Skupinová terapie formou politického odcházení: z rozumu, letargie i nasrání

Do říjnových poslaneckých voleb je stále ještě daleko, ale už teď nás pomalu začíná strašit jejich předzvěst. Nejsme však sami, na koho doléhá předčasný stres. Šumí to i mezi představiteli nejvyšší politiky – hezkých pár individuí se zaleklo možného úspěchu, a tak radši z klání vycouvalo. Zcela pochopitelně, však komu by se chtělo tuhle zemi řídit?

Začněme s tváří, která prolomila led a odstartovala vlnu odcházejících politiků a hnutí. Odchodu Václava Klause mladšího jsme se tu už posmívali, takže není třeba opakovat dvakrát stejné vtipy. Faktem zůstává, že své děťátko Trikolóru opouští z osobních důvodů. Jestli se mu opět rozpadá rodina jako v případě minulých voleb, nebo jestli ho už prostě nebaví s někým spolupracovat (což pro Klause mladšího byl vždy kámen úrazu), to už neupřesnil. Zdá se však, že pro soukromý život nebohého Mlause jsou předvolební období zkrátka prokletá.

Trikolóra ale neztrácí optimismus. Na svém facebookovém účtu strana uvedla lakonické prohlášení – nic nekončí, jedeme dál. Jak daleko ale pod vedením nové šéfky Zuzany Majerové Zahradníkové dojedou, to už je ve hvězdách. Zato Klausovi staršímu se odchod syna z politiky moc nelíbí. Prý by česká politika ztratila velmi silného hráče. A i kdyby, tak co? Ať nechá synka dýchat a jít si za vlastními ambicemi.

Pěkně hnusné probuzení

Tvář Mikuláše Mináře jsme mohli v době před pohromou vidět velmi často. Nadějný řečník, schopný organizátor a snílek, který se však před pár dny ze svého snu probudil. A že to bylo probuzení kýblem studené vody do postele. Když totiž Minář coby zakladatel spolku Milion chvilek pro demokracii spustil vlastní hnutí Lidé PRO, málokdo mu prorokoval dlouhou životnost a plejády hlasů. Minář si ale popíračům navzdory šel za vytyčenou metou 500 tisíc podpisů, po jejichž nasbírání by šel do voleb. Počítadlo podpisů se ale zaseklo na 40 tisících a už se nechce hnout.

Vedení Lidé PRO se naštěstí zachovalo duchapřítomně a než aby zbytečně tříštilo už tak rozdělené politické spektrum, raději oznámilo svůj konec. Místo vlastní kandidatury tak členové hnutí raději podpoří již existující politické strany, jejichž názory ladí s hodnotami, na kterých Minář své hnutí zakládal. Sebereflexe je skvělá vlastnost a je fajn vidět, že v naší politice jí ještě hrstka je. Tak snad příště.

Konec řeporyjského starosty

A ještě jedna hvězda politického nebe vykazuje znaky brzkého vyhasnutí. Nejslavnější český starosta Pavel Novotný se naštval, že ho nikdo v ODS nebere vážně, a proto oznámil své vystoupení ze strany. Ale na rozdíl od Mlause a Mináře nevystoupí a neskončí hned. Odejít hodlá až po volbách, ve kterých chtěl původně kandidovat. A tam bude nejspíš zakopaný pes.

Podle stanov ODS se totiž voleb do Poslanecké sněmovny může zúčastnit pouze osoba s čistým trestním rejstříkem. Pro normálního politika, který si dokáže čistý rejstřík obstarat, ať už legálně nebo ne, by to nebyl problém. Tady je ovšem řeč o Novotném, který záznam v resjtříku má. Nemluvě o jeho početných eskapádách a ostrém jazyku. Žádný div, že je se svojí stranou na kordy. Nějak tenhle souboj nezastavitelné síly a nepohnutelného objektu skončit musel, akorát je škoda, že už jej neuvidíme gradovat s tím, jak se bude blížit říjen.

Není však třeba zoufat! Do října je daleko a dozajista se objeví nové zvraty, průšvihy, intriky a podrazy. Tohle pročištění je jen ochutnávka a dotahování slepých konců, abychom se mohli soustředit na tu hlavní zápletku. Bezpochyby se znovu uvidíme příští týden u pořadu “Co se to zase sakra děje?!”.