Superhrdinové čtvrtého odboje: chuligán investigativním novinářem

SERIÁL: Osm let, pět měsíců a tři dny. Tolik strávil Ivan Martin Jirous – jeden z lidí, které dnes dějiny označují jako bojovníky za svobodu slova – ve vězení. Říkali mu Magor. Jako vězeň musel kopat kanály. Dnešní „oběti systému“ však už nesedí  ve věznicích a dna kanálů kopou zcela dobrovolně. Přinášíme druhý díl seriálu o těchto hrdinech. 

Dalším z nich je člověk skrývající se pod kapucí. Pochází až z daleké Británie a jméno má jako jeden trosečník. Tommy Hanks… ne, moment, to byl ten filmový…

Podobně jako show Výměna Manželek anebo Farmář hledá ženu se k nám zvěsti o tomto člověku dostaly z Nizozemí. Jmenovitě přes Geerta Wilderse. Od něj to nejspíš převzal Tomio a od něj české zpravodajské portály.

„Abych prezentoval svůj klub na Damu, ztřískám to tu vše do kulatý krychličky…” zní jeden verš z písně Damclub Hooligan od skupiny Heideroosjes,  která nám charakterizuje našeho hrdinu. 

Řeč je o jednom statném Angličanovi známém jako Tommy Robinson. To vlastně není ani jeho skutečné jméno, používá jich totiž ještě asi dvacet sedm. Jedná se o dost rozporuplnou osobu. Je to bývalý chuligán, podvodník s doklady a hypotékami a pachatel mnohé další trestné činnosti.

Na druhou stranu uštědřil – bez sarkasmu – zasloužený políček britskému establishmentu. Odhalil totiž kauzu zneužívání žen a dětí v muslimských rodinách. Je smutné, že tohle dělají lidé takovéto pověsti a ne novináři. Styďme se.

Totalita? Spíše důsledek neznalosti…

A pak to přišlo. Tommy dostal třináct měsíců za pohrdání soudem. V jistých vodách se začalo mluvit o důsledku totality,  spíše než to jde však o důsledek Tommyho neznalosti a nešikovnosti.

Opakování zcela zbytečného chování, na jehož nevhodnost byl několikrát upozorňován, zcela pohřbilo jeho případ. Navíc se staví do role oběti, což je pro fotbalové chuligány (hooligans) typické v jakémkoliv stádiu intelektuálního vývoje. Víc o tom říká Tomáš Pajonk od protiunijních a nemainstreamových Svobodných ve svém článku Fakta vs Emoce – Tommy Robinson.

Za tuto úvahu Pajonka hned seřval nacionalistický plátek, který se dopouští historického chucpe, když používá v názvu Vlastenecké noviny. Zatímco původní Krameriovy Vlastenecké noviny, první svého druhu v Českých zemích, tříbily a zachraňovaly krásný národní jazyk Čechů, „jejich” dnešní internetová verze – za kterou stojí Radek Velička, samozvaný vynálezce slova havloid – je infarktová po všech jazykových stránkách.

„Vlastenecké” noviny Pajonkovi doslova vmetly, že se zbláznil a obhajuje totalitu. To jen ukazuje, že současný předseda Svobodných má na danou kauzu střízlivý náhled.

He’s finally free! #FreeTommy#TommyRobinson #freetommyrobinson #FreeTommyNow pic.twitter.com/QKucXLJer0

— Hayden Parker 🏴󠁧󠁢󠁥󠁮󠁧󠁿🇬🇧 (@Belphlegor_) 1. srpna 2018

Na rozdíl od opravdových politických vězňů, kteří si nešli sednout za vlastní neschopnost komunikovat se soudem, ale opravdu za odpor proti režimu, Tommyho po dvou měsících z vězení propustili na podmínku.

V anglickém právu postaveném na precedentech to dost dobře může znamenat, že rozsudek nadále zneužijí různí další exhibicionisté, kteří budou narušovat soudní proces i z naprosto apolitických důvodů. Člověk, jehož přáním je vrátit do Británie vládu práva, nakopl vlastní justici. „Because that’s what patriots do…”

Teď ještě, aby se dostalo dostatečného zadostiučinění také matce a otci desetiletého chlapce, kterého minulý rok ruská milice brutálně zadržela na ulici za recitování Hamleta. Tam se totiž za zákrok policie pouze omluvili, ale rodiče dítěte mají oplétačky dál.  Nemají totiž to štěstí, že by žili v Británii, kde by za ně šlo demonstrovat několik tisíc rádoby pravičáků.

You’ll never walk alone

And so does Tommy. Níže přiložená píseň You’ll never walk alone je hymnou anglického fotbalového Liverpoolu. Proč to zmiňuji? Kvůli vtipné dezinformaci, které se v této věci dopustil Realista Pavel Kohout.

Na fotografii v jeho tweetu totiž není demonstrace za osvobození Robinsona, ale oslavy vítězství Liverpool FC, kde tato píseň zazněla. Člověk se může splést, ovšem přiřazovat Londýnu liverpoolskou dominantu St. George’s Hall je asi tak realistické jako přiřazovat Londýnu Berlínskou zeď. O straničce Realistů, jejíž místo partaje pro všech dvacet inteligentních nacionalistů už dávno drží Svobodní, to vypovídá dost.

Zdá se, že Západ se konečně probouzí. O tom, co vidíte na tomto obrázku, se jednou bude psát v učebnicích. https://t.co/0f6z6Y3atm

— Pavel Kohout (@KohoutPavel) 9. června 2018

Jde o dezinformaci a ne o omyl, protože původní šiřitel tohoto nesmyslu, jakýsi Jason Collins, podobných žvástů sdílel již spoustu. Sám Collins se označuje jako „shadow banned“. To je obrat, který superhrdiny čtvrtého odboje charakterizuje dokonale. Nikdo je nezakazuje, ale oni se zakázáni být cítí.

Je to ale závažnější, než se zdá: není to pouze směšná póza. Má to i hlubší charakter. Poselstvím těchto lidí se totiž také musí naslouchat, protože mnohdy otevírají důležitá témata.  I když to často činí pomocí mindráků a lží. Když se za někým plíží pro druhé neviditelný stín zakázanosti, je to psychická choroba a každou psychickou chorobou je třeba se zabývat.

To vše ale neznamená, že se žádné demonstrace na propuštění Robinsona nekonaly.  Jeho přívrženců se podle listu The Guardian sešlo v londýnských ulicích na 15 tisíc.  On sám je možná pouze nešikovný a nesedí dnes ve vězení z politických důvodů. To však nic nemění na tom, že si z politických důvodů ve vězení sedět nezaslouží.