dělat žádný aktivismus. Ne každý také potřebuje být aktivista, ale každý potřebuje pocit sounáležitosti. Důležitá je konformita, pocit bezpečí a socializace. Širší veřejnost má také možnost vidět, že jsme úplně normální lidé. Ukazujeme, že nejsme takoví bubáci, jak si mohou myslet,“ říká Ollove.

„Jde nám hlavně o to, aby se queer lidé alespoň jeden den v roce cítili dobře, takzvaně mezi svými,“ odpovídá spolek Most Pride. Na Mostecku je obecně kultura na bodu mrazu a queer kultura tu už vůbec neexistuje. Také chtějí místním ukázat, že queer lidé žijí opravdu všude, i v Mostě.

Společnost se mnohem víc radikalizuje

Jakmile se v jakékoliv zemi začne řešit téma LGBTQ+ komunity, aktivizuje i protistrana. Do společnosti se začnou vpouštět homofobní výroky. „Společnost začne víc podléhat strachu než podloženým faktům, které máme třeba ze zemí, kde je už manželství uzákoněné,“ vysvětluje Milde.

Zaujatý projev proti LGBTQ+ lidem je nadále vážným problémem ze strany politiků, náboženských vůdců, anti-LGBT aktivistů a médií. Například bývalý prezident Miloš Zeman se na CNN Prima News v roce 2021 vyjádřil velmi nenávistně vůči transgender lidem. Řekl, že jsou mu „tihleti transgender bytostně odporní“. Nebo předseda hnutí SPD Tomio Okamura loni v dubnu prohlásil, že „kdyby měl být adoptovaný stejnopohlavním párem, radši by skočil z okna“.

Šest mužů na Prague Pridu v roce 2019 v centru zapalovalo duhové vlajky, jeden z nich pak na základě homofobního motivu pálil na účastníky světlicemi. V srpnu soud útočníka Michala Sýkoru očistil, zůstal tak bez trestu. To je pro queer komunitu také otřesný vzkaz.

Pak jsou tu třeba příspěvky známého hračkářství Dráčik, kde majitel slovenské firmy, která má pobočky i v Česku, vyjadřuje homofobní názory na LGBTQ+ komunitu. „Není to vůbec jejich obor, ale dělají si aktivistický blog,“ vyjadřuje se k situaci Trans*parent.

A nakonec noční útok u baru Tepláreň v Bratislavě, kde střelec zabil dva muže. Jednalo se o čin namířený proti sexuálním menšinám. „Útok s lidmi samozřejmě strašně otřásl. Skutečně se začínají bát sami o sebe a své rodiny. Už to není jenom něco, co se stalo někde v zahraničí,“ vysvětluje Milde.

„Dostáváme velké množství výhružek, zejména ze strany mládeže, což nás dost znepokojuje,“ uvedlo pro Houpacího osla Most Pride. To, že se společnost mnohem více radikalizuje, si myslí i členové sdružení Ollove. Nemyslí si ale, že jenom vůči LGBTQ+ lidem, ale že se obecně radikalizuje proti všem menšinám. Může to být způsobeno tím, že procházíme ne jednou, ale hned několika krizemi najednou.

Strach vychází z neznáma

Vždy se najde někdo, kdo bude někoho nenávidět za cokoliv. Toho se bohužel asi nikdy nezbavíme, ale můžeme udělat kroky, aby nebyla nenávist tak rozšířená. K tomu právě směřuje i již zmiňovaná výzva. „Věříme a dokládají nám to i příklady a data ze zahraničí, že když skutečně dojde k narovnání práv LGBTQ+ lidí a stanou se tak plnou součástí společnosti, tak se zvyšuje úroveň jejich přijetí. Odbourají se tím obavy, lidé uvidí, že se není čeho bát. Tím zároveň klesá i nenávist nebo agresivita,“ odpovídá Milde.

Trans*parent zmiňuje, že k zastavení nenávisti může vést také vzdělanost a fakta. To je jediná cesta, jak se zbavit strachu. Pro starší osoby jsou to nové věci, které se posouvají příliš rychle nebo jim je problematika vysvětlena jazykem, kterému nerozumí. O to více se pak bojí. Určitě by se o problematice dalo mluvit i na školách například v sexuální výchově.

Podle Ollove by se politici měli vyjadřovat více neutrálně, ne nenávistně. Hodně lidí vzhlíží k někomu, kdo má postavení ve společnosti, jako jsou právě politici. Lidé přebírají jejich názory a pak se podle nich chovají. Důležité je také zvyšování všeobecného povědomí, větší reprezentace v médiích a přinášení témat do společnosti. O problematice mediální reprezentace queer komunity informuje například spolek Queer Geography z. s.

Ze strany státu je co dohánět

Poslední legislativní krok proběhl v roce 2006 a od té doby opravdu stát neudělal vůbec nic pro zlepšení života a kvality života LGBTQ+ lidí, rodin a dětí. Takže ze strany státu je určitě co dohánět.

Podpora na individuální nebo lokální úrovni je vyšší a má narůstající tendenci. JsmeFér například spustili aktivitu Férových starostů, kde se starostové měst přihlašovali k Férové výzvě, tedy že by chtěli oddávat stejnopohlavní páry na radnicích. Kvůli covidu s touto aktivitou přestali. V tuto chvíli se výzvy účastní přes 50 starostů a další se sami ozývají.

V MostPride mají zkušenost jinou. Od města Most se velké podpory nedostalo. Spíše naopak, snažili se celou akci bojkotovat, nakonec ale vedení města vyšlo vstříc. To potvrzuje i Ollove: „Záleží na jakém místě v České republice jste. Někdo žije v hodně homofobním prostředí, někdo to vůbec nepociťuje, to může být i problematika města vs. vesnice. Někdo je informovaný, někdo má předsudky.“ Dál ale zmiňují, že s městem Olomouc je komunikace dobrá. Na magistrátu byly prý ochotní a milý, když šlo o organizaci pochodu. Určitě se ale nejedná o aktivní podporu, sami se nijak neangažují.

Nový prezident Petr Pavel manželství stejnopohlavních párů jasně podpořil a deklaroval, že by zákonu nestál v cestě. „Ano, podporuji. Jsem toho názoru, že všichni lidé by měli mít stejná práva bez ohledu na svou orientaci, není to důvod někoho diskriminovat. Při adopcích je rozhodující dítě. Když si srovnám kvalitu života dítěte bez rodiny v domově a kvalitu života dítěte ve stabilním prostředí s milujícími rodiči, nehraje roli, jakého jsou pohlaví,“ odpověděl Pavel na otázku Deníku.cz.