Nejnovější

Politické zpravodajství Houpacího Osla 5. – 7. 11.

Přinášíme další shrnutí  zpráv z politiky. Máme tu komentář k snad již dokončenému prodeji bitevníků, něco málo o starostech ministra financí Andreje Babiše a to jak osobních, tak politických. Zmíníme i konferenci prezidentské strany SPO a na závěr se díky maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi dozvíte, jak si levně vybudovat celonárodní popularitu.

ČR prodává armádní techniku

Ministr obrany Martin Stropnický nám přes Twitter zvěstuje radostnou zprávu: Česko předalo Iráku první bitevníky L-159, které jim nedávno slíbilo odprodat. Tím snad definitivně končí tento smutný příběh. Letouny se Česká republika snažila udat několik let a uřízla si přitom nejednu ostudu. Například prodej španělskému zájemci vypadal velmi nadějně a jeden kus dokonce do země ležící na Pyrenejském poloostrově odletěl. Bohužel se nám vrátil zpátky, zabalený v obrovské bedně. V souvislosti s transakcí do nepříliš stabilního regionu lze tedy doufat pouze ve dvě věci: Buď že budou irácké armádě letouny dobře sloužit, nebo že budou ukradeny Islámským státem. Pak by aspoň byla legrace.

Babiš chce ochranu

Ministr financí se cítí ohrožen. Tentokrát ovšem nikoli svými koaličními partnery, Kalouskem či pomalými legislativními procedurami, nýbrž na životě svém a své rodiny. Současně se podivuje, že premiér a několik členů vlády nemá ze zákona nárok na ochranku. V tom mám pro něj jisté pochopení, v českých zemích je určitá tradice provádění atentátů na šéfa státní kasy (viz Alois Rašín). Schvalování ochranky má v gesci ministr vnitra Chovanec, který přislíbil, že se záležitostí bude zabývat. Mluvčí vlády Ayer se Babišovi vysmál, že premiér Sobotka ochranku během svého působení na ministerstvu financí nepotřeboval. Nejsem si jist, zda je to úplně přiměřená reakce. Každopádně tímto okamžikem postrádá smyslu přirovnávání Andreje Babiše k Jamesi Bondovi, ten by jistě bodyguardy nepotřeboval.

Potíže ANO v komunále

Kromě této věci musí ovšem vlastník hnutí ANO a předseda Agrofertu (pardon, obráceně) řešit i jiné problémy. Jeho hnutí, které při svém tažení českou politickou scénou v loňských volbách získalo slušné pozice na mnoha radnicích či magistrátech, si s nabitou mocí neumí poradit. Trable v Praze jsou již všeobecně známé a spočívají spíše v celkové atmosféře místní politiky chvílemi připomínající Pulp Fiction. Ovšem i v jiných městech došlo k rozkolům ve vládnoucí koalici a ANO bylo u toho coby hlavní aktér (např. v Ústí nad Labem, Frýdku-Místku či Opavě). Teď se zdá, že by se mezi problémové oblasti mohlo zařadit Brno, kde se tamní Babišova buňka snaží sesadit svého vlastního radního a koaliční partneři ji v tom nijak zvlášť pomáhat nechtějí. S tou výměnou starých politických matadorů za svěží nováčky, kteří makají, to nebude až tak jednoduché.

Sjezd prezidentových přátel

Jak je u nás zvykem, úřadující hlava státu se nespokojí jen s vysedáváním na Pražském hradě a potřásáním rukou s poddanými, ale snaží se zároveň ovlivňovat běžný politický provoz. Miloš Zeman se o to vždy pokoušel se svou obvyklou přímočarostí, nicméně jeho poněkud obskurní projekt SPOZ, kombinace náboženské sekty a normalizační KSČ, v posledních volbách vyhořel, což donutilo prezidenta k nejhoršímu trestu – odebrání svého jména z názvu strany. Nyní ovšem SPO pořádá programovou konferenci a Zeman se jí účastní. Předseda strany Jan Veleba prohlásil, že SPO nedělá svou práci pro slávu a úspěch (to je ovšem vzhledem k volebním preferencím jasné na první pohled). Dále také odmítl po krajských volbách spolupracovat s ODS, TOP 09 a různými extremistickými či okrajovými stranami (jako je ta jeho, dodávám já) a za vyšší princip mravní považuje podporu prezidenta, který hájí naše zájmy bez ohledu na Berlín, Brusel nebo Washington (Moskvu kupodivu vynechal). Brrrr, občas není špatné podívat se do politického suterénu, ale tohle je opravdu jen pro hodně otrlé.

Plotem k popularitě

Maďarský premiér Viktor Orbán je jedním z mála evropských lídrů, kterým migrační krize pomohla. Díky nebojácné rétorice a ráznému postupu vůči uprchlíkům jeho popularita stoupá. Sympatie si získává také rozhodným postupem vůči Bruselu. Asi má dojem, že si to přes všechny výhrůžky z EU může dovolit, a vývoj mu dává za pravdu. Zarazila mě informace, že stavba plotu na maďarsko-srbské hranici přinesla premiérově straně Fidesz čtyři procenta v průzkumech volebních preferencí. Trochu zaspekulujme: Pokud jsou informace z Wikipedie přesné, tak maďarsko-srbská hranice měří 151 km, jedno procento preferencí tedy odpovídá přibližně 37,5 km plotu a jde tudíž o daleko efektivnější populismus než třeba zvyšování sociálních dávek. Když uvážíme, že celková délka maďarských hranic je 2171 km, oplocením celého Maďarska by mohl Orbán získat 58 % hlasů. A může pouze litovat ztráty území po první světové válce. S ním by hranice byla ještě mnohem delší a získaná popularita by mu asi stačila ke korunovaci a k nastolení absolutismu.

Matěj Pospíchal
Matěj Pospíchal (Články)
Student politologie na MU v Brně.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*


Rozhoupali jsme se k nové publikaci. Objevte s námi Svět 3.9 Koupit