Je suis Charlie Sheen

Zdroj: Angela George

Týdeník Charlie Hebdo hlásí, že se uvolnila nejméně čtyři pracovní místa na několika různých postech. Pro studujícího žurnalistu docela dobrá zpráva. Pro světová média ještě lepší. Všichni ostentativně truhlí (a někteří další i truchlí) a mediální trh je nasycen jako Herman Göring po sedmém chodu. Rád bych zanechal svou nepatrnou šlápotu na této šťavnaté kauze.

V první řadě si dovolím pogratulovat našemu ochránci Tomiovi Okamurovi, jenž bdí nad našimi zaslepenými životy. Právě tento vrchní demagog totiž zřejmě může očekávat bohaté profity z událostí posledních hodin a dnů. Češi jako národ zbožňují sporty a jedním z nejoblíbenějších se v průběhu staletí stalo veřejné lynčování. Vzpomeňme kupříkladu olympiádu v roce 1945, kde se národní tým utkal s týmem Německa. Po poměrně nerovném boji, se český tým dočkal zaslouženého vítězství. Nepředpokládám, že v těchto dnech dojde ke skutečným násilnostem v ulicích, ačkoliv se již k mým sluchům dostalo zvěstí o případech, kdy hrdý Čech, Čech, Čech (tak si toho asi vážil) se vztyčenou hlavou napochodoval do samoobsluhy vedené řeckou rodinou a počal se tyto pravoslavné křesťany (určitě je to totiž jedna a ta samá pakáž) vyhošťovat. Fakt, že z Řecka se k nám křesťanská víra vyvezla spolu s olivovým olejem, se mu vysvětlit nepodařilo.

Krátká meteorologická odbočka – v následujících dnech můžeme očekávat polojasno, místy křižáky a národní socialisty. Nechci se pouštět do prognóz o dnech příštích. Rád bych nahlédl „nebezpečí islámu“ mým zrakem. Lze slyšet hlasy, které poukazují na nebezpečné a nenávistné náboženství, jehož vyznavači po návratu z modliteb pravidelně trénují domácí výrobu bomb a cvičně kamenují jednu z celé řady žen, kterými jsou obklopeni.

Islám je pro západní kulturu obtížně uchopitelný. Kromě kostlivců ve skříni, kteří jsou navlečení do křižáckých rób, je dalším kamenem úrazu případných dialogů zatvrzelý ateismus, toliko typický pro naši českou kotlinu. Jsem zastáncem toho, že Islámský stát je skutečnou mezinárodní hrozbou, ale ne kvůli islámu. Tamní režim bych nazval teokracií, leč se silně fašizujícím nádechem, tedy, suma sumárum, malý hezký klerofašismus. Ono se totiž každé náboženství dohnané do extrému a zatvrzelého fundamentalismu nakonec promění v obyčejnou totalitu a je pouze na citlivosti a vzdělání každého člověka, aby vycítil, že se ze společensky přijímaných idejí stalo něco zvráceného (to samé platí o nacionalismu, kde je hranice mezi nacisty a vlastenci často velmi sporná, o tom však někdy jindy). Nelze proto islám označit globálně za špatný, neboť bychom díky postavení Slovenska během druhé světové války museli odsoudit i křesťanské ideje, což snad většina čtenářů uzná za kardinální nesmysl.

Rád bych tvrdil, že jsem přesvědčen o zdravém rozumu českého občana, nicméně bych lhal nejen sobě. Myslím, že mohu psát otevřeně (už jen proto, že naše redakce nepořádá pravidelné porady, tudíž nás nikdy nedostanou všechny). Islám není o nic větší hrozbou než radikální katolíci, judaisté nebo extrémně hořlavý tibetský mnich. Islámský stát není demokratickým zřízením a má tendence k agresi, leč jako mírumilovný člověk bych proti němu nevedl válku útočnou (už jen proto, že ty se v minulém ani současném století příliš neosvědčily), ale pouze válku obrannou, a hlavně se snažil o to, aby se společnosti po celém světě dostávalo co nejširšího vzdělání. Neboť lidská blbost, ač je nevymýtitelná, je redukovatelná, a jelikož s lidskou blbostí jde ruku v ruce extremismus, pak je pro společnost nejlepší negramotnost a nevzdělanost co nejvíce eliminovat.

Vše záleží na tom, jak moc jsou lidé schopni kriticky pohlížet na informace, které jsou jim servírovány. Muslim, křesťan i žid by se měl zamýšlet nad tím, co slyší z kazatelny, a uvědomit si, že mu káže pouze jiný člověk, ne Bůh, a ať už je morální autorita kněžích jakákoliv, nikdy by se nemělo zapomínat na zdravý rozum a hlavně na úctu ke svému i cizímu životu.