Komentář: Puškinova medaile pro Nohavicu jako další důvod neposlouchat jeho písně. Nebo ne?

KOMENTÁŘ. Písničkář Jaromír Nohavica příjme vyznamenání od ruského prezidenta Vladimira Putina. Po přijetí vyznamenání od prezidenta Miloše Zemana, písni o Arabech a označení předsedy hnutí SPD Tomia Okamury za „sympaťáka“ tak jde o další názorový parfacek pro část jeho posluchačů. Je však možné chtít “jiného Nohavicu” a zpívat stále stejné písně?

Nohavica poskytoval informace StB. To je potvrzeno a písničkář se k tomu sám přiznal. „Mirka“, jak byl veden v odtajněných registrech spolupracovníků StB, po tomto zjištění jedna část lidí označila za tzv. udavače z Těšína, druhá se jeho konání snažila pochopit a různými způsoby odůvodnit.

Od té doby Nohavica vydal několik úspěšných alb. Kritika šla postupně stranou a zůstala převážně hudba. Nohavica se moc neobjevoval v médiích, otevřel si vlastní hudební klub Heligonka a vyprodával koncerty.

Názorový rozchod

Pak přišel rok 2017 a Nohavica na svém koncertě na Hukvaldech představil kontroverzní píseň Arab mi šahá na babu. Opět tak rozdělil lidi do tří skupin. První, která píseň vnímala jako vyjádření jejich pocitů. Druhá ji vnímala negativně jako kritiku migrace a přiklonění autora k protiimigračním náladám. Třetí se opět snažila píseň nějakým způsobem pochopit a odůvodnit, třeba jako snahu zprostředkovat náladu ve společnosti.

Třetí skupina dostala částečné rozřešení před posledními volbami do Poslanecké sněmovny, a to v podobě fotografie písničkáře s Okamurou na jeho facebookovém profilu. I to však vyvolalo různé reakce: kritiku, podporu i spekulace o tom, že se Nohavica s Okamurou vyfotil jen jako umělec se svým fanouškem, který fotografii pouze využil v předvolebním boji. To Nohavica po několika dnech vyvrátil pro Lidové noviny s tím, že je Okramura „sympaťák“

Nakonec byl Nohavica Zemanem navržen na státní vyznamenání. I po výše zmíněných skutečnostech někteří stále mylně doufali, že se umělec rozhodne vyznamenání nepřijmout, nebo se jej aspoň různými výzvami snažili přesvědčit, aby ho nepřijal. Například v té době prezidentský kandidát a textař Michal Horáček: „Opravdu chceš – Ty, který tolik zpíváš o lidském porozumění, o respektu i k těm nejrůznějším ‚jiným‘, o empatii k těm nejkřehčím – prohlásit ‚hodnoty‘ stávajícího prezidenta i za svoje?“

Nohavica 28. října vyznamenání přijal.

Knock-out: Puškinova medaile

Uplynul téměř rok a Deník N zveřejňuje informaci o tom, že ruský prezident Vladimir Putin vyznamená Nohavicu za „upevnění přátelství mezi národy“, což vychází z oficiálního dokumentu Kremlu. Písničkář pozvání potvrdil a řekl, že si toho váží a cenu převezme. Předpokládat v tuto chvíli opak by bylo absurdní. Jde jen o pomyslné potvrzení všeho předchozího.

Co to ale znamená? Nohavicovi nevadí Okamura, Zeman a pravděpodobně ani Putin. Možná se s nimi i částečně, či zcela názorově ztotožňuje. Ostatně přijetí státního vyznamenání se dá chápat i jako vyjádření souhlasu s tím, kdo vyznamenává. Kdo nesouhlasí, vyznamenání nepřijme.

Ale také to mnoho věcí neznamená: že jde o špatného písničkáře, že si v jeho písních člověk nenajde to, co vyjadřuje jeho pocity a postoje, nebo že Nohavica je kvůli svým názorům horší člověk, který nestojí za poslechnutí.

Střet civilizací

Je na každém, zda kvůli tomu, že zpěvák má nějaký názor, přestane sledovat jeho tvorbu. Avšak je třeba si uvědomit, že Nohavica měl s velkou pravděpodobností stejné postoje a smýšlení dlouhodobě, a to i ve chvíli, kdy ho jeho nynější kritici zaujatě poslouchali. Ti by pravděpodobně teď chtěli jiného „Jarka“, ale to vzhledem k výše zmíněnému není možné. Stejně jako není možné mít v tuto chvíli například jiného Tomáše Kluse.

Celá věc pěkně ilustruje dnešní názorově vyhraněnou společnost, kde její jednotlivé části nejsou ochotny akceptovat pohledy těch druhých. A s jejich zavrhnutím názoru a postojů jde často ruku v ruce zavrhnutí člověka jako takového a jeho činnosti.

Je otázka, do jaké míry je hudba autora spjata s jeho osobností. Někdo by mohl říct, že neodmyslitelně. Ale pokud člověk při jejím poslechu cítí, že vyjadřuje i jeho pocity, není pak důležitější, jak je hudba spjata s posluchačem?