“Cítím se strašně bezmocně.” Válka na Ukrajině dopadá i na ukrajinskou menšinu v Čechách

Válečný konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou zvládl za necelý měsíc vyhnat z domů přes 3,5 miliónů ukrajinských obyvatel. Z obyčejných lidí se náhle stali uprchlíci, kteří se bojí o svůj život a všechen svůj majetek nosí po igelitkách. Do Česka jich přišlo již přes 220.000 tisíc a podle rozbouřené situace bude lidí ještě přibývat. Tato těžká situace dopadá ale i na jejich příbuzné žijící dlouhodobě v České republice. V redakci Houpacího osla jsme se ptali českých Ukrajinců, jak se cítí.

„Cítím se strašně bezmocně. Už když Rusové vstoupili na Donbas, tak jsem dostala panický záchvat. Bylo mi blbě. Když jsem se ale probudila do světa, ve kterém je najednou válka, nezvládala jsem nic. Jen jsem celý den sledovala zprávy,“ popisuje Ira.

Ira se s rodinou do Čech přestěhovala, až když jí bylo 15 let. Na Ukrajině má tedy kromě příbuzných i spoustu přátel z dětství. Nejvíc ji zasáhlo co, se stalo její kamarádce z Kyjeva. Na pár dní odjela z města. Naštěstí se tím vyhnula útoku na město. Její byt zničila ruská raketa. „Před pár lety jsme spolu slavily Silvestra. Vlastně teprve v tu chvíli mi došlo, že jde skutečně o životy lidí, které znám. Je mi z toho zle.“ 

Strach, zoufalství a beznaděj

Ira není sama, kdo se takto cítí. Situace, ve které se Ukrajinci žijící v Čechách nacházejí, je psychicky hodně náročná. Mnozí z nich propadají beznaději. K tomu právě přispívá i bezmoc jakkoliv z Čech svým příbuzným reálně pomoct. Často jim nezbývá než ve strachu čekat na jakoukoliv zprávu o svých blízkých.

 „Strašně se o ně bojím. Voláme si každý večer. Úplně každý. A úplně pokaždé se bojím, jestli nám to zvednou. Když si voláme s babičkou, tak nás přesvědčuje, že je všechno v pořádku. Nenechá se přemluvit, aby odjela k nám. Chce prostě zůstat doma. Jediné, co pro ni můžeme dělat, je říct jí, že ji milujeme,“ vypraví se slzami v očích Julie.

Se slzami v očích vypráví i o svém strýci. Ten žil v Kyjevě, kde zůstal až do prvního pokusu o dobytí města ruským vojskem. S Julií si psal noc před útokem. Posílal jí video, kde byla slyšet prolétávající letadla nad Kyjevem. Poslední, co Julii napsal je, že má strach a že se musí schovat. Poté se už neozval.

V neustálém strachu žije i Daniel. „Jedna část rodiny se schovává ve sklepě pod svým barákem. Druhá část je už v bunkru,“ píše Daniel. Kvůli špatnému signálu je velmi obtížné se s nimi spojit. Danielovi tedy nezbývá nic jiného než čekat na zprávu a strachovat se, jestli své příbuzné ještě někdy uvidí.

Problém dostat se přes hranice

Opustit Ukrajinu se pokouší mnoho lidí. Dost často je to ale nemožné. To je pak i případ Irina otce. Ten totiž týden před invazí odjel na Ukrajinu, aby pomohl své nemocné matce. Když ale vypukla válka, zůstal na Ukrajině uvězněný a kvůli státní byrokracii nemůže zemi opustit. „23 hodiny čekal na hranicích, aby mu řekli, že nemůže jet domů. Nechápu to. Stejně jim s ničím nepomůže. Kvůli vadě očí nebyl ani na vojně,“ říká Ira.

Do Čech se podařilo dostat alespoň její tetu se synem. Prarodiče, za kterými jel její otec, zůstávají doma. Kvůli dlouhodobé nemoci by cestu nezvládli. Irin děda navíc nedávno prodělal mrtvici. Ira se ale utěšuje tím, že žijí v západní části Ukrajiny, kde je zatím relativní klid.

Na problém jak dostat příbuzné do bezpečí narazila i Kristýna. „Na Ukrajině mám momentálně bratrance, sestřenku (to jsou ještě děti) a tetu, která se snaží taky dostat do Česka. Problém je ale v dopravě. Nejezdí totiž autobusy. Zkouší tedy najít někoho, kdo by měl místo v autě,“ píše. Zbytek její rodiny odcestovat nechce, nebo nemůže. Nemají pasy. „Jediné štěstí je, že většina mých příbuzných žije v horách a na vesnicích, kde je to bezpečnější než ve městech,“ doplňuje.

Rodinám, kterým nepodařilo dostat se přes hranice, se ale snaží pomoci jejich spoluobčané. Například Žéňova část rodiny na západní Ukrajině. Jeho prarodiče žijí v horské vesnici, kam válka zatím nedošla. Proto se rozhodli pomoci těm, kteří takové štěstí neměli a ubytovávají u sebe utečence z východní Ukrajiny.

Sankce životy nezachrání

Po té, co Julie dovypráví o svém strýci, otře si slzy a uklidní se. V jejích očích je ale teď vidět hněv. „Západ nás zradil. Je to i jejich chyba, že je Putin takhle drzej. On je monstrum a nějaký sankce mu jsou úplně jedno. Sankce životy nezachrání. A jestli Západ něco neudělá, tak to Ukrajinou neskončí.“

Každý z našich respondentů se s psychicky náročnou situací vyrovnává jinak. Žéňa se obává, že se na Ukrajinu již nikdy nepodívá, protože by to pro něj znamenalo narukovat do armády. Stejně to vidí i Daniel. Oba totiž mají ukrajinské občanství.

„Na Ukrajinu teď nemůžu jet. A když, tak až za dlouho. Jestli z ní něco zbude,“ dodává Daniel.

Napsali Viktorie Antlová a Jiří Šumný