Nejnovější

Shrnutí volebních výsledků – kdo se do Sněmovny dostal a proč by nás to mělo zajímat

Zdroj: facebookový profil Andreje Babiše

„Jsem si myslel, že to tak dopadne…“ je možné slyšet poslední dobou poměrně často, když se debatuje o výsledku voleb. Nevěřím. Takový výsledek nečekal nikdo. Ale vše je zatím v pořádku. Blaničtí rytíři nevyjeli ani tehdy, když se na obrazovce objevily první výsledky. A ty byly hodně děsivé – na prvních místech se nacházelo ANO, KSČM a SPD, všechny s poměrně silným mandátem. Takže jsme z toho vyvázli ještě dobře. Věřte mi.

V zásadě je příliš brzo, abychom mohli hodnotit budoucí vývoj. Snad také proto, že zatím není nasnadě žádná životaschopná varianta možné vlády. Občané sice dali ANO poměrně silný mandát, tomu se nicméně nedaří najít si kamaráda do deště… vlastně do koalice. Pojďme si zrekapitulovat výsledky a kouknout, jak to vypadá s ochotou stran jít do vlády.

ANO by šlo do koalice v zásadě s každým, což je takový lidov(eck)ý přístup. Výjimku, kterou zmínil předseda strany Andrej Babiš po jednáních již několikrát, tvoří koalice s SPD a KSČM. Paradoxně to jsou jediné strany, které jsou ochotné do vlády s hnutím ANO ostentativně vstoupit. Snad proto, že v případě komunistů jde o možnost dostat se poprvé po roce 1989 do vlády, a to i přes mizerný výsledek, kterého při volbách dosáhli.

Pád komunistů a levice

Tyto volby sice dopadly tak, jak dopadly, jedno pozitivum však bezpochyby najít můžeme. Komunisté dosáhli svého nejhoršího výsledku v historii České republiky – při 7,76 % hlasů ztratili 18 mandátů. Pro komunisty, kteří počítali alespoň se svou „zdravou desítkou“, což byl jejich dosud nejnižší výsledek ze sněmovních voleb v roce 1996, to musel být poměrně velký šok.

To s sebou nese další nepříjemnosti. Do Sněmovny se totiž nedostala – a teď by to chtělo virbl – Marta Semelová. Ano, to je ta, která se snaží rok co rok vzkřísit soudruha Gottwalda zpěvem internacionály, u jehož hrobu drží čestnou stráž. Jinak ji můžete znát jako ženu, která stále považuje osmašedesátý za internacionální pomoc a popravu Horákové za spravedlivý rozsudek. A teď to hlavní – protože Semelovou přeskočil vykroužkovaný Grebeníček, Semelová se bude muset vrátit ke svému civilnímu povolání. Víte, o jaké povolání se jedná? Je učitelka na nižším stupni základní školy. Ačkoliv učí „pouze“ matematiku, češtinu a tělocvik, vzhledem k tomu, jak cvičila ve Sněmovně, lituju děti na pražských školách.

Komunisté však nebyli jediní, kteří po volbách nevěřili svým očím. I ČSSD dostala pěkně na frak, a stala se tak z nejsilnější strany Poslanecké sněmovny jednou z nejslabších s výsledkem 7,27 %. Přišli o 35 mandátů a zřejmě taky o Zaorálka coby předsedu strany. Mohli bychom samozřejmě polemizovat o novém předsedovi strany, například Milanu Chovanci, který nebyl jako jediný z vedení vyzván k abdikaci z čela strany. Ale to se uvidí až po sjezdu. Jelikož však ČSSD vystupovala celou kampaň jako „anti-babišovská strana“ (což po 4 letech ve vládě s Babišem nejspíše zamotalo hlavu úplně všem), jen těžko teď vstoupí do vlády. Snad možná až na pár přeběhlíků. Ale to už je čirá fikce.

Podobně je tomu s již zmíněnými Lidovci. U těch by jeden řekl, že už jsou na nízké výsledky z voleb zvyklí. Prozatím však musím ocenit skutečnost, že se drží případného závazku nevstoupit do vládní koalice s hnutím ANO, bude-li Andrej Babiš stíhán. Přesto by ANO ale příliš nepomohli. Lidovci tak dlouho opakovali, že jsou tou nejlepší volbou pro tuto zemi, až jim voliči dali úžasných 5,8 %. Tím lidovci sice přišli sice o 4 mandáty, tuto ztrátu by jim však mohly některé strany docela závidět.

Facka Miroslavu Kalouskovi a vzestup Pirátů

Tak třeba TOP 09. Pamatujete si ještě, kolik hlasů získala TOPka před čtyřmi lety? Dostali necelých 12 %, což by byl v současné situaci druhý nejlepší výsledek! V tomto roce však měla TOPka problémy se vůbec do Sněmovny probojovat. Nakonec s bídou předběhla na poslední chvíli i Starosty a umístila se s druhým nejhorším výsledkem na 5,31 % hlasů, což je z 26 ztráta 19 mandátů. Chápu, že mi to budou případní diskutéři později vyčítat, ale tento pád TOPka nutně potřebovala. Celá strana totiž žije silně v „pražské bublině“, neúspěchy ve volbách si vykládají jako přechodný neúspěch, který nezapříčinila sama strana, ale vnější okolnosti, a bezmezně stála za svým předsedou, který je do značné míry táhl ke dnu.

To ovšem není nic jiného než lhaní si do kapsy. TOP 09 už zkrátka není tak cool, jak bývala, aby ji automaticky volili mladí a prvovoliči. Ti si raději dnes hledají jiné alternativy. A je to škoda, protože TOPka letos vytvořila velmi atraktivní program. Strana však ztratila schopnost voliče oslovovat. Možná je to její schizofrenií. Bijí se v ní liberální proudy s konzervativními, myšlenky pravicové s levicovými. Navíc si všimněte, že od prvních voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2010, kdy TOPka získala více než 16 %, strana v preferencích neustále klesá. Zkrátka teď má její vedení 4 roky na trochu sebereflexe a uvědomění si, nakolik je TOP 09 projektem minulosti, jak ji při našem rozhovoru před rokem označil Jindřich Šídlo. Případně jak s tímto neblahým trendem pracovat dále.

Radovat se mohou ale Starostové, kteří se dostali do Sněmovny vůbec poprvé jako samostatná strana. Sice jejich výsledek stačil jen tak tak, přesto však pětiprocentní hranici zdolali. Nemusím také připomínat fakt, že zrovna Starostové začínali kampaň později než ostatní strany a nikoliv s tradičním elektorátem, což jejich úspěch vyzdvihuje. Stejný problém měli také se sběrem mandátů v důsledku užití d’Hondtovy metody, pomocí které se právě v Česku mandáty přerozdělují. Tady se zkrátka sluší pogratulovat.

Velký úspěch ve volbách slaví v současnosti třetí nejsilnější strana Poslanecké sněmovny – Pirátská strana. Ta dosáhla na 22 mandátů, čímž se stala jedním z největších překvapení těchto voleb, protože takový mandát Pirátům málokdo tipoval, autora tohoto textu nevyjímaje. Spíš bude zajímavé sledovat, jak se ve Sněmovně poperou a zda náhodou nebudou stejnou módní protestní vlnou, jako byly například Věci Veřejné.

ODS znovu na koni a částečné sjednocení národovců

Co se možného vstupu do koalice s hnutím ANO týče, Piráti, Starostové a především pak TOP 09 tento krok zatím odmítají. Stejně tak i druhá nejsilnější strana těchto voleb, ODS. Ta pozvolna opět nabývá na síle a sebedůvěře, ačkoliv se výsledek stále nedá srovnávat s předešlými úspěchy. V jejím čele stojí poměrně nová, zajímavá osobnost Petra Fialy, která ODS postupně vrací její voliče. Jsou tady však i jiní, kteří by rádi měli zásluhu a jsou zřejmě u voličů ODS velmi oblíbení. Třeba synáček někdejšího lídra strany, Václav Klaus junior. Ten dostal druhý největší počet preferenčních hlasů, celkem 22 614, a to zřejmě díky svým neustálým apelům na vzdor vůči Bruselu a zachováním konzervativních hodnot, jako třeba tradiční rodiny. Svá slova stvrdil krátce po volbách, kdy se rozvedl se svou druhou ženou. Na jednu stranu – high five. Na druhou stranu se neubráním pocitu, že tento pán je tak trošku pokrytec.

A na závěr ještě jedna strana, která se do Sněmovny dostala. Tou je SPD Tomia Okamury. Každý někde v hloubi duše tušil, že k tomu dojde, a že výsledek Tomiovy strany bude dvouciferný. I přesto při pohledu na výsledky, a především pak samotné poslance, se neubráním povzdechu nad racionalitou některých voličů. Vím, že je to prvoplánové, ale uvedu jedno jméno za všechny – Miroslav Rozner. Pumpař, který se „v kultuře pohybuje přes 20 let“, a který neumí odpovědět na otázku bez toho, aby se před tím podíval na schválený text napsaný na papírku, byl zvolen mezi „elitních“ 200 lidí, kteří budou rozhodovat o dění v naší zemi. V zásadě se sluší poblahopřát i této straně, protože s materiálem, se kterým šli do voleb, je opravdu velmi těžké dosáhnout tak úctyhodného výsledku. Jestli se tak náhodou nestalo ke smůle nás všech, je však otázkou.

Koalice, nebo volby

To je to, oč tu běží. Jistě jste si sami zkoušeli sestavit vládu na výborné aplikaci iRozhlasu. Pak jste tedy museli zjistit, jaké možnosti se nabízejí. V zásadě by jich mohlo být hned několik, vezmeme-li v úvahu i ty fantaskní. Ale s každým dnem a každým jednáním se možná koalice zužuje. A zužuje se nebezpečně na dvě strany. Principy jednotlivých stran, které jasně deklarují, že nevstoupí do vlády s ANO ani za značné ústupky, svědčí o jediném programovém bodu, na kterém se shodnou snad všechny demokratické strany, které dosud v parlamentu zaplať pánbůh zůstaly – dotlačit ANO do koalice s SPD a nějakými možnými přeběhlíky. To by byl hodně černý scénář pro Českou republiku. Dále je možnost vzniku menšinové vlády ANO, která by vládla společně s nestranickými odborníky, což je varianta, kterou Babiš zmiňuje s poukazem na situaci, kdy by se s nikým nedohodl. To bychom si ovšem také příliš nepomohli. Inu, ať už to dopadne jakkoliv, máme se bezesporu na co těšit – buď zažijeme čtyři roky, při kterých se rozhodně nudit nebudeme, nebo si zopákneme volby a budeme doufat, že dopadnou o něco lépe.

Tomáš Pika
Tomáš Pika (Články)
Student žurnalistiky, vášnivý hudebník a velký puntičkář. Zástupce šéfredaktora.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*