Abychom nebyli levná pracovní síla, nemohou být odbory sprosté slovo

Zaměstnanci firmy Nexen Tires na Žatecku v pondělí vstoupili do stávky. Snaží se její pomocí docílit uzavření kolektivní smlouvy, která by jim zajišťovala důstojné pracovní podmínky. Její trvaní se bude odvíjet od ochoty vedení firmy přistoupit na jejich požadavky.

Zaměstnanci ve továrně nedaleko Žatce od začátku týdne stávkují. K tomuto kroku se uchýlili proto, že jihokorejská firma stále odmítá přistoupit k uzavření kolektivní smlouvy. Té se domáhají už více než tři roky. Má všem zaměstnancům zajišťovat důstojné pracovní podmínky.

Předseda odborového svazu KOVO Roman Ďurčo pro Houpacího osla uvedl, že k jejímu uzavření mělo dojít už na konci roku 2021, ale jihokorejské vedení z dohody na poslední chvíli vycouvalo.

Od té doby zaměstnanci vstoupili do stávkové pohotovosti, která trvala až do tohoto víkendu. Podle Ďurča jde o stav, kterým v posledních většinou vyjednávání s firmami končilo. Během pohotovosti se domluvily podmínky a k samotné stávce tak nemuselo dojít.

To ale není případ Nexen Tires, kde podle obou stran vyjednávání provázela velká neochota. Od pondělí se tak zaměstnanci rozhodli protestovat před fabrikou. Přímo se do stávky zapojila pětina z tisícovky pracovníků, odbory však uvádí, že má akce většinovou podporu. Jsou také vidět její výsledky.

Důstojnost není přehnaný požadavek

Provoz ve fabrice stojí a noviny plní zprávy o finančních ztrátách firmy. Ty se podle vedení společnosti vyšplhaly ke dvaceti milionům korun za den. Svoje propočty se ostatně v komunikaci se zaměstnanci i médii nebojí použít. Ďurčo uvedl, že na stávkující zaměstnance je tímto vyvíjen nátlak. Dozvídají se, že budou nuceni škody doplácet nebo že budou nahrazováni.

Vedení Nexen Tires se podle všeho rozhodlo vsadit na narativ, že stávkujících se rozhodli škodit jak firmě, tak ostatním zaměstnancům. Od společnosti, která na levné práci svých zaměstnanců vědomě vydělává, se nejspíš nedá čekat příliš odlišný postoj. Je ale důležité, aby takový pohled nebyl normou.

Vydělávající společnost nemůže v době, kdy se všechno dramaticky zdražuje, platit zaměstnance stejně nízkou částkou jako před pěti lety. Pokud to dělá, neměli bychom jako na problém pohlížet na zaměstnance, kteří se rozhodnou vzít svou situaci do vlastních rukou. Není radikální poškodit zaměstnavatele, který dlouhodobě poškozuje svoje zaměstnance. A to firma, která odmítá reflektovat potřeby svých zaměstnanců a nerespektuje jejich snahy nepochybně dělá.

Nechceme je zruinovat

Můžeme se ale na chvíli řídit tím, že pokud někdo není schopný se uživit, dělá něco špatně. Nemělo by to samé platit i pro firmu, která není schopná zaplatit za práci, kterou si od svých zaměstnanců kupuje? Podle předsedy OS KOVO ale tohle není případ, kdy by firma na platy zaměstnanců neměla prostředky.

Odbory se podle něj nesnaží Nexen Tires zruinovat, ale spíše dojít ke společnému řešení. Problém vidí spíše v tom, že vedení prosperující firmy vidí umístění fabriky jako možnost využívání levné pracovní síly. Upozorňuje také na to, že Nexen Tires nejsou ochotní vyjednávat s profesionálními odboráři, kteří se touto problematikou dlouhodobě zabývají. Dokládá to tím, že když na firmou smluvenou schůzku přišli zástupci OS KOVO, byli téměř vyvedeni. Nepříznivé jednání ale podle něj přispívá spíše k tomu, že se ke stávce přidává stále více lidí. Vyjádření samotné firmy se nám nepodařilo dostat.

I když je nutná aktivita samotných zaměstnanců, v tomto případě v nich zaměstnavatelé viděli slabého protivníka. Ukazuje to nutnost se organizovat a sdílet zkušenosti napříč pracovišti. Ďurča navíc upozorňuje na to, že v zahraničí je obvykle vyjednávat v rámci sektorů, ne samostatně, což pomáhá právě ve větší spolupráci a provázanosti. Jednotlivým organizacím to také umožňuje vyvíjet větší tlak bez eskalace ve stávku.

S právě probíhající stávkou v Nexen Tires, ale třeba i tou pořádanou kurýry služby Wolt se zdá, že se organizace pracujících stává přijatelnějším prostředkem v boji za lepší pracovní podmínky. Dost možná jsme tak na cestě k tomu, aby se zaměstnanci nebáli hlasitě postavit za to, že jejich životní podmínky nemají stát na druhém místě za výdělkem zaměstnavatele.