Mládež a nástrahy kyberprostoru: Člověk v tísni přichází v rámci programu Jeden svět s novými lekcemi

Děti a mládež tvoří čím dál větší součást uživatelů sociálních sítí. I přesto, že se s dobou stávají v kyberprostoru „zručnějšími“, jsou často vystaveny skrytému nebezpečí. Vzdělávací program JSNS (Jeden svět na školách) na tyto hrozby reagoval vydáním dvou nových lekcí, které učí děti větší obezřetnosti v online prostoru.

Lekce Znáš celý příběh? a S kým si píšeš? (v originále The Full Picture a Be In Control) vznikly ve spolupráci s nadací Bakala Foundation. První z nich pomocí krátkého spotu pomáhá žákům se zamyslet, jak se na sociálních sítích prezentují. Učí je, že ne vše, co na sociálních sítích vidí, je realita a jak je důležité si tuto skutečnost uvědomovat. Druhá lekce se zaměřuje na problematiku sdílení osobních až intimních informací s lidmi na internetu. Věnuje se také znakům falešného profilu či ověřování identity člověka.

„Obě lekce jsou vhodné pro žáky zhruba od 11 do 14 let, tedy vyšších ročníků základních škol, a doprovází je aktivity v podobě interaktivních kvízů,“ udává tisková zpráva programu JSNS.

„Velká část života dnešních mladých lidí se odehrává v kyberprostoru, o jehož fungování mnohdy nemají dostatečné znalosti. Algoritmy sociálních sítí nejsou transparentní, cílem jejich obchodních modelů je ale vždy udržet uživatele u sebe co nejdéle. Přítomnost na sítích a vůbec v online světě má pak vliv na vzorce chování, vyjadřování a sebeprezentaci,“ říká v tiskové zprávě Karel Strachota, ředitel programu JSNS.

„Sami si často ani plně neuvědomujeme, jaká nebezpečí na děti v online prostoru čekají. Netušíme, s kým a jaké informace o sobě sdílejí. Lekce mediální výchovy poskytují metodické nástroje vyučujícím, aby pro ně byla výuka tohoto tématu snadná a přirozená,“ dodává Michaela Bakala, předsedkyně správní rady Bakala Foundation. 

 Na několik otázek spojených s problematikou sebeprezentace dětí na sociálních sítích mi odpověděla Tereza Knížková, mediální koordinátorka vzdělávacího programu JSNS, a Michaela Doležalová, vedoucí mediálně-vzdělávacího týmu:

Jak vypadá pomoc obětem kyberšikany konkrétně v případech, kdy mladý člověk zašle intimní fotografie „nesprávné osobě“? Musí to být velmi těžké, když je člověk vystavěn vyhrožování a vydírání. Jak se toto prakticky řeší?

 V takovém případně je ideálním prvním krokem kontaktování provozovatele sociální sítě s prosbou o odstranění obsahu. Bohužel ne všem žádostem provozovatelé vyhoví. Pokud bude mít dotyčná osoba štěstí, opravdu dojde ke smazání závadného obsahu. Můžeme se obrátit například na samotný Google a vyplnit formulář se žádostí o odstranění obsahu, nicméně je třeba se obrnit trpělivostí a důvod výmazu důkladně vysvětlit. Je nutné doložit i svou totožnost. Bohužel ani v tomto případě nemusí výmaz proběhnout, pokud naši žádost Google nevyhodnotí jako závažnou. Naopak většině žádostí nevyhoví. Pokud se však jedná o choulostivý obsah, který nás poškozuje, je možné oslovit přímo policii, která nám již s případem pomůže a urychlí jeho řešení. Jelikož je tato situace mnohdy psychicky náročná, nabízí se možnost kontaktovat též linky pomoci v krizi, například Linka bezpečí, Linka důvěry Dětského krizového centra nebo Modrá linka. Další možností je také nahlášení nelegálního obsahu prostřednictvím online hotlinky STOPonline.cz

Přijde se ve většině případů na to, kdo je pachatelem, nebo je to mnohem komplikovanější?

Představa o tom, že jako útočník zůstanu v anonymitě a nebude možné mě vystopovat, je mylná. Každý počítač s připojením k internetu má svoji IP adresu, která nám ukáže, kde přesně se daný počítač nachází. Takže i když si založíme falešný profil a uvedeme jiné místo bydliště, naše IP adresa nás vždy prozradí. Tu si ale můžeme přesměrovat pomocí VPN adresy například do Hongkongu nebo Kanady a tím dané pátrání ztížit. Avšak i tento mechanismus se dá odhalit.

Jak často se vám mladiství s obdobnými problémy v kybernetickém světě ozývají? Máte pocit, že mají strach o sobě dát vědět a snaží se problémy spíše řešit „na vlastní pěst“?

 Z průzkumu mezi metodiky prevence, který jsme v roce 2020 realizovali na českých školách, vyplynulo, že nejčastějším problémem, který na školách metodici prevence řešili, je kyberšikana. 3 a více případů kyberšikany řešilo 46 % z nich, alespoň 1 případ 80 %. Preventivní aktivity ke kyberšikaně realizovalo ve školním roce 2019/2020 85 % školních metodiků prevence, k online závislostem pouze 56 %, k problematice sextingu 34 %.

Jak jsme na tom, co se týče bezpečnosti dětí na internetu jako Česká republika, v rámci Evropy? 

Závěrečná zpráva studie EUkidsonline z roku 2020 uvádí, že „v porovnání s ostatními zeměmi jsou české děti v online prostředí vystaveny relativně vysokému podílu zpráv se škodlivým obsahem. S informacemi o sebepoškozování se v něm v Česku setkalo 18 % dětí, přičemž evropský průměr je 10 %, a se zprávami útočícími na nějakou skupinu lidí nebo jednotlivce přišlo do kontaktu 25 % dětí, zatímco evropský průměr činí 17 %. České děti se také často setkávají s nenávistnými zprávami – vyšší expozici těmto obsahům mělo jen Polsko.“